Cestu, kudy jet, mám nastudovanou, dálnici na Ostravu znám „jako svoje boty“, zabloudit nelze. Ale chyba lávky, na „kruháči“ v Ostravě sice mám sjet na druhém sjezdu, ale když on je na Bohumín a u třetího se skví nápis Opava (Hlučín je přece směrem na Opavu, ne?), volba je jasná. Cesta je fajn až do chvíle, kdy končí uzavírkou a mi nezbývá než jet doprava. Nevadí, míjím koleje VŠB, směr mám dobrý, „bo jako rodily Ostravak to tu znam.“ Tak jo, pojedu přes Pustkovec a Děhylov. Konečně, všechny cesty dnes vedou do Hlučína. :-)
Chvilkové zaváhání nastává až v samotném Hlučíně, protože vlastně nevím, ze které strany jsem přijela a kde hledat ulice ČSA a B. Němcové a 1. máje… Najednou vidím kapli, kterou znám z FB profilu AC Hlučín, jsem blízko. Přede mnou tři cesty, kudy teď? Chtělo by se to někoho zeptat. A vtom vidím, po ulici jde pán v obleku, neváhám a ptám se, kde najdu ulici 1. máje. „A proč tam jedete?“ zní odzbrojující odpověď. „No, jedu na slavnostní otevření Rodinného centra,“ mumlám. „Tam jdu také.“ „Aha, tak ukázal byste mi prosím cestu, jak tam dojet?“ A teď mě napadá, že když tam ten pán jde také, že bych ho mohla svézt, no jo, jenže… Přece jen je to neznámý člověk. Nakonec to nabídnu, ale pán ještě potřebuje něco zařídit, tak se loučíme, protože jsem schválně jela dřív, abych nasávala atmosféru…
Před sborovou budovou jsou atrakce pro děti, skáčou na nafukovacím hradě, sestry zájemcům malují nové obličeje barvami na obličej, klaun vyfukuje obrovské a do dálky létající bubliny. Potkávám nové i neznámé sourozence a dovídám se, že ještě o půl jedné padaly kroupy… Zjevně ale Pán dal milost a svítí sluníčko. Kdo se vydováděl, mohl se občerstvit. Panuje příjemná, uvolněná atmosféra.
A pak už je čas nahlédnout dovnitř. Moje první cesta vede obligátně na WC. :-) Hledím na zeď, a tam je na jedné kachličce fotka staré tramvaje. Hm, tramvaj, ale počkej, tam je napsáno „abre a felicidade“ (otevři štěstí). Čtu to znovu, no vážně, teď už to není jen nějaká stará tramvaj, je to tramvaj z Lisabonu, které jezdily na Baixe (centrum města). Ani by mě nenapadlo, že si na záchodě připomenu doby svých studií. Bylo to milé. :-)
Pak už vstupujeme do sálu, nápaditě a vkusně zařízeného, stejně jako celé centrum. Zde se „vyřádila“ designérská ruka manželky 2. pastora, Ywony. Fakt to mají moc pěkné, to prostě musíte vidět! Za chvíli se slova ujímá pastor, Lubomír Bednárek, který nás formou prezentace seznamuje s činností bývalé stanice AC Ostrava a průběhem prací na nové budově. Představuje sponzory, ochotné dárce, vítá bratra biskupa Martina Moldana a představitele města Hlučín, se kterými má sbor velmi přátelské vztahy. Jim patří speciální dík, protože bratřím neuvěřitelně vycházejí vstříc.
Malá vsuvka – zůstávám s pusou otevřenou, neboť se právě dovídám, že tím pánem, který mě navigoval, je dřívější starosta města, pan Ostárek… Už vím, jak reportáž začne. Bůh má smysl pro humor. :-)
Nemenší dík patří domovskému ostravskému sboru, který hlučínské velmi podporoval. Následuje píseň Jarka Dostála složená speciálně pro tuto příležitost. Kousek vám jí přinášíme:
Čtenáře Života v Kristu nemůžeme ochudit o část zdravice současného starosty města Hlučína, Mgr. Pavla Pascheka, protože to byste nečekali: „Pana Bednárka jsem poznal zhruba před dvěma a půl lety, když do mé drogerie přišel jeden vousatý pán a že tady něco opravují a kdyby náhodou, že potřebují… Víte, takových lidí chodí hodně, člověk je už za ty roky vycvičený, protože někdo chce dvacet korun na chleba a ono to nakonec na chleba není… Dal jsem ale na svůj pocit, a panu Bednárkovi jsem párkrát nějaké Primalexy a nátěrové hmoty dal. Když teď vidím fotky, jak to tady vypadalo a jak to vypadá teď, je to opravdu zázrak. A jsem strašně rád, že jsem mohl aspoň malou troškou pomoci. Teď skončím jako drogista a přesunu se do role starosty. :-) Tak jako vy pomáháte městu, my se budeme snažit okolí Rodinného centra více zkrášlit, z rozpočtu města se budou pořizovat dvě velké hrací pyramidy, jedna z nich bude zde v blízkosti, aby to opět přitáhlo mladé, oni jsou naše budoucnost.“ (redakčně upraveno)
Po přestávce, která je mile zpříjemněna bezkonkurenčním pohoštěním, se opět vracíme do sálu, kde proběhne slavnostní bohoslužba s ustanovením sboru AC Hlučín a ustanovením prvního a druhého pastora. Ustanovení provádí biskup AC, Martin Moldan, k žehnání se připojují i bratři senior SMO Lumír Folvarčný a pastor AC Ostrava Bohuslav Sikora. A je to, Apoštolská církev se rozrostla o další, už jubilejní, padesátý sbor! Haleluja!
–ib–
