Pak se po dvou letech stalo, že mě opustila družka. Začal jsem hodně pít, málem jsem se z toho zbláznil, skončil jsem na psychiatrii, kde jsem byl asi sedm měsíců. Bral jsem hromady léků plus elektrošoky. Po propuštění jsem se dlouho nějak nemohl zařadit do běžného života, až mi táta poradil Teen Challenge. Zkusil jsem to, neměl jsem co ztratit. Tam jsem se poměrně rychle dal dohromady, přestal jsem ze dne na den brát antidepresiva. Začalo se mi detoxikovat tělo, pracoval jsem na sobě i co se jídla týče. Za půl roku jsem se dostal do ještě lepší kondice, než kterou jsem měl kdy dříve. Nekouřil jsem, nepil.
Po skončení programu jsem nastoupil na Biblickou školu v Kolíně, ale tam jsem fungoval jen měsíc, dva, pak se ve mně začala rodit pýcha ve stylu budu tady, dostuduji, ale budu si dělat některé věci pěkně ve skrytu. Ale tak to nefunguje, zejména na biblické škole ne. Takže jsem během roku několikrát totálně vyhořel „jako žádost o byt". Začal jsem zase pít, kouřit, strašné věci jsem dělal, všechno v tajnosti. Spolužáci mi chtěli pomoct. Ještě jsem nastoupil do druhého ročníku, ale už v listopadu to byla se mnou katastrofa. Tak jsem řekl končím a odjel jsem do Prahy a tím jsem definitivně Bohu zavřel dveře.
Dalších deset let mého života v Praze byly jednou velkou katastrofou. Vzestupy, pády, občas jsem se snažil i vrátit k Bohu, ale pak jsem se choval ještě hůř než před znovuzrozením. Drogy, hazard, střídal jsem holky, přítelkyně jsem podváděl. Pak jsem se oženil, vzal jsem si holku ze světa, je na New Age, ale už ji to také moc neuspokojuje. Prošla všelijakými duchovními kurzy... Když jsme se seznámili, myslela si, že ji duchovně povedu, úplně jsem jí stačil. Jsme spolu už pět let, ale není to nijak idylický vztah, už jsme byli dvakrát těsně před rozvodem. Soudce nás dokonce odmítl rozvést, řekl, ať to ještě zkusíme, že nejsme manželství, které by muselo nutně krachout.
Mám takové malé osobní svědectví z tohoto týdne. Když mi v pondělí volala, řekla, ať s sebou domů přivezu Ježíše! :-)
Na DS jsem dostal nabídku od Pavla Bubíka jít znovu do Teen Challenge. Manželka souhlasila, abych na půl roku do TC jel. S Pavlem Bubíkem jsme probírali můj život, lámali některé věci, všechny okultní knihy a hudební nosiče musím zahodit... Včera jsem ještě měl dvě náušnice, dnes už je nemám, zahodil jsem je... Vypadá to, že jsem na dobré cestě.
Co se vlastně stalo, že jsem najednou po deseti letech hrozného života zatoužil po změně? Ze čtvrtku na pátek (před DS) jsem byl hodně sjetý drogami, pohádal jsem se s manželkou a zdrhl jsem na celý den z domu. Když jsem se vrátil, táta mi řekl, že takhle to dál nejde, že buď půjdu na léčení, nebo půjdu z domu. Pak jel na nějaké večerní shromáždění, a když se vrátil, řekl mi o DS, že je to určitá šance, že sice neví, zda se sem dostaneme, protože na DS jsou rezervace měsíce předem. Byl pátek večer, v sobotu to začínalo, to už asi nebude volno... Přes Pavla Tótha jsme volali Pavlovi Bubíkovi... Dostali jsme ten úplně poslední pokoj, poslední dvě místa. A od neděle jsme tady... :) Absolutně jsem netušil, o jakou akci se jedná, kdybych to věděl, určitě bych nepřijel. Musím se ale přiznat, že jsem zde po letech zažil čistou Boží lásku a nelituji toho. Vím, že jediná síla, která mi pomůže se dostat z mých závislostí, je Boží láska, a proto věřím, že mé rozhodnutí strávit nějaký čas v Teen Challege nebude marné.
Andrej Čilek, Dubnica nad Váhom, t. č. TC Šluknov
