Lidé jsou chybující a podléhají různým náladám a vlivům. Na jedné straně Bible ukazuje, jak je náš pozitivní vztah k Izraeli důležitý, že máme žehnat Izraeli, modlit se, a na druhé straně v naší církvi slyším: lidi neblázněte, nemávejte nad hlavou izraelskou vlajkou, neuctívejme Izrael jako zlatou krávu.
Díky Bohu, že už v mládí mě bratři upozornili na to, že Izrael je Božím lidem i dnes. On jím byl celý čas, nikdy tomu nebylo jinak. Ano, větev byla odřezána, jak píše Pavel, ale nebyla zničena. Zůstala, a Pavel píše, že bude naroubována znovu.
Než přijde Pán Ježíš, musí se stát určité věci. Jednou z nich je, že Bůh shromažďuje Izraele do jeho země. U proroka Jeremiáše je napsáno: Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy se už nebude říkat: »Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele z egyptské země«, nýbrž: »Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal«. Přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům. (Jr 16,14-15) Dále Jeremjáš pokračuje: Hle, já posílám k mnohým rybářům, je výrok Hospodinův, a ti je vyloví jako ryby, pak také pošlu k mnohým lovcům a ti je budou lovit na každé hoře a na každém pahorku a ve skalních trhlinách. (Jr 16,16) Lovec i rybář vede zvíře proti jeho vůli. Takže na základě tohoto slova očekávám, že přijde znovu velký antisemitismus, který přispívá k tomu, že se Izraelci vrací zpět. To, co vidíme teď v Izraeli, to jsou přípravy. Uvědomme si, že Bůh shromažďuje svůj lid do Izraele, a zároveň se naplňuje Zacharjášovo proroctví, že národy si s tím nevědí rady. Jeruzalém už nikdy nebude patřit pohanům. Takže tady bych byl velmi opatrný. Nepřijímám teologii náhrady Izraele církví - ne. Až do konce, až do věčnosti tu budou dvě skupiny: Beránkova nevěsta, kde jsou i Židé, ale pak je tu i Abraham a jeho semeno. A s tím nejde nic dělat, protože smlouvu, kterou Bůh jednou uzavře, nejde zrušit.
Co bychom měli ve sborech i jako jednotlivci dělat, abychom se udrželi ve zdravých biblických hranicích? Jak nebýt nevšímaví k útokům na Izrael, ale zároveň v druhém extrému nepodléhat extrémním letničním vlnám a charismatikům?
Za Izrael se dnes můžeme maximálně modlit. Jinak moc pomoci nejde. Jsem vděčný Bohu za to, že náš národ aspoň v tomto není pod prokletím. V Izraeli byl (k nechuti mnohých) znovu náš ministr obrany. To později přinese určité požehnání.
Co historie, co budoucnost?
Jaká byla situace v uplynulých 100 letech mezi letničními křesťany? Jeví se mi to, jakoby dřív bylo ticho po pěšině, dokud nepropukly dnešní neuměřené vášně. Kde je nějaká plodná vyváženost?
Mohu říct, že letniční nejen u nás, ale i ve světě, reagovali poměrně dost rychle. Například na Kristýně Royové, která pocházela z kruhů pietismu, je zajímavé sledovat její vývoj ve vztahu k Židům. V první literatuře je její postoj dosti luteránský. Ale čím dál víc se mění, a najednou v poválečné literatuře, po první světové válce, má už k Židům velmi vřelý vztah. Podobný vývoj vidím i mezi letničními, postupně se jim otevíraly oči, a začali se stavět ne proti Židům, ale na jejich stranu. To mohu říct o všech našich bratřích, a jak jsem již uvedl, napomenuli mě hned v dětství, ať na Židy nesahám. Poté co roku 1948 vznikl stát Izrael, začala i v našich letničních sborech intenzívnět modlitba za židovský národ. Jakoby najednou všichni začali vidět, že se něco děje. O Izraeli se začalo dost mluvit i vyučovat.
Byly z naší strany nějaké kontakty, přímá pomoc či podíl na návratu Izraele do Země? Držíme se jako církev dlouhodoběji nějaké linie?
