Naším cílem bylo Rumunsko, přesněji slovenská osada Bodonoš (rumunsky Budoi). Naše pestrá skupina českých křesťanů, která zahrnovala i Slovenku, Korejku a Rumuno-Slováka (právě z této osady), vyrazila dne 6. dubna na misijní výjezd, za který jsme se vydatně postili a modlili. Vyrazili jsme ve třech autech s očekáváním a modlitbou na rtech. Hned zpočátku nás zastihla „běžná“ dubnová vánice.

Mojí úlohou bylo obstarávat lékárničku, ale v tom shonu a s cestovní horečkou, jsem zapomněla rozdat Kinedryly, přeci jen jsme jeli celkem dvanáct hodin a ne všichni mají silné žaludky a jsou zvyklí déle cestovat autem. Nakonec se všechny naše cesty, díky Bohu, obešly bez jakýchkoli nevolností a nehod.

Gabriela Vlachynská

Cesta ubíhala rychle. Na hranicích mezi Maďarskem a Rumunskem se ale nálada trochu změnila, když se zjistilo, že Grace nechala doma pas. Jelikož je z Jižní Koreje, pas pro překročení hranice potřebovala. Musela se tudíž vrátit domů. Naštěstí syn pastora, ke kterému jsme jeli, se vracel na Slovensko, vzal ji s sebou, posadil na vlak a Grace se bezpečně vrátila do Čech. Již ve středu už ale byla s námi v Rumunsku.

Kristina Štěpánovská

Ve vstupní hale modlitebny visela mapa. Nevěděl jsem, co je to za mapu, byla celá v rumunštině. Zjevné bylo jen to, že je to mapa oblasti, ve které jsme se nacházeli, a ne celého Rumunska. Na mapě bylo plno puntíků různých velikostí a různých barev. Souviselo to s počty. Ale čeho? Bylo tam dokonce i číslo 2000. Napadlo mě, že to nebude pouze počet obyvatel, navíc, k čemu by ve sboru měli mapu s počtem obyvatel různých měst či vesnic? Nebudu popisovat, jak jsem přišel na to, co to znamená, ale věřím, že vás to překvapí stejně jako mě. Puntíky označovaly místa, kde je nějaký letniční sbor. Osobně mi připadalo, že je na mapě více puntíků než měst a vesnic. V každé vesnici, která neměla ani tisíc obyvatel, byl většinou minimálně jeden letniční sbor. Představte si, že byste v ČR přijeli do náhodné vesnice a tam našli aspoň malý letniční sbor! Nebylo by to krásné? Pro nás to je trochu sci-fi, ale v Rumunsku je to realita.

Bohumil Abrahám

Sedmá hodina podvečerní odbila a my právě dojíždíme do Bodonoše. Zde všechno začíná, to bude naše „pole“ pro následující týden. Přijíždíme k nejhezčí budově v obci, a tou je místní Apoštolská církev. Již to je velice zajímavý poznatek ohledně místní kultury a priorit zdejšího lidu. A vlastně o zdejším lidu bych se chtěl nyní více rozepsat. Jsou to právě místní lidé, pro které nebo se kterými jsme sloužili, rumunští Slováci, kteří mě na celém výjezdu nejvíce nadchli. Zaujalo mě, jak jsou milí, ale především jejich upřímnost. To, jak je pro ně víra v Boha vzácná. Také mě nadchly děti, pro něž jsme měli program na Teoretickém lyceu Jozefa Kozáčeka. Přišlo mi, že byly nadmíru slušné, hodné, radostné a za vše vděčné.

Program pro děti je jednou z našich hlavních činností celého výjezdu. Probíhá ve středu a ve čtvrtek dopoledne. Máme připraveno představení, které ukazuje na lásku a jaké jsou hodnoty takové lásky. Chceme dětem ukázat, že jsou milovány, a také, že mohou milovat. Nechybí ani příběh se svědectvím, které ukazuje na Ježíše s možností přijmout ho do svého života. Při programu pro děti, který jsme všichni tvořili, mohu vidět, jak se snad každý z nás chová k dětem laskavě, dobrotivě, trpělivě, s láskou, radostí, sebeovládáním a ve věrnosti, tichosti a v pokoji slouží těmto malým. Mám radost ze svých spolužáků a celého misijního týmu. Vždyť právě proto jsme tady.

Jan Šimek

V sobotu ráno o deviatej sme išli pracovať do Varasova. Zbierali sme odpadky v lese, hlavne plasty. Viedol nás Emil Peniaček, syn brata pastora Antona Peniačeka. Zbierali sme až do obeda. Potom nám u brata pastora Ferka Lašaka pripravili veľký a veľmi chutný obed. Po obede sme sa vrátili do Bodonoša, kde nasledovala evanjelizácia. Kázal horlivo jeden brat z Vojvozu, myslím, že sa volal Daniel.

Marius Polacec

Velmi nás potěšila pohostinnost místních, kteří nám ochotně nabízeli „suc”, když jsme byli žízniví, nebo nám připravili všemožné rumunské pochutiny. Všechno nám moc chutnalo. Většinu studentů překvapil i místní chléb, který je jiný než český, i to, že v Rumunsku existují další příchutě známých nápojů (např. Fanta měla asi čtyři různé příchutě.)

Také se nám líbil výlet na vrch Petriš. Ukázalo se, že Rumunsko je to pravé pro milovníky přírody. Je obrovské, jsou zde oblasti, kde celé dny nikoho nepotkáte. My jsme tak daleko nešli, ale i přesto byl náš výlet poměrně dlouhý (cca 15 km). J

Havránek

Večer začala série evangelizací, které pořádá místní sbor. Jedná se v podstatě o normální bohoslužbu jen s tím rozdílem, že je ve všední den. Byli jsme požádáni, abychom řekli pár svědectví, zazpívali chvály a zabavili děti. Už v České republice jsme se naučili tři chvály rumunsky, které jsme zahráli, což místní obyvatele potěšilo, a dokonce z toho získali mylný dojem, že umíme rumunsky. J Děti byly nadšené, že jsme s nimi hráli nové hry, a vůbec se s námi nechtěly rozloučit.

Pátek jsme si opravdu užili, protože jsme jeli na výlet do Oradeje! Bratr ředitel nás všechny pozval na pizzu, potom nám dal dvě hodiny na nákup suvenýrů a prohlídku města. Oradea je velmi krásná a může se pyšnit velkým množstvím zajímavých budov. Po návratu jsme se opět zúčastnili dalšího evangelizačního večera.

Ráchel Kalvachová