V Podbořanech jsem kdysi byla na chmelu…
No vidíš… ☺
Kolik sborů jsi zakládal?
Sbor Chomutov měl vizi získat 12 „church-planterů“, misionářů, a založit 12 sborů. Což se téměř podařilo, asi v devíti případech. Nezaložili jsme sbory, které by se osamostatnily během tří let, ale spíše nějakou skupinu deseti, patnácti, dvaceti lidí.
Jak to probíhalo? Jednoho dne ses rozhodl, že půjdeš a založíš sbor, šel jsi někam, kde nikdo nebyl, a založil tam sbor? Jak jsi získával lidi?
Začali jsme o tom mluvit po církvích a ptát, se, kdo by byl ochoten jít do západních Čech. Měli jsme vizi někde od Teplic až po Karlovarsko. Sám jsem měl být „ředitelem“ zakládání sborů. Člověkem, který každý měsíc misionáře objede, navštíví, který je pomáhá soustřeďovat na vyučování v Chomutově jednou za tři měsíce. Postupně se ochotní lidé našli a udělali jsme s nimi dohodu, že budou tři roky v nějakém městě, které si mohli sami vybrat. Sám jsem nikam nevyrazil, to bylo na těch druhých.
Ty jsi jenom šéfoval... ☺
Tak, tak.
Cítíš se více jako zakladatel sborů, nebo jako pastor?
Určitě více jako pastor.
Jak se daří zasahovat nové lidi v té oblasti?
Součástí zakládání sborů byl vždy duchovní boj, misionáři byli napojeni na různé sbory v zahraničí, přijížděly modlitební týmy v rámci NLI, měli jsme hodně modlitební podpory. Zda to bylo někde jednodušší, jinde těžší, to by asi museli říct jednotliví misionáři. Myslím si, že to vždycky nějak jde, jen je třeba najít k lidem klíč. Nikdy jsem moc nevěnoval pozornost myšlence, že tady v severozápadních Čechách to je těžší než jinde. Severní Čechy jsou velmi pohanská nevěřící oblast, na jednu stranu se to může zdát těžší, na druhou zase snazší, protože zdejší lidé si nepřipadají tak spravedliví a věřící jako v jiných oblastech.
Jak dlouho plus mínus trvá založení sboru?
Jedná-li se o skupinu asi 15 lidí, která je základem pro budoucí sbor, trvá to tři roky nejmíň. Může i déle, je třeba vydržet, jak dlouho je třeba.
Máš představu, kolik členů vámi založené sbory mají?
Ostrov a Klášterec už jsou samostatnými sbory AC. Velikost přesně nevím, ale bude to mezi 40 až 70 lidmi i s dětmi. Ostatní patří ještě pod Chomutov jako regionální stanice, jak my tady říkáme, tam se počty pohybují také nejmíň mezi 15 až 60 lidmi, mluvím o Teplicích, Mostu a Lounech, Žatci, Podbořanech a Plzni.
Do Chomutova jste šli společně se Staškem a Lukášem Targoszem. Byla tam už nějaká práce, nebo jste to všechno vybudovali sami?
Byl s námi ještě Luboš Hlavačka. Tady byla skupina 20, 30 lidí ze Slova života, která procházela krizí ve vedení. Vedoucí v té době hledali nového pastora. Stašek se zrovna pohyboval v Klášterci a domluvili se, že se stane pastorem tohoto společenství a ono se stane Apoštolskou církví. Dnes nás bude i s dětmi kolem 60, 70.
Jaké vlastnosti by měl mít služebník s touhou zakládat sbor?
Myslím si, že musí být skutečně následovníkem Krista. Žel to není samozřejmostí, dneska je Kristus pro některé lidi vylepšením života, ne záchranou. Dnes máme v církvi dost lidí, kteří se účastní všeho, ale neprožili to hlavní – byl jsem ztracený a byl jsem zachráněný.
Podařilo se vám založit práci na devíti místech, pokračujete dál v zakládání, nebo jste „skončili“?
Ani jedno, ani druhé, neskončili jsme. Nyní budujeme, co jsme založili, s cílem vyjít do dalších měst. Prožili jsme velkou expanzi, kvůli níž mateřský sbor zeslábl, proto teď zase budujeme, sílíme, pak půjdeme dál.
Co ještě by měl mít úspěšný zakladatel sboru, kromě toho, že je vydaný Bohu?
Další důležitou věcí je podpora duchovní rodiny. Ať už jsou to bratři v Kristu nebo jeho vlastní rodina, se kterou se tam přestěhuje, ideálně obojí. Potřebuje podporu, aby nezůstal sám, mohl někomu zavolat, aby za ním někdo přijel. Součástí této duchovní rodiny musí být nějaká apoštolská autorita. Musí to být člověk, který dokáže vyučovat v souladu s Písmem. Musí umět říct – věci mají být tak a tak a budeme je dělat tak a tak v kontextu tohoto města, této doby. Neurčuje doktríny, určuje důrazy. Nebo jinak, umí rozlišit mezi principy, které jsou nadčasové a stejné, a mezi pravidly. To zaručuje určitou pružnost, jinak to ustrne na pravidlech.
To jsi teda ty?
Myslím, že apoštolskou autoritou u nás byl Stašek, měl tu odvahu, a my jsme to od něho nějak pochytávali.
Je něco, co se vám nejvíc, nebo naopak nejmíň osvědčilo při zakládání sborů?
Ještě jsou dvě dobré věci pro zakladatele sboru, a jsou i tím, co se osvědčilo. Potřebuje mít zdravý vzor v církvi, který může a touží kopírovat. Nestačí se soustředit jenom na službu světu, tím získáme lidi, ale neumíme je udržet; ani jenom na bratrskou lásku v církvi, takovou, která se nezajímá o svět, musí to jít ruku v ruce. Pokud zakladatel umí budovat církev založenou na lásce a zároveň je zaměřena ven, to funguje. Církev taky musí být organismem i organizací. Být něčím živým a zároveň mít i nějakou strukturu. A poslední věc – zakladatel musí tvrdě pracovat. Nemůže čekat, že věci spadnou z nebe, musí být ochotný tvrdě makat. Většinou jeho práci nikdo neocení, musí být ale vytrvalý, takový Ferda mravenec – práce všeho druhu. Musí si umět poradit se spoustou aspektů – sociálních, duchovních, ekonomických, psychologických, prostě se vším.
Moc děkuji za rozhovor!
–ib–
