JB: Šli jste spolu, nebo přišel odněkud jinud?
Jarek: Nepřišel se mnou, uvěřil zrovna v době, kdy jsem jezdil a modlil se za města – Příbor a Kopřivnici. A jednou se dozvěděl, že někdo zakládá sbor v Kopřivnici. Původně jsme začali v Příboru, ale já jsem potom prožil, že společenství máme přenést do Kopřivnice. Je to jen tři kilometry daleko, ale někteří, kteří tam chodili, s tím nesouhlasili, trhli se a později založili baptistický sbor, který je tam dodnes.
Janka: Udělali jsme stanovou evangelizaci, tam uvěřili první lidé, to byl začátek sboru.
Jarek: Měli jsme stan, co pak používal Stašek Bubik. Jedni mladí se šli poprvé podívat na návštěvu do evangelického sboru, ale zrovna měli zavřeno, když najednou uslyšeli hudbu – křesťanské písničky. Šli za zvukem, uviděli naši stanovou evangelizaci a obrátili se. J Tehdy mi ještě pomáhali někteří lidé z Křesťanského centra z Českého Těšína, Gabka Cichá a později i Bill Tydings z USA, který byl v Česku na misii.
Ale zpátky, shromáždění jsme přesunuli do loutkového divadla v Kopřivnici, a pak začalo probuzení. Velice často se někdo obrátil. A tehdy přišel Jirka Kostelník… Celé dva roky, co jsem tam dvakrát, třikrát týdně dojížděl, jsem kázal pořád to stejné. (smích)
IB: Však evangelium se nemění… :-)
Jarek: Jak říká Pavel – Nechtěl jsem znát nic jiného než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. Ať jsem kázal o čemkoliv, vždycky jsem skončil u svého svědectví a evangelia.
IB: Jak jste se tedy dostali do Nového Jičína?
Jarek: V Kopřivnici mě přemlouvali, ať zůstanu, ale myslím, že jsou dnes velmi rádi, že mají Jirku. :-) Pracoval jsem dál v Těšíně jako druhý pastor, vedoucí chval a v Royal Rangers. Začal jsem organizovat dětskou církev na sídlišti Svibice, která se rozjela neuvěřitelným způsobem. Je to služba pro děti z nevěřících rodin. Některé neděle přišlo až 150 dětí. Do dnešního dne to díky lidem, kteří tomu věnují svůj život, dobře funguje. Pak jsem byl sedm let druhým pastorem v Třinci. Ale celou tu dobu jsem tak nějak cítil, že bych chtěl ještě aspoň jednou někde založit sbor. Kdysi dávno jsem měl mapu, na které jsem si vyznačil propiskou místa, kde si myslím, že by Bůh chtěl založit sbory. A jedno z nich byl Nový Jičín. Tehdy začal projekt NLI (Next Level International) a mluvilo se o Novém Jičíně. V srdci jsem věděl, že to je ono. Měl jsem to potvrzené i různými sny a proroctvími. Třeba od Eda Trauta, jeho proroctví se naplnilo úplně totálně. :-)
Janka: Viděl sbalené kufry a klidné místo, kde budeme bydlet …
Jarek: S Jankou jsme si řekli: Pojedeme, a jestli se to nepodaří, tak co. Aspoň to zkusíme. No a tak jsme tady.
JB: Proč sis hledal světské zaměstnání?
Jarek: Být placený církví nebo státem jako pastor své rodiny a pár přátel mi připadá trochu neetické. I tak jsem částečně pořád placený církví, pracuji na dohodu. Chtěli mě podpořit na přechodnou dobu, než dostuduji a budu mít práci na plný úvazek. Původně jsem obráběč kovů, ale cítil jsem povolání do školství. Bůh mi zázrakem dal práci, už učím třetím rokem a momentálně mě v 52 letech čekají státnice, kvůli aprobaci.
IB: Pán vás povolal, přijeli jste do Jičína, a co dál?
