• Velmi jsem ocenila odvahu a čestnost Davida Kafky. Pokud má mít maturita svůj původní smysl – ověření středoškolských znalostí – nemá se přihlížet k tomu, o jakého žáka jde. Myslím tím rasu, národnost, vyznání. Všem by se mělo měřit stejným metrem bez ohledu na nebezpečí, že výsledek může být v politickém nebo jakémkoliv jiném smyslu špatně vykládán. Vážím si Davida Kafky, že tento postoj s odvahou zastával.

• Souhlasím s tím, že učitel by měl být i nositelem morálky. Morálka vyplývá z vlastního vyznání. Mnohdy se kryje s všeobecně uznávanými hodnotami (nebo, dejme tomu, dříve všeobecně uznávanými hodnotami), jako např. čestnost, pravdomluvnost, nestrannost apod. Tyto hodnoty se mají hlásat prostřednictvím zaujímaných postojů daného učitele, tedy životem, a když je to vhodné, i slovy. Záleží na situaci, zda je vhodné hlásat přitom i to, čemu nebo komu daný učitel věří (např. Kristu).

• O tomto projektu jsem neslyšela.

• Nezažila jsem pronásledování v pravém slova smyslu, ale vím, že moje křesťanské přesvědčení bylo občas úmyslně vykládáno špatně: Když jsem vyhodila studentku, která neuměla mluvit na téma křesťanství, i když bylo zahrnuto v osnovách, musela jsem čelit jejímu osočení, že jsem ji vyhodila, protože není věřící.

• Je pravda, že mladí lidé jsou dost otevření na duchovní věci, i když možná už ne tolik, jako těsně po revoluci. Daleko sympatičtější než křesťanství, které často není vnímáno jako atraktivní z důvodu špatného chování tzv. „křesťanů", jsou různá východní náboženství a filozofie. Pokud chceme, aby se mladí lidé podívali na křesťanství nově, musíme je také nově vykládat. Mám na mysli například diskusi, kterou si učitel připraví s přihlédnutím na obvyklé otázky studentů atd.

Zuzka, VOŠ

• Připomíná mi to větu z Pána prstenů Dvě věže, když má začít bitva u Helms Deep a král říká: „Tak takto to začíná." Myslím, že to byla jen otázka času, než takové tlaky přijdou.

• Ježíš řekl, buďte chytří jako hadi, nevinní jako holubice. Nejsem robot, nemohu oddělit své vyznání a morálku od svého stylu výuky. Ale zároveň nebudu otevřeně kázat, pouze pokud se studenti sami položí přímou otázku. Učím o životě s křesťanskými hodnotami, přestože to takto nemůžu otevřeně nazvat.

• O takovém projektu jsem neslyšel.

• Nepřímo ano, hlavně od ředitele a další hlasité menšiny protikřesťansky naladěných kolegů. Nebylo to ale žádné velké pronásledování. V současné době mě jejich negativní reakce už vůbec nevzrušují. :-)

• Co se mladých týče... Jsou otevření na duchovní věci, někteří jsou dokonce tak stateční, že o své víře mluví (baptisti a katolíci). Sám svou víru sdílím jen v případě, kdy vnímám, že je to relevantní, nebo když jsem tázán. Ve vyučování nekážu, občas o Vánocích předávám evangelium pomocí sáčku s čajem a mám pozitivní i negativní ohlasy...

Petr, gymnázium

• Jsem přesvědčen, že je to strašná tragédie, a stále znovu a znovu se ukazuje, jak je politika v našem národě pokrytecká. Všichni mají strach z islámu (nebo většina lidí), ale persekvován je samozřejmě ten, u koho se předpokládá, že se nebude bránit, i když je zřejmé, že stál na straně pravdy a vůbec se původně nejednalo o víru. David je persekvován z důvodu netolerance, ale pokud chcete najít jednu z nejvíce netolerantních skupin na světě, pak jsou to muslimové. Evropa je, co se týče islámu, slepá a krátkozraká.

• Morálka bez spojení s Bohem je filozofická fikce, která stojí na papírových nohou. Jsem přesvědčen, že hlásat morálku bez Boha je stejně nelogické jako vařit polévku bez ingrediencí jen z vody. Je to jako přijít k soudu, kde chybí soudce. Vždyť i řečtí filozofové stavěli morálku na transcendentním zákonodárci.

• Nejsem v obraze.

• Pronásledován jsem nebyl.

• Křesťanství, tj. důvěrný vztah s Bohem skrze Ježíše Krista, je jediným pozitivním řešením naší duchovní krize. Není to můj názor, sám Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (J 14,6) Zvláštní je kontext: Ta jediná cesta k životu věčnému, je cestou pravdy, kterou je Ježíš. Jak sám říká, nikdo nepřichází k Otci než skrze něj.

