Kozicovi jsou jedněmi z amerických misionářů, které k nám vyslalo misijní hnutí AoG, AGWM (Assembly of God World Missions – Assemblies of God Světová Misie). Kozicovi jsou původem ze Slovenska, z malé vesničky Zemianske Podhradie. Emigrovali z Československa v březnu 1990, kdy už u nás vládla demokracie, proto nemohli být v Americe považováni za politické uprchlíky. Všechen majetek přepsali na své blízké, utíkali se dvěma kufry a třemi dětmi. Asi po roce se Peter obrátil, Janka následovala. Moc se nám líbilo, jak slovenštinu prokládali anglickými výrazy. Vzhledem k tomu, že jsme sami také kdysi byli delší dobu mimo ČR, dokážeme to pochopit a je nám to milé.

Ptali jsme se, jak se jim po emigraci v Americe žilo. „Nebolo to jednoduché,“ říká Peter, „nasľuboval som Janke modré z neba. Bola zvyknutá robiť v kancelárii, chodila na vysokých opätkoch, a naraz so mnou zbierala pomaranče v sade v trópoch na Floride, wow. Až dostala alergiu z chémie používanej v sade a musela zmeniť pracovisko.“ Janka hned s úsměvem dodává, že práce uklízečky domů se jí moc nelíbila a přinutila ji studovat. Oba dva vystudovali high school, on studoval za X-ray technician (radiolog), Janka zdravotní sestrou. „Potom som mala dobrú prácu… Robila som zdravotnú sestru u gynekológa, to sa mi veľmi páčilo,“ dodává Janka jedním dechem.

Už víme, že se po roce života v Americe obrátili, kde byl ale jejich duchovní domov? „Dlhú dobu sme chodili do letničného luteránskeho kostola. Aj keď pastor bol naplnený Duchom Svätým, stále ešte dodržoval one baptism, only baptism. Jeden krst, dobrý krst,“ vysvětluje Peter a doplňuje: „s tým som mal problémy. A takisto s tým, že sa episkopáli a luteráni chceli spojiť, lenže episkopáli sa už zahrávali s myšlienkou, že budú lesbians and gays aj pastori. Ja som bol starší zboru a toto som nemohol stráviť, preto sme odišli. Potom som pol roka nikde nechodil, ale som sa modlil – Pane, kde nás chceš mať? Raz, cestou do práce, som si všimol veľkú ceduľu Gulf Coast Assemblies of God, Full Gospel Church (Pobrežie Zálivu Assemblies of God).Pod vedením Ducha Svätého sme išli navštíviť ich zhromaždenie a bolo to pre mňa veľkým požehnaním. Hneď ďalšiu nedeľu Boh prehovoril k Janke: Toto je ten zbor. Tu si vás budem mocne používať.“

Po půl roce života v novém sboru se Peter přihlásil na Global University. Vyučování měli přímo ve sboru, jedenkrát týdně. „Táto škola sa skladá z troch úrovní. Po skončení prvej som dostal certificate pastora, po skončení druhej mi bol daný preukaz pastora. Potom som musel študovať poslednú úroveň a po tej som bol oficiálne ordinovaný, ustanovený AoG Minister, minulý rok v máji. Bolo to niečo nezabudnuteľné. Sláva Bohu.“

K nám Kozicovi přijeli nejdříve jako pomocníci na dva roky, pak se vrátili do USA, sehnali podporu a zase přijeli. Proč jsou ale v České Republice, a ne na Slovensku? Vždyť jsou Slováci… „To je dobrá otázka. Samozrejme sme si mysleli, sme Slováci, pôjdeme na Slovensko, pretože mi v zbore v 2002 prorokoval brat Roy: Jedného dňa ťa Boh zoberie do krajiny, z ktorej ste ušli. A moja krajina je Československo. My sme odišli z Československa. Toto je môj domov. Czechoslovakia,“ vyznává Peter. „Sami sme plánovali Slovensko. Hľadali sme na internete, volali do Springfieldu (sídlo AoG), ale na Slovensku nebol nikto z Assemblies of God. Vtedy som ešte nebol ordained (ustanovený), tým pádom sme nemohli pracovať na plný úväzok, musel som ísť ako associated (přidružený misionář) a na Slovensku nebolo nikoho, komu by som bol pomocníkom. Zero…“ Janka přidává, jak večer surfovala po internetu a uviděla, že Vyškov na jižní Moravě hledá misionáře, kteří by pomáhali zakládat sbory. „Vo Vyškove sa modlili päť rokov za takých misionárov z Ameriky, čo by zároveň ovládali jazyk. A teraz sme tam prišli my, hovorili sme jazykom, oni boli úplne unesení, aký je Pán Boh úžasný, ako odpovedá na modlitby.“ Ve Vyškově po boku Viktora Baláže a Jiřího Pospíšila sloužili dva roky, kde bylo potřeba, na skupinkách, modlitebních, „v nedeľu ráno vo Vyškove, večer na skupinkách v staniciach, robili sme čokoľvek bolo potrebné, čistenie, maľovanie, varenie… Mali sme krásny čas, bratia nás prijali skutočne ako rodinu,“ vzpomínají Kozicovi.

