Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Stavění mostu do Bosny

Napsal(a)   pondělí, 05. leden 2015 08.40

Na misijní konferenci v roce 2013 mi Bůh připomněl Bosnu, tak jsem se modlil, abych měl čas navštívit nádherné, Bohem milované lidi v Bosně. Hodně sloužím na Ukrajině, a nemohl jsem najít pro návštěvu Bosny volný termín. Kvůli nečekanému válečnému konfliktu na Ukrajině jsem však volný termín nejen našel, ale dokonce jsme i v červnu 2014 zrealizovali misijní výjezd do Banja Luky a Bihače.

Zastávka první: Daruvar

Naše první návštěva byla v letničním sboru v chorvatském Daruvaru, o kterém mi řekl Jirka Dohnal. Daruvar leží v Slavonii a je znám jako místo s největší českou menšinou v Chorvatsku. Nachází se 130 km jihovýchodně od Záhřebu, má asi 10 tisíc obyvatel a z toho je 20 % Čechů. V okolí Daruvaru je šest českých vesnic. V samotném městě je česká školka, na ZŠ se vyučuje čeština a dokonce na gymnáziu mají jednu českou třídu. Mají i českou knihovnu, které naše nakladatelství věnuje knihy. Setkali jsme se s pastorem sboru bratrem Mirkem, Chorvatem, ale jeho manželka Anička je ze čtvrté generace Čechů, kteří do Daruvaru odešli v polovině 19. století za prací. Ve sboru mají patnáct, většinou starých lidí. Sbor nemá mladou generaci, a proto se modlí, aby k nim Bůh někoho poslal a pomohl jim v jejich boji za záchranu lidí. Věřím, že to nebyla naše poslední návštěva. Modlíme se, abychom tam mohli udělat evangelizace, letní misijní výjezd, možná příměstský tábor, ale také hledáme dlouhodobé misionáře, kteří by bratru Mirkovi pomohli k získání mladé generace.

Zastávka druhá: Banja Luka

Ještě večer jsme z Daruvaru jeli asi dvě hodiny do bosenské Banja Luky. Zde nás čekal pracovník se studenty David S. Banja Luka je hlavním městem Republiky Srbské, je to moderní mladé město s 230 tisíci obyvateli, které prakticky nebylo zasaženo válkou. Ve vojenských kasárnách jsou dnes vysoké školy s kolejemi, kde David slouží studentům. Ve městě jsou dva letniční sbory, hodně mešit a pravoslavných kostelů. Druhý den jsme se setkali s vedoucími místního asi dvacetičlenného letničního sboru. Sbor slouží jako komunitní centrum pro místní lidi. Finská církev podporuje asi padesát dětí z velmi chudých rodin. Pro tyto rodiny jsou pak připravovány různě zaměřené křesťanské programy. Odpoledne jsme měli dvě modlitební setkání v kampusu, i na největším místním hřbitovem.

Zastávka třetí: Jajce

Ve středu ráno jsme z Banja Luky odjeli do města Jajce, které leží ve Federaci Bosny a Hercegoviny na řekách Pliva a Vrbas, a žije zde asi 30 tisíc obyvatel. Setkali jsme se se sestrou Dinou, která se svými bratry vede sbor o čtrnácti členech. Bratři ale pracují v zahraničí a domů přijíždějí jednou za měsíc. Sestra Dina uvěřila v Krista, když byla jako náctiletá evakuována v době bosenské války do německé křesťanské rodiny. Po válce už doma zjistila, že její sourozenci během války uvěřili také a založili spolu sbor. Ve městě je velmi těžká služba, 90 % obyvatelstva tvoří muslimové.

Zastávka čtvrtá: Bihać

Z Jajce jsme jeli přímo do Bihače, kde na nás čekali naši známí, Bohem požehnaní sourozenci. Žije zde asi 45 tisíc obyvatel, více než 80 % jsou Bosňáci a asi 15 % Chorvaté. Toto město jsme spolu s biblickou školou navštívili před třemi lety a dodnes si o této naší návštěvě lidé povídají. Myslím, v dobrém. Tehdy jsme o Velikonocích rozdali zdarma osm set Biblí, sice se zatím nikdo neobrátil, ale byl to čas zasévání a modliteb. Místní malý sbor vede sestra Jael. Chtěl jsem navštívit i hodináře, kterému jsem dal Bibli, ale jeho pracovní doba končila už ve 20 hodin a my dorazili před až devátou.