Jarek, ZŠ

• Znovu jsem se utvrdila v tom, že jsme v duchovním boji a že za celou tou situací stojí něco mnohem víc. „Ale svůj zápas nevedeme po lidsku – naše zbraně mají sílu bořit hradby." (2K 10,3) V létě jsem se za Davida hodně modlila a za to, aby byl Hospodin oslaven v celé té situaci. A zároveň si jsem vědoma, jak blízko ten boj je. A že každou chvíli se mohou zavřít dveře pro svobodné zvěstování evangelia. Nechci promarnit možnost přinést dětem poselství o živém Bohu.

• Modlím se za to, abych všude „nosila" Ježíše! On je můj život a já ho nechci oddělovat od ničeho, co dělám. Včetně učení. Nejde jen o slova, ale o to, jak přicházím do hodiny naladěná, jak reaguji na složité situace, jak zvládám konfliktní děti. Jsem-li tvůrcem pokoje mezi kolegy, kteří jsou často pesimisticky naladění a negativně se vyjadřují o dětech... Uvědomuji si, že často selhávám, ale Ježíš je milostivý a dává mi novou šanci. To je úžasné! Vnímám, že být učitelem není povolání, ale poslání a služba. Jsem moc vděčná za to, že mohu učit i občanskou nauku, kde se probírá osobnost člověka, rodina a vztahy, světová náboženství... Snažím se dětem předat to, že každý člověk se musí rozhodnout, jak žít. Neskrývám, že jsem křesťanka, a často dávám svědectví o živém Bohu – ale zdůrazňuji, že je to můj postoj a moje rozhodnutí. Oni se musí rozhodnout sami. Jsem moc povzbuzená, když děti samy přijdou a začínají se ptát. Vidím, že mají zájem, a často spolu řešíme i „neřešitelné" situace s jejich rodiči, první lásky a krize.

• O tomhle projektu nevím.

• Ne. Pronásledování jsem nezažila.

• Moje zkušenost je taková, že děti mají obrovský zájem, jen neví, jak to podat, jak a koho se zeptat. Zrovna dnes jsme řešili v občanské nauce, co vlastně jsou andělé a démoni, odkud se vzali. Dotazů byla spousta. Také hodně vnímám, že to je věc důvěry. Děti musí mít pocit, že mě zajímá jejich názor. Že je neshodím a nebudu se jim smát za to, co řekly nebo co si myslí. Tak se modlím za moudrost, jak spojit autoritu učitelky a na druhé straně člověka, ke kterému mohou přijít s problémy a otázkami. Často mám pocit, že jsem jako pod lupou, protože všichni vědí, že jsem křesťanka, a tak pozorují, jak se v určitých konkrétních situacích zachovám.

Vlasta, ZŠ

• Můj osobní názor: Vedení školy nešlo do konfliktu s rodičem, možná i se zřizovatelem školy a raději nepodpořilo, tj. obětovalo vlastního zaměstnance, aby se udělalo na oko hezkým. V praxi to znám také, u nás to bývá někdy podobné – vedení podpoří rodiče na úkor učitele, byť se situace zdá jasně ve prospěch zaměstnance. Ten má sice většinou vše podloženo, ví, že nese kůži na trh, ale stejně mu to není kolikrát nic platné – rozhoduje šéf. Pokud šéf není dost rezistentní vůči tlaku zvenčí a je to „posera", nedá se nic dělat. V nejhorším případě se tyto záležitosti pečou v ředitelnách bez možnosti učitele se hájit, ten je prostě obejit a nemá ani možnost se k věci vyjádřit. Následně je mu oznámeno, co zanedbal, a je se zdviženým prstem pokárán.

• Hlásat morálku? Spíš dávat vlastní pozitivní příklad. A samozřejmě, když se někdo zeptá na můj názor na věc, nebát se ho říct, byť není zrovna „in". Třeba v hodině občanky klidně žákům řeknu, že homosexualita je u mě úchylka a parafilie (deviace), z hlediska biologie to jde obhájit. Malströmová s Barrosem by se asi zavzdušnili, ale někdo zdravý rozum zkrátka používat musí. Morální pravidla jsou za posledních dvacet let úplně někde jinde, tím spíš budeme více vidět, protože se od majoritní společnosti dost lišíme.

• Multikulti ideologie je zcestná a do Evropy nepatří. Bavím se teď v rovině víry. Cizinec vyrůstající z křesťanských nebo židovských kořenů mi vůbec nevadí. Islám není s naší kulturou kompatibilní a bojím se, že v horizontu 10–20 let budou státy jako Francie, Švédsko nebo Velká Británie sklízet velmi trpké plody své imigrační politiky, ale to už bude pozdě. O projektu toho moc nevím, ale snad bude objektivní, takže určitě ukáže zvířecí i lidské oběti pod nožem, useknuté končetiny, kamenované provinilce, 10leté nevěsty a další zajímavé bonbonky z kuchyně islámu.

