Jednou moje manželka nebyla delší dobu doma. Docela dobře jsem zvládal domácnost i děti. I když nebylo všechno úplně v pořádku, byl jsem na to docela pyšný. Bylo mi sice nějak divné, že listy květin, které máme doma, nějak podezřele žloutnou a padají na zem, ale řekl jsem si, že jim asi něco chybí a že se to nějak srovná. Nesrovnalo. Já jsem ty květiny totiž zapomněl zalévat. Když jsem tuto skutečnost den před příjezdem manželky domů zjistil, tak už bylo pozdě. Ani vydatná zálivka nepomohla k tomu, aby se do druhého dne vzpamatovaly.

Stejně jako v tomto případě, je to i v našem duchovním životě. Bůh nám připravil ty nejlepší podmínky k tomu, abychom mohli prosperovat, záleží však na nás, zda tyto podmínky využijeme, nebo si řekneme, že to nějak bude. Když se díváme na první církev, tak si říkáme: „Ta tedy rostla, to bychom také chtěli."

Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. (Sk 2,41-47)

Co se dělo v první církvi

Jsou některé věci, které jsou pro život naprosto nezbytné. I v duchovním životě jsou některé věci naprosto nezbytné. Když se podíváme do uvedených veršů, můžeme vidět, že tam něco začalo, že to rostlo a přineslo velký užitek. Co se vlastně dělo v první církvi po kázání Petra? Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Lidé činili pokání ze svých hříchů a byly měněny jejich životy. Rozhodli se následovat Pána Ježíše a nechali se pokřtít. Přišli do církve, kde byli stále spolu. Církev nezadržitelně rostla a měla obrovský vliv na své okolí.

Podmínky růstu

Aby se to mohlo stát, musely být splněny určité podmínky. Než se člověk narodí, má všechno, co potřebuje k životu, nemusí se o nic starat a moc toho o světě neví. Přijde však okamžik, kdy se narodí do světa, který je pro něho velmi nepřátelský. Musí začít žít sám. Aby mohl sám žít, růst a dospět v nádherného dospělého člověka, potřebuje k životu čtyři základní věci:

musí dýchat,

musí jíst a pít,

potřebuje kolem sebe druhé lidi,

potřebuje pracovat.

Přesně tak, jak je to u dítěte, které se narodí do tělesné rodiny, je to i s těmi, co se narodí do duchovní rodiny, do Božího království. Potřebují mít zajištěny nezbytně nutné věci k životu.

Toužím po tom, aby si každý z nás na konci tohoto článku odpověděl na otázku: „Žiji a prospívám, nebo živořím a umírám?"

První nezbytně nutná věc pro život je modlitba (dýchání)

Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Sk 2,41-42) V těchto verších vidíme, že se tam mnozí lidé narodili do Božího království. Přešli ze smrti do života a potřebovali začít dýchat. Je vidět, že skutečně dýchat začali. Modlitbu můžeme přirovnat k dýchání - nádech, výdech - přijímáš, vydáváš = přijímáš od Boha, modlíš se k Bohu. Pokud člověk není věřící, nemusí se modlit. Ale jakmile Bůh začne v jeho životě něco dělat, v jeho srdci začne něco klíčit a za nějaký čas, když se rozhodne pro Ježíše Krista, se narodí do Božího království. Tehdy začíná sám dýchat. Modlitba je vlastně první věcí hříšníka, když volá k Bohu o pomoc. Jako příklad si můžeme uvést volání lotra na kříži - (L 23,39-42). S Ježíšem byli ukřižováni dva lotři. Ten jeden Ježíše proklínal, druhý si uvědomil skutečnost, že Ježíš je svatý a bez hříchu. Uvěřil, že to je Boží Syn. Obrátil se na Ježíše a řekl mu: „Pane, pamatuj na mne, až přijdeš do Božího království." Pro toho lotra to bylo první nadechnutí. Ježíš tuto prosbu přijímá a odpovídá: „Dnes budeš se mnou v ráji."

Mnozí se narodí, a pak se jim nechce dýchat. Jsou pak na kyslíkovém přístroji. Bible nám na mnoha místech ukazuje, že modlitba je nezbytná.

...buďte v modlitbách vytrvalí. (Ř 12,12) Tady se mluví o tom, že máme být vytrvalí v modlitbě. Být vytrvalý, znamená něco dělat stále, ne jen jednou.

V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení. (Ko 4,2-3) Znovu se tu mluví o vytrvalosti a důležitosti modliteb za zvěstování evangelia.

Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1Te 5,16-18) I tady se píše, že nemáme ustávat v modlitbách. Mluvím o naší osobní modlitbě s naším Pánem, kdy vydáváme a přijímáme. Mnozí křesťané si myslí, že to za ně odmodlí pastor. Jsou to křesťané, kteří se dusí, jsou jako na kyslíkovém přístroji a diví se, že mají problémy. Jaké je to s tebou?

Další naprosto nezbytná věc pro život je Boží slovo (jídlo a pití)

Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Sk 2,42) Lidé, kteří tehdy uvěřili, neznali Boží slovo ani Boha. Žili stejným náboženským způsobem jako mnoho lidí v dnešní době. Ale když uvěřili v Ježíše Krista, dostali hlad po Bohu a jeho Slovu. Je tam napsáno, že vytrvale poslouchali učení apoštolů. Neměli tehdy Nový zákon, ale měli Starý zákon, ze kterého apoštolové vyučovali o Ježíši. V dnešní době to máme mnohem jednodušší. Máme Nový zákon, kterým se můžeme krmit. Potřebujeme se krmit celou Biblí. Boží slovo je pro nás pokrm. Jak dlouho člověk vydrží bez jídla? Ti, kteří se postí, vydrží maximálně 40 dní. Lidé, kteří málo jí, velice strádají, jsou podvyživení a živoří. Pokud nedostanou jídlo, umírají.

