Dary Ducha svatého (8)
Dar působení mocných činů (1K 12,10)
aneb naše (ne)stýskání po ráji
Dnešní zamyšlení nad duchovními dary bych rád uvedl svým oblíbeným aforismem z knihy Pavla Kosorina: „Byli jsme vyhnáni z ráje, ale už se nám nestýská".(1) Autor se těmito slovy snaží vystihnout stav dnešního člověka; ten kdysi žil v dokonalém prostředí a v dokonalém vztahu s Bohem, avšak o obojí kvůli hříchu přišel a alespoň v obecné rovině se zdá, že mu to příliš nevadí. Mohli bychom však namítnout, že tento aforismus vystihuje pouze část reality. Většina lidí by totiž pravděpodobně souhlasila s autorem biblické knihy Kazatel. Ten tvrdí, že člověk ve svém srdci stále nosí určité tušení o původním stavu člověka (Kaz 3,11). Český ekumenický překlad o tomto vnitřním tušení hovoří jako o touze po věčnosti. Jiné překlady uvádějí, že člověk nosí v srdci věčnost samotnou(2). Bůh dal lidem kamsi hluboko do nitra tušit ideál, který jsme původně byli povoláni žít. Ono tušení ideálu - jak Kazatel vzápětí dodává - je však dost nezřetelné, takže člověk na jeho základě těžko vystihne počátek či konec díla, které Bůh koná.
„... a někomu zase víra v témž Duchu ..." (1K 12,9)
Každý nadpřirozený dar má v Písmu oporu, vychází z Písma a má praktické a zcela konkrétní uplatnění. To je pro křesťany povzbuzení a vede je to ke smělosti o tyto dary prosit.
Musíme zapáleně hlásat Ježíše jako toho, kdo uzdravuje. Neuzdravuje jenom naše těla, uzdravuje také naše emoce, naše vztahy. Malachiáš mluví o uzdravení generací: Uzdraví srdce otců k dětem a srdce dětí směrem k otcům. V tomto zkaženém světě je potřeba mnoho uzdravení. Neuběhne jediná neděle v našem sboru, v naší církvi, aby nepřišli lidé zkroušeného ducha. Ježíš přišel uzdravit a církev by měla být místem uzdravení. Ale jakýkoli konflikt, hádka, rozdělení jsou pro církev devastující. Když se svatí mezi sebou rozhádají, funguje to jako přehrada, která vznikne v srdci a brání, aby život Ježíše mohl proudit našimi životy.
Duchovní dary, díl 1.
Proč je dnes tak málo darů uzdravování?
Myslím, že žádný jiný dar nevyvolává tolik emocí, tolik otázek a současně i tolik falešných napodobenin, jako dar uzdravování. Toužíme po něm, a stále máme pocit, že se jej nedostává. Přitom v Bibli je mnoho zmínek o uzdravování: Více než 13 % obsahu evangelií tvoří popis uzdravování. Nejvíce je zastoupeno u Marka, kde evangelista tomuto tématu věnuje 21 % textu. Ve Skutcích apoštolů popis uzdravování zaujímá více než 5 % textu.
Rozhovor s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem
Význam duchovních darů pro církev
Duchovními dary rozumíme působení Zmrtvýchvstalého Pána uprostřed svého lidu, církve. Tato jednoduchá definice nám vymezuje původ, poslání a hranice použití duchovních darů. Výčet jednotlivých darů nalezneme například v prvním listu Korintským 12. a 14. kapitole, dále v listu Římanům 12,6-8.
Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči. Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím. Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení. (1K 14,1 - 3)