Pokoj tobě, drahý bratře, drahá sestro. Vítám tě při čtení letos již šestého čísla našeho časopisu Život v Kristu. Modlím se za tebe, aby se tě Duch svatý mocně dotkl, abys při čtení tohoto úvodníku i celého časopisu mohl prožívat obecenství s Duchem svatým a mohl skutečně načerpat sílu do dalších dnů.
Červen je měsíc, kdy zejména naše děti finišují. Je to období zkoušek a příprav na odpočinek - prázdniny. Dnes bych se chtěl trošku zamyslet nad naším životem v tomto ohledu. Odpočinutí, odpočinek. Jednou jsem byl velmi unaven a sražen mnohými boji. Řekl jsem svému drahému Pánu: „Otče, vydržím do důchodu a končím. Ať si to dělá někdo jiný." Tenkrát mi můj drahý Pán řekl: „Ano, souhlasím, ale ... My dva si musíme nejdřív srovnat, co si představujeme pod slovem odpočinutí."
Nakonec mi řekl: „Odpočinek budeš mít až u mě." To ovšem neznamená, že budu až do konce svého života biskupem. Už na poslední konferenci byl zvolen můj nástupce, bratr Martin Moldan. Věřím však, že Bůh má pro mě ještě mnohé úkoly. Včas mi sdělí jaké.
Mnozí z nás jsme teď v období, o kterém tady Jakub říká: Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Tento verš mě trošku provokoval už od mého mládí. Jak je možné mít radost, když člověk prochází boji, zápasy, souženími. Jsou to však slova Písma a tedy i Boží vůle.
Chci vám ukázat na jeden falešný názor, který nám sem vneslo Hnutí víry. Být požehnán = mít se super, nemít žádné problémy, být bohatý, vlivný a nevím, co všechno. Chtěl bych vás tedy upozornit, drazí čtenáři, na muže a ženy z Bible, kteří nalezli milost v Božích očích a byli vysoce Bohem hodnoceni.
Zastavíme se u prvního muže, a tím byl Henoch. I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal (Gn 5,24). Vzal ho Bůh. Henoch byl ženatý, měl děti. V Písmu čteme, že se dožil 365 let. Kdybychom se pokusili jeho věk přepočítat podle dnešní průměrné délky života, zjistíme, že zemřel, když mu bylo zhruba dvacet osm. To že je požehnání?
Dalším mužem, kterého si Bůh velmi vysoko cení, byl Noe. Jak je dobře známo, dostal pokyn, aby postavil koráb. Už ses, drahý čtenáři, někdy zamyslel, jaká to pro něj byla dřina ten koráb postavit? On i rodina dali do toho všechen svůj čas, veškeré finance, umění, schopnosti, síly. Představíme-li si zadané rozměry lodi a uvědomíme-li si, že tuto velmi těžkou práci museli vykonat vlastně jen čtyři muži (Noe a jeho synové), navíc bez moderního vybavení, prakticky jen se sekerami, snáze pochopíme velikost této zkoušky: Nalezl jsi milost v Božích očích, pak, Noe, stavěj.
I Job byl Bohem hodnocen velmi vysoce. A pak, během jednoho dne, ztratí deset dětí a veškerý majetek. Čili být hodnocen Bohem znamená asi něco jiného než hmotný prospěch. Bůh se námi rád chlubí, ale ne tím, co předvádějí tzv. nedělní křesťané. Ó, ty nádherné chvály v neděli, ó, ta atmosféra ve sboru, jak nádherné. A pak přijdou všední dny, Bůh dopustí třeba i malou zkoušku, a pak nastane velké kňourání, naříkání, pláč.
Půjdeme dále. Marie, vyvolená matka Pána Ježíše. Má vysoké hodnocení u Boha. Už jsem se však zmiňoval v minulých úvodnících, jak její život vypadal v praxi. Počala z Ducha svatého a prožívá velmi těžké boje, zápasy, protože je ponižována, zesměšňována. Nezapomínejme, že nežila v současné době, kdy je těhotenství neprovdané ženy něčím naprosto obvyklým. V posledních dnech těhotenství, kdy je většině žen už obtížný každý pohyb, musí podstoupit cestu do vzdáleného Betléma. Rodí za divných okolností. Nemá své dítě ani kam uložit.. A pak přichází asi nejhorší chvíle, jaká kdy může matku potkat. Stojí pod křížem, na kterém v opuštění a posměchu umírá její dítě. Celý život nepochopená. Celý život ponižovaná.
Podívejme se, co čekalo našeho Pána, o kterém ve Starém i Novém zákoně čteme tolik vysokého hodnocení. Chceme jít dál? Vždyť bych zaplnil několik úvodníků, kdybych měl hovořit o apoštolech, o dalších mužích a ženách. Oni procházeli zkouškami proto, že si jich Bůh vysoce vážil a důvěřoval jim.