• Občas ano, viz bod 1) trojúhelník učitel–rodič–vedení, má prostě někdy ostré hroty. Pak určitě problémy s dětmi. Nejsou často zvyklé se učit, nést zodpovědnost za své jednání, rodiče na ně nemají čas, některé rostou jak dříví v lese.

• Naše společnost je velmi ateistická, na dětech je to vidět. Když už koketují s duchovnem, spíš s tím negativním, berou to sice většinou jako legraci, což ale nic nemění na tom, že je to špatně. Najdou se však i bílé vrány, abych nebyl úplný pesimista.

David, ZŠ

• Bylo mi z toho smutno. Studenti, kteří neuspějí u maturity, velmi často hledají chybu u zkoušejících místo u sebe, napadají průběh maturity a stěžují si na všech dostupných místech. Není výjimkou, že do školy vtrhne rozzlobený rodič, jak to, že jsme si dovolili u maturity jeho dítě vyhodit. Ale to, co zažil bratr David Kafka, je daleko těžšího kalibru. A tak, jak je psáno v Lk 21,28 „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko."

• Pokud žijeme s Bohem, projeví se to v každé oblasti našeho života, i v přístupu k morálce. Myslím si, že křesťanský učitel má jedinečnou příležitost ukazovat žákům i na jiné hodnoty v morálce, než které hlásá dnešní doba. Ráda využívám příležitostí, kdy mi žáci „hodí rukavici" a chvíli diskutujeme o nadhozeném tématu. Na mnohých studentech je pak vidět, že o tom, co slyšeli, přemýšlejí, že je to oslovuje a dává nový pohled na věc. A o čem se bavíme? O sexu, partnerství, chození, kouření, drogách, oblékání atd. Podotýkám, že učím převážně dívčí třídy. :-)

• Je mi líto, ale o tomto chystaném projektu nevím.

• Kvůli křesťanství ne.

• Je to pravda. Mladé lidi teď přitahuje duchovno, ale spíše to okultní. Připadá mi, že křesťanství je pro ně jen náboženstvím. Zato takové vyvolávání duchů, vykládání karet, virgule, to je pro ně ten správný adrenalin. :-( Kolem Vánoc a na konci školního roku dovoluji žákům pustit nějaký film, ale dělám cenzuru, nejednou chtěli pustit okultní hrůzu. Teď už mě znají, a tak se na mě vždy soucitně podívají a řeknou: „Nebojte, paní učitelko, to je jenom komedie." Věřím, že křesťanský učitel, i když nemůže evangelium hlásat se střech, může právě svým chováním, svými postoji ovlivňovat životy žáků a tímto způsobem ukazovat na Ježíše Krista, na hodnoty křesťanství. Kéž tato semínka jednoho dne vyrostou.

Lenka, SŠ

• Učitel asi musí počítat s tím, že rodiče někdy nejsou soudní a vinu za špatný prospěch svých dětí se snaží svalit na učitele. To, že v tomto případě vytáhli muslimskou kartu, ale celý případ posunulo do jiné roviny. Nejsmutnější je podle mě reakce ředitelky – škola by se měla v takovém případě za svého učitele postavit, a ne uznat, navíc zcela neprávoplatně, výtky rodiče jen proto, že je to muslim.

• Rozhodně můžeme hlásat jen takové morální zásady, kterých se sami držíme, věříme v ně a projevují se v našem životě. Myslím si, že není důvod oddělovat naši křesťanskou morálku od víry, ze které vychází. Vždyť naše společnost je na biblické morálce založená. To neznamená, že musíme v hodinách nutně vytahovat Bibli, ale věřím tomu, že předávat biblické hodnoty je dobré.

• Přiznám se, že jsem projekt nijak nesledovala. Nicméně jeho poslání mi připadá dobré a důležité. Děti by se měly naučit kriticky vyhodnocovat informace, které slyší v médiích či od lidí okolo sebe. Bůh přece miluje i muslimy. Chápu ale obavy, že projekt by mohl být veden zase opačným směrem. Je těžké najít rovnováhu v přijímání jiných kultur a náboženství – věřím, že toho lze dosáhnout, jen pokud budeme my sami vědět, na čem stojíme. Já bych se proto tohoto projektu nebála, vzniklé materiály mohou být v mých předmětech poměrně dobře využitelné, ale externí lektory bych si do hodin asi nepozvala.

• Naštěstí ne, ale zatím neučím ani dva roky. Jsem vděčná za naši školu, která se nebojí otevřeně hlásat jasné křesťanské hodnoty.

• Nejen v představách mladých lidí se křesťanství často zužuje na církev jako instituci, a ta pro ně zjevně moc lákavá není. Dnešní doba je ale plná informací všelijakého rázu a pro mladé, kteří nepocházejí z křesťanského prostředí, je problém se v duchovním světě zorientovat a rozlišovat dobré a špatné duchovní vlivy. Nemyslím ale, že by byli proti křesťanství naladěni nepřátelsky nebo odmítavě.

Katka, ZŠ