Jak rozdílný je pohled našeho Stvořitele!
Stáří je v Božích očích velice cenné a jsme vybízeni je ctít, milovat, naslouchat, pomáhat v jeho potřebách, povzbuzovat. Mnohá místa Písma o tom mluví:
„Cti otce svého i matku svou, abys byl dlouho živ na zemi." (Ex 20,10) „Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin." (Lv 19,32)
Proč nám to Bůh přikazuje? Naše tělesná schránka prochází vývojem od dětství až ke stáří a smrti těla. S přibývajícím věkem přicházejí fyzické i smyslové obtíže, které postupně mohou dorůst až k neschopnosti obstarat sebe sama, a tedy potřebě pomoci blízkých a bližních, jejich uctivé i praktické lásky. Je Božím zájmem, aby o zestárlé bylo dobře postaráno v každé potřebě do posledního dne jejich života.
Dožít se stáří, vysokého věku znamená v Písmu Boží požehnání ve smyslu odměny! Není zde rozpor? Požehnání a odměna? Vždyť je to období ztrát, omezení, mnohého utrpení! Ano, možná ty sám nebo tví blízcí to prožívají. Ztrácíš zrak, sluch, sílu, schopnost chodit a pohybovat se, paměť, orientaci... Cítíš se osamělý, vyřazený, zbytečný. Chybí rodina, přátelé a jejich povzbuzení...
Je tu ale Boží výzva! Možná tě stáří překvapilo, nikdy jsi neprožil tak velkou potřebu Boží pomoci jako právě teď. Modli se z hloubi srdce, hledej jeho blízkost, poznávej ho, naslouchej tak, jak nikdy předtím. Má o tebe i v tvé neschopnosti láskyplný zájem, neopustí tě. Čeká, že v těžkém čase obstojíš ve věrnosti. Křič jako slepý muž Bartimaios, možná opovrhovaný, osamělý, nehodný v očích těch, kteří ho okřikovali, když ve víře volal k Ježíši. Pánem byl milován a vyslyšen. Nenech se připravit o víru, nepřijímej skepsi, vše úplně odevzdej Bohu, na něho spoléhej. Přichází změna hodnot. Je jeho záměrem, abys mu byl blíž. Odpoví na tvé modlitby jistě, možná jinak, než očekáváš. Nemíchá starcům elixír mládí, ale má moc uzdravit, dát sílu, naplnit tvé potřeby duchovní, praktické, a ještě víc! Senioři často slouží, dávají své stáří Kristu a On jim žehná.
„Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, podlosti v něm není" (Ž 92,14–16)
Osobně jsem v poslední době byla velmi povzbuzena. Prožívala jsem těžký útok srdeční slabosti. Byla jsem sama, vše vypadalo, že zkolabuji, dostanu se do nemocnice a přijdu o práci. Volala jsem k Bohu s velkou naléhavostí, aby mne uzdravil. Telefonovala jsem pastorovi, sbor se modlil a bojoval. Bylo mi hodně zle, ale místo do nemocnice jsem druhý den jela do práce. Jaké povzbuzení skrze pomoc sboru! I já jsem byla přezkoušena v tom, o čem píšu.
Jak můžeme povzbuzovat?
Povzbuzování je odpovědnost Božího lidu vůči seniorům v těžkostech stáří, aby obstáli a došli až k Pánu. Bez lásky nic nejsme, žádná příručka nepomůže. Nemáme-li sami, nemůžeme dát. Potřebujeme tedy nabrat z našeho zdroje, od Boha, skrze modlitbu. Boží láskou milujeme bližního, jsme schopni trpělivě naslouchat, poznávat jeho potřeby, starosti i touhy, a naplňovat je.
Ze zkušenosti vím, že největším problémem stáří je nedostatek lásky, zájmu a především osamělost. Senioři často žijí daleko od rodin, ztrácejí své přátele a vrstevníky. Nemohou-li vycházet, dostávají se do společenské izolace. Trpí starostmi, jak zvládnou denní sebeobsluhu, domácnost, trpí úzkostí, co bude dál. Pracuji jako pečovatelka v terénní službě. Často jsme jediní, s kým se naši klienti setkávají.
Jakákoliv snaha o duchovní povzbuzení, přehlížíme-li praktické potřeby a nepomůžeme, je pokrytectvím. Působí kontraproduktivně, přináší zklamání, nedůvěru a zranění. Praktická pomoc je účinným povzbuzením. Otevírá srdce těch, kteří už nevěří, vždyť tolik lidí jen řečnilo. Láska v praxi je naplněným Božím slovem, dosvědčuje je, potvrzuje, vzbuzuje nový zájem a důvěru. „Nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem." 1J 3,18 Dává to velikou sílu. Někteří senioři se doslova těší k Pánu, protože jsou syti dnů života, jak praví Písmo. Jsou šťastní, pokojní a připravení.
Mívám radost, když vidím odezvu na povzbuzení. Na některé se nezapomíná. Téměř 90letá paní v domově seniorů přestala chodit. Přijala ale povzbuzení k víře v uzdravení a po modlitbě chodí stále. Jiná žena též vysokého věku, upoutaná na lůžko, po povzbuzování a modlitbách, dostala tolik síly a lásky, že sama začala sloužit povzbuzujícími dopisy. Přestože už těžko držela propisku, byla v tom úžasně vytrvalá až do své smrti. Povzbuzení k odpuštění přijala žena, která po celé roky zavrhovala svého bratra, svého jediného příbuzného. Krátce před jeho smrtí se setkali v nové Boží lásce...
Před lety, když stárla moje maminka, jsem se bála, že se o ni nedokážu postarat, že to nezvládnu. Bylo to pro mě nepředstavitelné, i když jsem měla maminku moc ráda. Dnes s láskou a vděčností sloužím seniorům – je to Boží zázrak proměny, nikdy bych nevěřila, že právě to bude pro mne.
Radka Doušová, AC Praha, Dobrá zpráva