A tak drahý bratře, drahá sestro, když chodíš s Bohem a procházíš zkouškami a boji, raduj se. Ano, Bůh se námi chce pochlubit. Bůh chce ukázat ponebeským oblastem, že ti důvěřuje, že ví, že se nezklame. Možná mi dovolíš, drahý čtenáři, trochu si zabásnit. Když Job poprvé zvítězil ve zkoušce, možná zaznělo před Bohem: „Otče, ještě jednou, to chce opakovat, to byla nádhera." A Job jde do další zkoušky. I ty jdeš vítězně skrze boje a zápasy. Možná i k tobě přicházejí různí přátelé jako za Jobem, ale já ti chci ukázat, necouvej.
Ale jsem nucen poukázat na ještě jinou věc. Někdy je třeba ptát se proč se to nebo ono děje. I já jsem prošel obtížnými situacemi. Když jsme v šedesátých letech stavěli domek, neměli naši otcové v některých věcech jasné rozeznání. Potřebovali jsme si vykopat studnu. No, kdo jiný než proutkař by našel vodu. Dnes už vím, co na toto téma říká Bible, dnes už vím, co za těmito lidmi stojí. Otec to poznání neměl, a proto ho pozval. Vodu našel, studnu jsme vykopali, vše bylo v pořádku. Studna byla asi přes 7 m hluboká a vody v ní bylo tak půl, tři čtvrtě, někdy přetékalo. Později jsme v tomto domku začali dělat různé akce. Mohu říci, že jsem si všiml, že jakmile byla duchovní akce, studna byla prázdná. Hned, když se bratři rozjeli, voda byla zpátky. Kolikrát jsme se nad tou studnou modlili, žehnali, všechno možné. Problém jsme vyřešili tak, že jsem pak vykopal jinou studnu na jiném místě, a od té doby mám vody dost. Ale tolik ti prozradím, proutkař už u toho nebyl.
Tedy ne vždy, když procházíme takovými věcmi, je to proto, že se náš život líbí Bohu. Někdy je třeba se zeptat i jinak. Můj otec byl prostý člověk. Říkal mi: „Víš, Bůh jedná tímto způsobem: nejdřív tiše mluví, neslyšíš, no pak se klepneš kladívkem po prstu, neslyšíš, pak si zlomíš nohu." Ano, ale Bůh nemá v oblibě lámat nohy. Bůh rád mluví tiše.
Někdy nás však Bůh musí provést tím, co je důsledkem našeho života ve svévoli, kdy porušujeme principy Písma.
Vrátím se však k prvnímu tématu. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. Vaše víra se osvědčí právě ve zkouškách, ne v obecenství, kde je tak nádherná atmosféra, ale tam, kde jsi tak sám, kde se můžeš maximálně opřít o zaslíbení svého Pána, kde veškeré argumenty jdou proti tobě. Ano, tam se může osvědčit tvoje víra. Tam se ukáže veliká moc tvého Pána a povede to k vytrvalosti. Povede to k tomu, že se staneš Božím služebníkem, kterého si Bůh cení.
Jinak, abych nezapomněl, všem vzpomínaným lidem Bůh tyto zkoušky bohatě vynahradil. A to ještě nevíme, jak jim to vynahradí tam u sebe v nebeském domově. Bůh se za tyto lidi velmi jasně postavil.
Ano, a proto toužíme jistě všichni, abychom mohli žít to, co řekl David, že Hospodin je mezi jeho pomocníky. Ale i David, muž dle Božího srdce, zakusil mnohá protivenství. Čím vším musel projít. A proto tě chci povzbudit - procházíš-li něčím podobným, neklesej na mysli, líbíš se Bohu, a proto to On dopouští. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prostí všech nedostatků. Čili vede nás to k vytrvalosti a k dovršení skrze skutek víry. Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Uvěř Bohu i ty, i když je to v rozporu se vším, s tvým myšlením, chápáním. Uvěř mu a jdi dál a jistě zvítězíš. Pak vejdeme spolu do toho nádherného odpočinku, který nám připravil náš drahý Pán, abychom čerpali z něho, byli spoludědici Krista. Těšíš se na to? Pak se nermuť ve zkouškách. Pozvedni hlavu svou v bouřích. Tvůj Pán se blíží. Tvůj Pán jde po vlnách a ty už brzy uslyšíš jeho hlas, který dá příkaz bouři: Utiš se! Vytrvej!
A tak vám přeji hojnost Božího požehnání do dalších dnů.
Váš bratr
Rudolf Bubik,
biskup Apoštolské církve
