Myslíš si, že učitel může oddělit morálku od svého osobního vyznání?

Ne, nemyslím si to. Celou tu dobu, co jsem vyučoval na střední škole, jsem si uvědomoval, co nás učili na vysoké – každá osoba, která učí, nějakým způsobem odráží to, v co věří, co si myslí, co vyznává atd. Pokud je někdo křesťan, přirozeným způsobem musí reflektovat, co si myslí, čemu věří, jak jedná. To, že věříme v Krista, musí být očividné, musí být zjevné. Mé osobní zkušenosti se studenty byly stejného rázu – oni to na mě viděli, oni to o mě věděli, protože jsem o tom mluvíval, a díky Bohu to viděli i na mém jednání. Jako křesťanští učitelé máme tu výsadu, že studenti na nás mohou vidět ovoce Ducha svatého a pozorovat, že jsme jiní než lidé, kteří Boha nemají. A já jsem díky Bohu tohle mohl zažít a slyšet z jejich úst, různí studenti z různých tříd mi říkali, že jsem jiný, že mám jiné chování než jiní učitelé. Mohl jsem na to reagovat tím, že ta změna je v srdci, že to dělá Bůh, že mám jiné hodnoty, věřím jiným věcem, a proto je i moje jednání jinačí. Takže odpověď na tvou otázku by z mé strany byla, že se to musí reflektovat, že není možné oddělovat to, v co věřím, od morálky, ať jsem ve škole nebo kdekoli.

Byl bys pro, aby se na našich školách vyučovalo náboženství?

Z obecného pohledu bych byl pro, myslím, že je správné vyučovat žáky a studenty biblické hodnoty a křesťanství jako takové. Samozřejmě by záleželo na dalších podmínkách – podle jakých materiálů, co by od toho očekával vyučující i vyučovaný. Je tady mnoho otázek k diskuzi, ale obecná odpověď by byla, že je správné, aby se vyučovalo něco, třeba pod jiným názvem, možná název náboženství není v naší sekularizované společnosti úplně vhodný. Pokud jde o věci týkající se etiky, morálky i náboženství, pak si určitě myslím, že prostor ve školství je a je potřeba o tom mluvit. Měli by to dělat lidé v tomto směru vzdělaní, kteří to budou vyučovat pro naši společnost relevantním způsobem.

Zákon umožňuje výuku náboženství na školách. Pokud se sejde dostatečný počet zájemců o hodiny náboženství, škola tuto výuku musí zajistit. Vyžaduje to ale od pedagogů pedagogické a teologické vzdělání. Mám obavu, aby nám nezačali vyučovat náboženství muslimové nebo satanisti (jako v USA, jak jsem se dočetla nedávno na internetu), proto jsem raději pro, aby se náboženství ve školách nevyučovalo... Co já vím, co mi tam dítě vlastně budou učit?

Ty věci by se měly vyučovat, ale samozřejmě vidím stejné riziko, jaké zmiňuješ. O to víc by nás to v církvi mělo motivovat k tomu, abychom produkovali lidi, kteří budou vzdělaní a budou na tom tak dobře pedagogicky a teologicky, že budou moci vstupovat do takových rolí. Čím dříve to církev začne dělat, tím dříve bude nachystaná reagovat na poptávku, pokud ona přijde. A pokud na to nebudeme reagovat a nebudeme lidi připravovat, budeme pořád v pozici, kdy z toho budeme mít pocit strachu. A pokud jiná církev, denominace, náboženství vytrénuje lidi, tak jak to teď bylo s tím projektem islámu, pokud to někdo zaplatí... Je to velmi tenký led, protože někdo na ministerstvu může rozhodnout, že ano, a tím pádem dostanou zelenou a otevřené dveře. Čím dříve budeme trénovat mladé lidi, aby byli schopni vstoupit do vzdělávacího systému, o to to bude lepší pro křesťanství a Boží království.

Problém je, že učitelé náboženství nemohou být jen vystudovanými pedagogy, ale i teology... Jak ses vůbec díval na projekt „Muslimové očima českých žáků"?

Zaregistroval jsem ho někdy v dubnu, když jsem letěl do Brazílie. Byl jsem překvapený, že taková zásadní věc se nikde nekonzultovala, nikde jsem o tom veřejně nečetl. Z mého pohledu tato věc nebyla vůbec otevřená, ale byla skrytá. Byl jsem hrozně rád, když jsme se modlili, aby to Bůh nějak zastavil, že to udělal. Četl jsem články, jak tento projekt ministerstvo zastavilo. Uvědomil jsem si při tom, dva velmi důležité prvky: Obrovskou moc má modlitba, když se modlíme jako církev, a znovu tu naši nepřipravenost, že nejsme schopni reagovat na takovou výzvu. Přemýšlel jsem o tom, když bych byl někde na ministerstvu a řídil nějaký tým, co bych dělal, když by někdo přišel a že má projekt o islámu, má na to peníze, lidi, a po mě by chtěl jen zelenou. Pokud to někdo dobře odprezentuje a Bůh dovolí, ti lidé jsou připraveni vstoupit a ovlivnit celou generaci. Přemýšlel jsem, pokud bychom dostali takovou nabídku, zda bychom mohli říct, ano máme lidi, koncept práce, materiály, seženeme peníze a jsme schopni pět let toto dělat. Sám za sebe jsem vyhodnotil, že na to nejsme připraveni, nemáme takové lidi.