Tak jako v jídle je mnoho nezbytných složek k životu, i Boží slovo má mnoho nezbytných složek k životu v Božím království. Podívejme se na Pána Ježíše Krista, když byl na poušti pokoušen ďáblem: Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby." On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'" (Mt 4,3-4) Ježíš byl ve zkouškách, byl oslaben a ďábel ho pokoušel. I my, když jsme oslabeni a ve zkouškách, jsme mnohem slabší v odolávání ďáblu. Proto je nezbytné, abychom se krmili Božím slovem. Ďábel přišel za Ježíšem a řekl mu: „Udělej z tohoto kamení chléb a najíš se." To, co mu Ježíš odpověděl, je zásadní: „Nejenom chlebem budeš živ, ale každým slovem pocházejícím z Božích úst."

Je potřeba, abychom byli stále plní Božího slova. Bůh Jozuovi zaslibuje, že pokud bude plný jeho slova a bude nad ním rozjímat, bude mít úspěch. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v Zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo a jednej prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?" (Jozue 1,7-9)

Když malému dítěti nechutná, pevně zavře pusu a nechce jídlo přijímat, anebo to všechno vyplivne. Mnozí křesťané jednají stejně. Potom čekají, až jim na shromáždění pastor vrazí flašku s mlékem, protože celý týden nic z Božího slova nejedli. Nečekej, až tě pastor nakrmí. Krm se sám, stejně jako dítě, když vyroste, už ho nekrmí maminka. Jak by to vypadalo, kdyby desetileté dítě krmila matka? Jaké je to s tvým krmením? Jaké je to s tvým čtením Božího slova? Nemůžeš žít jenom ze zákusků, které dostaneš na shromáždění nebo na různých konferencích, potřebuješ se začít krmit sám.

Třetí naprosto nezbytná věc je společenství církve

Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. (Sk 2,44-46) První církev se scházela v chrámu ve velkém, kde chválili a oslavovali Boha, a zároveň po domech, kdy měli obecenství mezi sebou.

Když se dítě narodí, nemůže zůstat samo, jinak by umřelo. Dítě potřebuje rodiče, sourozence, jednoduše musí vědět, že někam patří. Když je dospělé, stále se do rodiny vrací. Duchovní dítě rovněž potřebuje mít duchovní domov a tímto domovem je sbor. Mnozí křesťané nemají svůj duchovní domov a žijí jako duchovní bezdomovci. Potulují se od sboru ke sboru nebo si žijí v pohodě doma s tím, že to je to pravé. S některými možná v církvi zacházeli špatně, a proto utekli. O některé se zase nikdo nezajímal, tak prostě odešli. Někteří si však chtěli žít po svém, bez závazku, jen tak. Další zase nemohou unést to, když se po nich něco chce, a proto prásknou dveřmi. Ty však potřebuješ svůj duchovní domov, církev, kde máš své povinnosti a práva. Stejně jako doma u rodičů má každé dítě své povinnosti a práva, tak i křesťan ve sboru má své povinnosti a práva. Bible o tom na mnoha místech hovoří. Jedno místo za všechny: Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. (Žd 10,24-25)

Jsi pro církev naprosto nepostradatelný. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. (1K 12,12-13) Máš v církvi své místo, a pokud tam nejsi, je tam díra. Ty strádáš a strádají i ti, kteří tě potřebují.

Ta poslední, čtvrtá nezbytná věc je služba druhým

Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. (Sk 2,44-46) V první církvi si věřící sloužili navzájem z celé síly a z celého srdce. Každé dítě, které jen trochu začne chodit, chce pomáhat svým rodičům. Když je trochu starší, tak se mu přestane chtít dělat. A s křesťany je to zrovna tak. Mnozí znovuzrození křesťané velice rádi slouží druhým. Když jsou delší čas věřícími, tak je to přestane bavit a začnou žít sami pro sebe. Tou nejhorší věcí pro člověka je být nepotřebný.

V Bibli na mnoha místech vidíme, že máme sloužit druhým lidem. Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. (1Pt 4,10) Každý má sloužit tím obdarováním, které má. Každý z nás má ve službě své místo. Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: „Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho: „Protože nejsem oko, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. (1K 12,14-20)

Služba druhým má dva aspekty. Je to služba uvnitř církve bratřím a sestrám a služba nevěřícím lidem kolem nás.

Jaký byl výsledek?

Jaký byl výsledek těchto čtyř věcí v první církvi? To vidíme ve 47. verši: Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. Boží dílo rostlo, rozpínalo se a ovlivňovalo celé okolí. Toužím po tom, aby se toto slovo naplňovalo i mezi námi, a proto kladu znovu otázku:

ŽIJEŠ A PROSPÍVÁŠ, NEBO ŽIVOŘÍŠ A UMÍRÁŠ?

Jestli vnímáš, že ve tvém křesťanském životě je něco v nepořádku, zkus popřemýšlet, zda ti skutečně něco neschází. Nejde o to, zda něco musíš nebo nemusíš, ale jde o naprostou nezbytnost. Nedovol, aby ses přestal modlit a aby se modlitba stala rutinou. Nedovol, aby ses zapomněl pravidelně krmit Božím slovem. Je naprosto nedostačující, abys jen narychlo do sebe něco hodil. V žádném případě nepodceňuj společenství Božího lidu. Nutně potřebuješ ostatní a oni potřebují tebe. Nakonec nedopusť, aby se z tebe stal duchovní povaleč, který jen očekává, že mu budou sloužit druzí. Mnozí lidé očekávají tvou službu.

Nechť Duch svatý teď jedná ve tvém životě!

Slavoj Raszka,

pastor AC Jihlava