JB: Jak se zakládá sbor? Tak já jsem tady, dobrý den…? :-)
Jarek: Na začátku jsem obešel školy a nabídl angličtinu s rodilými mluvčími, tam jsme se seznámili s „mlaďochama“, kteří k nám začali chodit. Pak třeba jedna paní, měla pohřební službu a potřebovala pomoct. Já neměl práci… Tam zase potkáš další lidi. Občas s někým zajedeš na hory, na vodu, něco ugriluješ…
JB: Takže vzhůru do škol a do pohřební služby. (smích)
Jarek: (smích) V životě jsem dělal všechno možné: výškové práce na laně, údržbáře v restauracích, na NC strojích (obráběcí stroje), střechy jsem opravoval…
Janka: V novém městě je to daleko náročnější. Mně trvalo rok a půl, než mě někdo „známý“ poprvé pozdravil na ulici. Pak už jsem měla pocit, že začínám být doma. :-)
Jarek: Pán Bůh to tak udělal, že postupem času se lidé všelijak nabalili, je to Bůh, kdo buduje svou církev. Pokud to není Bůh, který ti ty lidi dá, je to jenom marné snažení. Tím nechci říct, že nemáš dělat nic. My jsme dělali všechno, zkoušeli jsme kdeco.
Janka: My jsme za dva roky udělali možná tolik akcí, co náš domovský sbor za deset let. :-) Tím chci říci, že velké sbory už mají své zajeté aktivity a nemají potřebu tolika akcí pro lidi zvenku. Na městě nám nadstandardně vycházeli vstříc. Když jsme hráli divadlo, muziku, dělali přednášky, dávali nám nízký nájem, reklamu zdarma.
JB: Jaké akce jste tedy dělali?
Jarek: Hlavně koncerty, divadla, promítali křesťanské filmy, angličtinu na školách pro mladé nebo pravidelně v kavárně pro všechny zájemce, ve spolupráci s městskou knihovnou přednášku o Bibli, rozdávali jsme dárky na Vánoce ve spolupráci se „sociálkou“, grilovali s přáteli, pizza párty a ještě různé další věci.
Janka: Na Velikonoce dělala Gina Markovová Čunková sederovou večeři. Na městě byli úplně nadšení, že někdo chce lidem vysvětlit, jak se mají slavit velikonoční svátky. Prosili o pomoc s Vánocemi. Někdy je fakt dobré zajít na město. :-)
JB: Jak dlouho to trvalo, než jste založili sbor v Kopřivnici?
Jarek: V Kopřivnici to bylo jednodušší. Byla jiná doba. Sbor se začal zakládat v roce 1994 a v 1999 už byl ustanovený. Nebo v roce 2000?
IB: A tam jste začínali na nule?
Jarek: Úplně na nule. Chodil jsem po ulicích ještě s kamarádem a modlil se za lidi.
Janka: Tak to dělal i tady v Jičíně, jezdil sem a modlil se.
IB: No a jak to děláš dneska jinak oproti tomu, jak jsi to dělal dřív? V čem je rozdíl?
Jarek: Nastavení lidí je jinačí. Dneska tě musí lidé nejdříve poznat, mít s tebou vztah.
Janka: Lidi mají strach být radikální, protože dneska musíš být ke všem humánní.
Jarek: A každý má svou pravdu.
JB: Budeme respektovat tvůj názor, já mám svůj názor a ty svůj.
Jarek: Každopádně to vidím tak, že doba je jiná. Dneska musíš mnohem víc spoléhat na Boha, že to nějak udělá. Věřím, že Pán Bůh nechce, abychom věci pouze analyzovali. Věřím, že chce, abychom ty věci dělali, i když vidíme, nebo nevidíme výsledky.
JB: Máte mateřský sbor, který vás nějak „dotuje“?
Jarek: Náš mateřský sbor se za nás modlí, to je pro nás nejcennější. Teď je v Třinci pastorem Bohdan Cichy, jezdí za námi i s dalšími bratry a sestrami co dva, tři měsíce.
IB: Všechno co povídáte, vyznívá tak optimisticky. Setkávali jste se i s nějakým protivenstvím?
Jarek: To máš furt. :-) Pořád mám pocit, jako kdyby všechno stagnovalo, zdá se mi, že se nic neděje.
JB: V těch dvaceti lidech se scházíte už delší dobu?
Jarek: Ne, to je nová věc, je vidět, že se jakoby něco začíná dít.
IB: A pak že se nic neděje… :-)
Janka: Vlastně je to pár měsíců. V prosinci jsme měli tři dny modliteb a půstu. A od ledna bylo každou neděli dvacet a více lidí (předtím tak osm až dvanáct). Jako by Pán chtěl říct: ,,Je dobré se modlit.“
Jarek: Lidí není víc, ale začali pravidelně chodit, dříve chodili jak noty na buben. Ale něco se začíná dít, lidé touží po společenství, čas od času přijde někdo nový. Nebo vlastněskoro pokaždé.
Děkujeme vám za inspirativní čas a přejeme vám růst a brzké ustanovení sboru!
–i+jb–