Třeba když čteš o začátcích besídek v církvi – v jedněch materiálech jsem se dočetl, že to byla reakce církve na to, že ve společnosti neexistoval žádný subjekt, který by se věnoval sociálně slabým dětem. Církev je začala vzdělávat z pohledu křesťanství, Bible, věnovala se těm dětem a vyučovala je. Dnešní besídky jsou úplně někde jinde, věnujeme se dětem vlastním. Zaujalo mě, že církev dokázala reagovat na společenskou potřebu, která potom neskutečným způsobem ovlivnila děti. A pokud je mezera na vzdělávacím trhu a nikdo nepřináší koncepty, články z křesťanské perspektivy, zůstává prostor k tomu, aby přišel kdokoliv jiný a vyučoval něco jiného. Takže to nás vrací k prvotní myšlence pracovat na tom, abychom měli lidi, kteří budou kvalifikovaní a schopni využít ten prostor ve vzdělávacím systému.

Setkal ses ty osobně s nějakým pronásledováním, když jsi učil na škole?

Setkal jsem se s pronásledováním jednoduchého typu, kdy někteří studenti nesouhlasili s mou klasifikací nebo mými výhradami vůči jejich chování, ale na druhou stranu jsem viděl, když jsem se modlil, že to byli lidé, kteří měli obrovské problémy ve svém osobním životě. U lidí, kteří byli proti tomu, co si myslím, a kteří veřejně projevovali svou oponenturu, jsem zjistil zajímavou věc. Jedna holka mi řekla, že se vlastně pořád dívá na televizi, že ji vůbec nevypnuli od té doby, co ji koupili. Že jede „furt", že u ní spí, jí, učí se, prostě všechno. Uvědomil jsem si duchovní souvislosti – mladí lidé pod vlivem televize poslouchající, co tam maistreamově dávají, nemohou souhlasit s tím, kdo jim prezentuje věci z Bible. Na druhou stranu jsem taky mnohokrát zažil, že se mnoho studentů po prezentování křesťanských hodnot nechalo intelektově přesvědčit, že mám pravdu. Když ve třídě uděláte malou anketu o homosexualitě a zeptáte se, kdo je pro homosexualitu (když to bagatelizuji), drtivá většina lidí řekne ano, pak je taková menší skupina, která neví, co přesně s tím. Když jsme potom přešli do diskuze, prosil jsem je, aby řekli argumenty, proč jsou pro. Bylo vidět, že středoškoláci moc vlastně nevěděli, proč jsou pro. Víceméně to stálo na argumentu proč ne, všichni to tak říkají, měli by mít svobodu. Když jsem potom já prezentoval svoje důvody, proč si myslím, že to není správné, mnoho studentů bylo překvapených, protože to pro ně bylo poprvé, co byl někdo proti. Když jsem po takové diskuzi znovu udělal anketu, kdo je pro a kdo proti, poměr se zásadně změnil. Mnoho studentů přešlo do pozice – já teď nevím, budu o tom muset přemýšlet. Na tom jsem si uvědomil, jak je důležité vytvářet prostředí, kde by studenti měli prostor, mohli veřejně diskutovat o věcech, proč si co myslí, proč je něco správné či není. Tohle je další věc, kterou v naší společnosti postrádáme. Lidé do církve nechodí, ve školství je málo křesťanů a neexistuje přirozené prostředí, kde by mladý člověk mohl mluvit a utvářet a formovat si svůj úsudek.

Máš dojem, že jsou mladí lidé otevření křesťanství?

Moje zkušenost za sedm let učení je, že mladí lidé jsou otevření na duchovní věci. V podstatě jsem nikdy nezažil, že by se studenti nechtěli bavit o křesťanství. Samozřejmě někdy může být důvodem, že se nebude zkoušet J, ale mnohokrát jsem viděl, že mají zájem, ale není, kdo by se s nimi o tom bavil. Kolikrát jsem slyšel – s námi se o tom nikdo nebaví, neznám, nemám nikoho takového, kdo by se se mnou o tom bavil.

Takže kdybys dostal nabídku vyučovat náboženství, šel bys do toho...

Asi ano, ale musel bych určitě zvažovat různá kritéria (časové atd.), co se od toho očekává a další detailní podmínky. Všeobecně si myslím, že to je dobré, protože člověk najednou může mluvit a třeba svým přístupem ovlivnit dalších dvacet studentů, které by nijak jinak nikdo třeba neovlivnil.

Co je tvou pracovní náplní v současné době?

Pracuji pro projekt Nové generace. V současné době připravuji novou Bibli...

Jakou Bibli?

Bibli Nové generace. Už jsme jich vydali 20 tisíc a z toho 18 tisíc je rozdaných mezi studenty. Zbývá už jen nějakých patnáct set, nevím přesné číslo, to má Adriana ve Varnsdorfu. Poslední rok a půl sháním dalšího půl milionu na tu novou bibli. Chybí nám asi ještě sedmdesát, osmdesát tisíc korun. Tento týden doděláváme grafiku... V nové Bibli budou kompletně nová svědectví – od lidí, kteří „nikdy nedělali nic zlého", až po ty, kteří se potýkali s drogami, sexuálními závislostmi, nemocemi, aby se tím mohlo oslovit co nejširší spektrum, aby si tak každý mohl najít, co je mu blízké. Rádi bychom, aby tato Bible byla nástrojem, jak dostat zajímavou formou Boží slovo mezi studenty. Aby ho mohlo dalších dvacet tisíc lidí dostat do ruky, aby se s nimi o tom mohl někdo bavit.

Petře, mockrát ti děkuji za podnětný rozhovor. Přeji mnoho požehnání a Božího vedení do práce NG!

–ib–