Školačka: „Mnozí používají výroky jako „Toda la-El" – Díky Bohu nebo „Baruch ha-Šem!" – Jeho jméno buď požehnáno! A opravdu to tak myslí. Třeba když na školním dvorku ve škole upadnu, tak paní učitelka řekne: „Díky Bohu, že jsi celá a zdravá, že se ti nic nestalo!" Při vyučování hebrejštiny, používáme spoustu příkladů z Bible a biblická rčení."
Voják: „Většina mladých sekulárních lidí by na otázku po víře odpověděla: „Nevím, ještě v tom nemám jasno!" ale málokdo by to naprosto odmítnul. Většina lidí si váží židovského náboženství, protože vědí, že to je to, co židovský lid po dva tisíce let drželo a zachovalo."
Mladá maminka původem z Francie: „Mnozí francouzští Židé jsou komunisty. I já jsem taková byla, ale když jsem se přestěhovala do Izraele, změnila jsem se. Tady v Izraeli prostě nejde nevěřit v Boha."
Maminka středního věku: „Nejsem ortodoxní židovka, ale věřím v Boha. Možná víc než někdo, kdo žije uvnitř židovského náboženství. Vím, že vše je řízené shůry, a přece mám obrovskou svobodu. Rabbi Nachmann řekl: ‚Jsi tam, kde jsou tvé myšlenky.' Čím se nejvíc zabývám? O tom přece mohu rozhodnout sama. My židé věříme, že dědictví, které tady zanecháme, nejsou materiální statky, ale to, co jsme předali svým dětem. Co po mě po smrti zbude? Víme, že Pán nám může vzít všechno, ale ne to, co máme v duši: naši lásku, naši štědrost, naše milosrdenství. To nám Bůh nevezme.
Nejsem žádný učenec Tóry, ale už jen ty příběhy jsou velmi zajímavé, například vyvedení z Egypta nebo Samson a Delila. Nebo stvoření. Přemýšlela jsi někdy o tom, proč byl stvořen mravenec nebo strom? To vše je tu pro nás... Kdo víc studuje a chápe, objeví skryté hloubky. Tóra nás učí: ‚Vzpomeň si, odkud jsi přišel, byl jsi otrokem.' To mi pomáhá v jednání s ostatními lidmi. Kromě toho je dnes spousta lidí zotročena různými závislostmi, jako třeba nákupy. Přikázání Boží jsou nám dána ve druhé osobě, tobě, respektive mně osobně. To znamená, že i když všichni kolem tebe kradou, ty nemáš krást. Důležité je ale také vědět, že je tu možnost dát zase do pořádku, co jsi zkazil.
Dědeček: „Dříve bych snad řekl, že jsem ateista, a myslel jsem si, že se dá oddělit náboženství od státu jako v osvícenské Evropě, a četl jsem o tom knížky. Ale pak jsem si uvědomil, že to v židovství nejde. Naše kultura, náš stát, to se nedá od židovství odtrhnout. Když třeba čtu Žalm 22 o Jeruzalému, derou se mi do očí slzy. Nebo Micheáše 4. kapitolu. Já tomu věřím a nedokážu to vysvětlit. Prostě nevím...
Ve svém životě jsem v sobě objevil síly, které nemohly být jen ze mě. Zakusil jsem situace, kdy bylo jasné, že nad námi musí něco být. Nevím, neuvidím ho. Ale je tu síla víry. Když přemýšlím například o tom, jak zubožený pozůstatek evropských židů obstál ve válce za nezávislost a založil stát, tak to vidím jako zázrak. Nebo jak jsme přestěhovali 120 000 Židů z Etiopie. Můj přítel za nimi jezdil po šest let do africké pouště. Jednou mi řekl: ‚My jsme jediná země, která nedovezla černochy jako otroky, ale jako občany.' Těch zázraků je tolik..."
© Krista Gerloffová
www.wilberforce.cz
Psáno pro Život v Kristu