Přesto však nemůžeme Ježíšovu schopnost duchovně uzdravovat zlomená srdce považovat za strop jeho schopností, a popírat uzdravení fyzické. Nejvíce usvědčující důkazy této pravdy jsem zažil ve své vlastní rodině. Myslím, že částečně jsem křesťanem právě proto, že jsem zažil uzdravení v naší rodině. Moje sestra chodila do Central Bible college ve Springfieldu v Missouri a nosila tlusté brýle. Myslím, že měla jenom dvacet procent zraku na jednom oku a padesát na druhém. Ve čtyřicátých a padesátých letech bylo běžnou praxí AoG, že se modlili za uzdravení těch, kteří nosili brýle. Nebrali to jenom tak. Za Doris se mnoho lidí modlilo. Během probuzení na této biblické škole, v jejím prvním ročníku, klečela u oltáře a najednou měla vidění Ježíše na kříži. Hlas uvnitř jí řekl: „Doris, sundej si brýle." Nedbala na to. „Doris", hlas byl naléhavější, „sundej si brýle." Doris i nadále odporovala. Už tolikrát se za ni modlili. Ale to vidění Krista na kříži měla před očima pořád. „Doris", cítila ve svém srdci potřetí, „sundej své brýle." Moje sestra po nich vztáhla ruku, sundala je z nosu a nakonec zahodila na pódium. Ve vidění viděla sama sebe jak natahuje ruku a dotýká se krve na kříži. A potom prsty namočenými v krvi se dotkla svých očí. Když otevřela oči, její zrak byl dokonalý. Bylo mi deset, když se Doris vrátila domů na své první Vánoce po prvním semestru z biblické školy. A změna na ní byla úžasná. Nejenom, že to změnilo její oči, ale celou její osobnost.
Můj tatínek byl zase otrávený na misijním poli. Byl na návštěvě jednoho tibetského kmene. Tehdy tam křesťanství nebylo vůbec vítáno. Tatínek si nevšiml varovných signálů nebezpečí. Náčelník ho srdečně přijal a nechal ho rozdat literaturu svému kmenu. Ale potom si tatínek nevšiml, že mu náčelník nenabídl obvyklý zdvořilostní dar, kterým byla vždy hedvábná šála. Pokud jste hedvábnou šálu dostali, bylo to symbolem, že jste pod hostitelovou ochranou. Poté, co tatínek rozdal literaturu, seděl v náčelníkově stanu a jedl zamu (tibetské jídlo). K tomu trochu čaje, do čaje trochu másla, a vypijete to. Do toho, co zbude, přidáte trochu mouky a zamícháte. Tato směs vypadá a chutná jako prach, ale je důležitá pro udržení vašeho vztahu s hostitelem. Pokud jste váženým hostem, dostanete lepší máslo, jestliže nejste váženým nebo jste neváženým hostem, dostanete čerstvé máslo - a tatínek dostal zrovna to čerstvé máslo. Poté náčelník tatínka pozval, aby u nich přespal, ale tatínkovi se začalo dělat nevolno. Omluvil se a odcestoval. Měl s sebou jednoho čínského evangelistu a jak se vydali na cestu, tatínek začal cítit silné bolesti. Rozdělali tábor a tatínek si uvědomil, že je otrávený. Začal zvracet, velice divoce a jeho zvratky byly zelené. Bylo mu tak špatně, že v zoufalství chtěl prolomit sklíčko svých hodinek, aby alespoň mé matce dal na vědomí, v kolik hodin zemřel, ale už neměl ani sílu to sklíčko prolomit. Velmi brzy ráno se maminka najednou u sebe doma vzbudila a cítila Boží nutkání modlit se za mého tatínka. Aniž by věděla proč, modlila se až do chvíle, kdy z ní bylo někdy nad ránem břemeno odňato. O pár dní později přijel tatínek domů. Maminka ho musela odvšivit, protože byli v kultuře, která vši považuje za možný reinkarnační přechodový článek někoho z vašich příbuzných. Proto se vši nezabíjely. Maminka tatínka ihned uložila se slovy: „Co se ti stalo?" Tatínek vysvětloval, co a kdy se mu stalo. Aha, tak to byla přesně ta chvíle, kdy jsem se musela vzbudit a modlit se za tebe.
K tomuto příběhu však je nutné dodat pár poznámek. Asi o měsíc později někteří muži z kmene byli na tržišti nakoupit nějaké zásoby. Jeden z nich najednou uviděl tatínka, který kázal na tržišti. Naprosto zbledl, přiblížil se k tatínkovi a říká: „Dali jsme vám jedu, který by stačil na deset lidí. Musíte mít velmi silného Boha, že vás tak ochránil." Chceme slyšet o vašem Bohu.
Asi po třiceti letech začal mít tatínek problémy s žaludkem. Navštívil nejlepšího gastroenterologa v jižní Kalifornii. Nakonec byl na operaci a museli mu odebrat většinu žaludku. Potom se za ním stavil doktor a říkal: „Celá léta operuji lidi, ale nikdy jsem neviděl žaludek jako ten váš. Měl jste v něm stovky polypů a ani jeden z nich nebyl rakovinový. Běžně mám zkušenost, že jich stačí pár a později se rozvinou do rakoviny. Váš žaludek musel zažít nějaký obrovský šok, něco, co způsobilo nárůst tolika polypů." A tak tatínek měl znovu možnost svědčit o tom, jak před mnoha lety byl na misii v Tibetu. A doktor byl zcela udiven.
Často když mluvím o uzdravení před posluchači, říkám, aby zvedli ruce ti, kteří byli alespoň jednou uzdraveni. Vždycky mě udiví, kolik rukou se zvedne. Vyhlašujeme Ježíše jako uzdravovatele, uzdravovatele těla, ducha i duše.
Z knihy George O. Wooda: Core Values (Základní pravdy)
Přeložil: Jirka Bartík