Zastávka pátá: Sanski Most

Ve čtvrtek dopoledne jsme jeli navštívit věřící do Sanskeho Mostu. Město leží ve Federaci a protíná je řeka Sana, která při květnových povodních zatopila asi tisíc domů. Sanski Most má po válce 47 tisíc obyvatel a prakticky 100 % obyvatelstva tvoří Bosňáci. Zde jsme zažili asi jediné zklamání, protože letniční sbor, který měl ještě nedávno o něco více než dvacet křesťanů, se pomalu rozpadá a dnes má sedm členů. Oba pastoři, kteří sbor vedli několik let, se odstěhovali. Zůstaly jen dva manželské páry, ale muži se nemají k tomu, aby sbor vedli, tak z důvodu vysokého nájmu opouštějí sborovou budovu a mají jen domácí skupinku. Zpět do Bihače jsme se vraceli přes Priedor, kam jsme vezli na vlak Davida, aby se vrátil zpět do Banja Luky, a my pokračovali v našem misijním plánu. Kousek před Bihačem jsme se vlekli za náklaďákem, když tu se ze skal utrhl více jak metrový balvan a zatarasil třetinu cesty. Podle stop od hlíny jsme zjistili, že se to stalo chvíli před naším příjezdem přijeli. U kamínku jsme se vyfotili...

Zastávka šestá: Bosanska Krupa

V pátek ráno jsme spolu se sestrou Jael v Bosanské Krupě navštívili jediného místního křesťana – muže Amira. Před válkou zde žilo početné zastoupení Srbů, ale po válce je obydlena jen Bosňáky. Krásné historické město se 30 tisíci obyvateli, kterým protéká nádherná modrozelená řeka Una. V centru města, prakticky na jedné ulici a kousek od sebe stojí pravoslavný, katolický kostel a mešita. Pravoslavný je stále zavřený, protože tam nejsou žádní Srbové, katolický se otevírá jen 2x za rok o Vánocích a Velikonocích, žije zde jen jedna katolická rodina. Bratr Amir je válečný veterán (bojoval v jugoslávské válce) a místní policista, který je již pár let v důchodu. Amir není starý, po válce ale začal hodně pít, manželka s tříletou dcerou od něj odešla a jako opilci nedovolovala mít k dceři přístup. Rozhodl se jít do Teen Challenge, kde odevzdal svůj život Ježíši. Dnes navštěvuje svoji dceru, která již chodí do školy. Protože v Krupě není žádný sbor, rozhodl se, že se odstěhuje do Tuzly, a dokonce si tam našel dům, který by si chtěl koupit. Abyste si nemysleli, že v Krupě je jen jeden věřící, tak není. Loni se tam obrátila jedna žena, ale její manžel je kategoricky proti. Misijní tým z Bihače několikrát měsíčně jezdí sloužit lidem do Krupy s touhou zde založit sbor.

Zastávka sedmá a poslední: Velika Gorica

Při cestě z Bosanské Krupy do Bihače mi David napsal sms, že se plán naší cesty mění a že nás zve na rozlučkovou večeři k jeho tchánovi do chorvatské Veliké Gorice. A proč je Davidův tchán Chorvat? Protože si vzal za manželku jeho dceru Irenu. Kromě spousty velmi dobrého jídla jsme mohli s Davidem zhodnotit i náš misijně-cestovatelský poznávací výjezd. Osobně jsem byl velmi povzbuzen ze všech setkání, která nám David zprostředkoval. Doufám, že i místní věřící byli naší návštěvou povzbuzeni a že Pán Bůh se dotkne srdcí českých křesťanů, kteří se nejen budou modlit a nejen zajedou na misijní výjezd, ale nechají se na Balkán vyslat jako dlouhodobí misionáři. Při jedné ranní modlitbě mi Pán ukázal, že stavíme most mezi Bosnou a českými církvemi, a já doufám, že cestováním po českých sborech a mluvením a psaním o naší práci, se Pán někoho dotkne a ten někdo se rozhodne vydat svůj život pro balkánskou misii. Chtěl bych poděkovat všem, kdo jste se za nás modlili a finančně přispěli na naši cestu.

Bůh vám žehnej,

Vašek Bednář, AC Havířov

Naposledy změněno středa, 04 únor 2015 07:13
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.