Někteří lidé nebo sbory ano, ale celocírkevně organizovány nebyly.
Duchovní pozadí v pronásledování Izraele
Proč podle Písma „musí být" pronásledování Izraele?
Protože když Bůh v knize Ezechiel odcházel z Jeruzalémského chrámu, řekl, že bude pronásledování až do konce. Taková je lidská přirozenost, pronásledování prožívala i církev. Platí, co mi řekl ve vidění anděl, že je tu světlo, a tma se je celý čas snažila zlikvidovat. Proto i dnes vidíme, že Izrael je znovu a znovu pronásledován, ale je to v linii Písma. Když se podíváme, jak vyváděl Bůh Izrael z Egypta, vidíme, že ho vyváděl díky tomu, že tam bylo deset egyptských ran. Přičemž jsem již několikrát řekl, že ne vždy Bohu rozumím. Tolikrát bych mu chtěl poradit, jak to jde jednoduše udělat, ale On má na to trošku jiný pohled než my.
Můžeme na novodobých politicko-vojenských událostech v Izraeli vidět Boží podpis?
Každopádně ano. Především si prostudujme, co všechno je v Bibli o Izraeli. Zaprvé že bude znovu shromážděn. Což se stalo. Jeruzalém bude na svém místě a bude z něj velké nehrazené město. I to se stalo. Jeruzalém je dneska nehrazeným městem. Jeruzalém bude problémem pro všechny národy. Což vidíme. Proč nejsou problémy s Johannesburgem, respektive Paříží nebo Moskvou? Proč se točí stále kolem Jeruzaléma? A můžeme pokračovat dále. Bůh řekl, že Izrael shromáždí. Když Bůh řekl, že je rozežene, nebyla síla, která by tomu zabránila. A dnes Bůh svůj lid shromažďuje. Všimněme si, že všechny války, které se od vzniku státu Izrael vedly, měl Izrael dle názorů generálních štábů a různých odborníků na vojenství prohrát. Přesto je Židé všechny vyhráli. Když to člověk začne sledovat, musel by být slepý a hluchý, aby Boží podpis neviděl. I to, co se děje teď - nenávist k Izraeli nabírá na velkých otáčkách a bude větší a větší. Ale to přijít musí, protože se blíží příchod našeho Pána a Spasitele. Pán Ježíš řekl: Až se to všechno v Izraeli začne dít, že nepomine toto pokolení - což je zhruba sedmdesát let, beru-li v potaz Bibli. Protože v Bibli je napsáno, že žijeme sedmdesát let, kdo je silnější, osmdesát (viz Žalm 90,10). Takže vidíme, že Izrael je dnes v mnoha oblastech pro tento svět svědectvím. Všechno, co vidíme a co vidět budeme, není ničím jiným než naplňováním Božího slova. Spíš by si už někdy člověk mohl vzít tužku a odškrtávat: to se stalo, to se stalo, to se stalo.
Dnes někteří autoři knih dávají do souvislosti vztah jednotlivých států k Izraeli a jejich následnou prosperitu nebo úpadek, jak to vidíš ze svého hlediska?
Osobně se domnívám, že Bůh nemůže ani jedno své zaslíbení zrušit. A jestliže On řekl Abrahamovi: Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. (Gn 12,3), pak k tomu není, co dodat, a naplňování tohoto slova můžeme vidět kolem sebe i dnes. Izrael ve svých novodobých dějinách několikrát řekl, že díky Československu se mu dostalo pomoci. A když se podíváme na vývoj v naší zemi během čtyřiceti let komunismu, vidíme, že ze všech východoevropských států to tady bylo přece jenom nejlepší. Ta bída tu byla přece jenom jiná, než když člověk jezdil po Bulharsku, Rumunsku a jinde. Tím chci ukázat, že toto slovo platí i dnes. A proto, jak říkám, i když předseda vlády Fischer, který je Žid, sklidil velkou kritiku za to, že jel do Izraele, a pak tam vyslal ministra obrany, který podepsal smlouvu o vzájemném si pomáhání ve věcech války, přesto jsou tyto věci pro náš národ požehnáním.
Ptali se Pavel Slepička a Aleš Navrátil.
