Drazí čtenáři,

srdečně vás zdravím na stránkách našeho časopisu. Je léto, tedy čas, kdy většina z nás poněkud zmírní své pracovní nasazení a užívá si dovolené. Někdo jede do hor, jiný k moři, další dá přednost hradům, zámkům či jiným kulturním památkám. Nemálo je těch, kteří zůstávají doma a jednoduše se snaží dohnat vše, nač nebyl přes rok čas. Co očekáváme od těchto dnů, obecně nazývaných „dovolená"? Kromě odpočinku, což je bezesporu hlavním záměrem, je to jistě zážitek. Ano, je to právě touha po nových zážitcích, která tolik lidí žene na místa, která dosud nenavštívili, často exotická. Je to touha po nových zážitcích, která velí hledat dobrodružství namísto toho, abychom jednoduše byli doma a odpočívali v prostředí důvěrně známém. Touha po dobrodružství je lidem vlastní od nepaměti. Všichni se občas snažíme uniknout šedi a stereotypu pracovních dní a zakusit něco mimořádného. Není ani třeba čekat až do dovolené, zážitky můžeme sbírat i během roku - každý způsobem, který je mu nejbližší.

Již staré národy věděly, že zážitek není jedinou složkou spokojeného života. Král David napsal tato slova:

Mnozí říkají: „Kdo nám dá užít dobrých věcí?" Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. Žalmy 4,7–9

Jako by tento starověký vládce poukazoval na trend, známý před staletími stejně jako dnes: Co nejvíce si užít. Zdá se, že i za Davidových časů to byli mnozí, kdo takto uvažovali. Možná nejezdili na dovolené tak jako dnes, ale zrovna tak si dopřávali radosti a veselí v plné míře. David naráží na bouřlivé oslavy spojené s časem žní a vinobraní. Věta „Kdo nám dá užít dobrých věcí" má bezpočet variací i v dnešní době. Můžeme říci, že je jakoby programových prohlášením všech hledačů zážitků, všech lidí snažících se na chvíli utéct nudě a stereotypu za pomoci cestovních kanceláří a prázdninových agentur.

Avšak žalmista jde hlouběji - ví, že pravá spokojenost netkví jen v zážitcích. Zdá se, že je až pragmaticky strohý, když mluví o dobrém spánku. Obstojí spánek v konkurenci bouřlivých oslav? Svátky, na které král David naráží, se často protáhly dlouho do noci a lidé chodili spát až nad ránem. A vůbec, kdo by chtěl prospat dovolenou? Vždyť právě to je čas, kdy se žije naplno. Téměř se mi chce zvolat: „Davide, co nám to tady říkáš? Je čas slavit, užívat si, a ty nabízíš spánek?"

Biblický král však nenabízí zdravý spánek jako alternativu k radostným oslavám. Mluví o Božím požehnání: Avšak nad námi ať vzejde jas tvé tváře, Hospodine! Není to spánek, ale radost Hospodinova, která moudrého vladaře provází jeho životem. Je to radost natolik opravdová, že David neváhá konkurovat těm nejradostnějším svátkům roku, když říká: Mému srdci dáváš větší radost, než mívají oni z hojných žní a vinobraní. Takováto radost a takovýto pokoj jsou předpokladem nejen zdravého spánku po celý rok, ale i bezpečného života po všechny naše dny. Na druhou stranu platí, že lidé velmi často bouřlivou radostí zakrývají prázdnotu srdce. Pocit nenaplněnosti života, někdy smutek a zklamání, neuspokojivé mezilidské vztahy lze utopit ve chvilce radostné extáze či nevšedně pojaté dovolené. Určitě by bylo nesmyslné tvrdit, že zážitky spojené s dovolenou jsou zbytečné, nebo dokonce hříšné. K lidskému životu tak nějak patří vše, co je spojené s dobrodružstvím, poznáváním, oslavou. To, co ale Bible tvrdí ústy moudrého Davida, je skutečnost, že pravé bohatství zážitků nenalezneme na vrcholcích hor ani v hloubce moří (a už vůbec ne na diskotékách či oslavách končících kdesi nad ránem), ale v hloubi našeho srdce. Nebo přesněji - v Bohu, který do našeho srdce vlévá ten skutečný pokoj a tu skutečnou radost. S takovýmto vybavením se člověk těší i z obyčejného spánku.

Vraťme se nyní k verši uvedenému na počátku:

Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!

Tato slova napsal Ježíš, muž, který ovlivnil lidskou historii jako nikdo před ním ani nikdo po něm. Ač byly o něm napsány tisíce a tisíce knih, soustřeďme se nyní na jediné: Je to jeho pokoj. Myslím si, že jej více vyzařoval, než aby o něm mluvil. To bylo jedním z důvodů, pro který jej lidé následovali. Rozuměl jim, měl jim co nabídnout. Pokoj u něj nalezli prostí i urození, bezvýznamní i slavní. Dokázal oslovit každou sociální skupinu, každou rasu, každý věk. A ta dvě tisíciletí, která nás dělí od historického Ježíše, o kterém píší evangelia, prokázala, že Boží pokoj je skutečnou hodnotou, nikoli prázdnými slovy. Jeho pokoj totiž znamená, že problémy se skutečně řeší, nikoli zakrývají, přehlušují nebo potlačují. Jeho pokoj není bouřlivou emocí, která nám na několik okamžiků dovolí vzdálit se od starostí, není ani sebeklamem (opiem lidu), skrze který slabí jedinci unikají do jiné reality. Jeho pokoj znamená trvalou Boží přítomnost v životě jedince. Tato Boží přítomnost umožní vyrovnat se s minulostí a nedovolit jí, aby zanechala jakékoli šrámy či jizvy na duši. Znamená též umět čelit budoucnosti, jakkoli nejisté. S Božím pokojem můžeme očekávat s nadějí příští měsíce i léta, neboť víme, že vše má v rukou Ten, který stvořil celý vesmír. A Boží pokoj také znamená umět si užívat přítomnost. S tímto postojem může každý vidět svůj život jako dar a nikoli jako břemeno.

Boží pokoj je něco, co lze předat. Není to na tobě, milý čtenáři, abys tento pokoj rozumem pochopil, zasloužil si jej, vstoupil do něj skrze meditaci či cokoli jiného. Je darem - nepochopitelným, ale skutečným.

Pokoj svůj vám zanechávám ... Znáš Ježíše? Máš ve svém nitru Jeho pokoj?

Požehnaný čas nejen pro letní měsíce Vám přeje

Martin Moldan,

biskup AC