Bylo všechno tak idylické, nebo také čelili nějakému „kulturnímu šoku“? „Najviac sme mali problémy s počasím. 21 rokov sme nevideli sneh, necítili mráz, nevideli opadané lístie, skrátka sme žili na Floride,“ přibližuje Janka a Peter hned dodává: „Yes. Na Floride sme mali len šľapky (žabky), tričká, krátke rukávy, pohoda, sun glasses (sluneční brýle). Sem sme prišli v októbri 2011. Wow. Ale vieš čo, Boh nám dal dosť milosti na to, aby sme to zvládli a mali krásny čas.“ Janka zmiňuje, jak si Pán počasí použil i k tomu, aby jim ukázal, jak moc je dobré být poslušný: „Jedno ráno mi Peter hovorí ticho – Vieš, rozmýšľal som nad tým, že musíš byť veľmi poslušný a robiť, čo ti Pán Boh káže, a musíš milovať Ježiša Krista, aby si odišiel z Floridy a prišiel sem do tejto krajiny… Uvedomil som si, že keď sme poslušní a robíme, čo nám Pán ukáže, a milujeme Ježiša, On nás prevedie cez všetko, aj cez to počasie.“ :-)

Když jsme se dozvěděli, kolik je našim misionářům let, a uvědomili si, že už podruhé všechno opustili a přestěhovali se úplně někam jinam, nedalo nám to se nezeptat, jestli je jednoduché začínat znova... „Starší ľudia už majú tendenciu si urobiť svoje cestičky, svoje things, ľudia nemajú radi zmenu,“ říká Peter a Janka přizvukuje: „Každý musíme prísť do takého bodu, že ozaj budeme robiť to, čo nám Pán Boh káže. Ja som tiež bojovala... Ale Pán Boh na mne pracoval. Jeden deň som hľadala niečo v kuchynskej linke, kde boli veci, ktoré som ani nepoužívala. A Pán Boh mi hovorí: „Jana, vidíš, máš veci, ktoré nepoužívaš. Ja ti dám všetko, čo budeš potrebovať, keď budeš robiť, čo ti ja kážem, kde ťa posielam, čo ti ukazujem.“ Kľakla som si na kolená a plakala, uvedomila som si, že vždy som chcela robiť len svoju vôľu a nie to, čo Pán Boh chce. Všetko som dala Pánu Bohu a On mi zobral aj tú túžbu vlastniť veci ako krásny krištáľ, pamiatku na moju mamu, starkú. Prijala som, čo mi raz Peter hovoril, že ak si dám do svojej mysle, že kdekoľvek máme tieto dva kufre, a budem to akceptovať, že to je môj domov, tam mi Pán Boh pomôže mať úplnú slobodu. A fakt: Veľa sme cestovali, aj cestujeme a vždy, keď položím ten kufor na zem – dnes je toto môj domov, Pane.“ Teď je vaším domovem Jihlava... „Peter sa dlho modlil a raz povedal Jihlava. A ja, že tam je strašne zima, ešte horšia ako vo Vyškove. Si si istý? A on: Pán Boh mi naozaj dáva na srdce Jihlavu. Tam žiť a tam bývať. I mne Pán Boh potvrdil v sne, že nás určite chce mať v Jihlave. Tak sme tu,“ odpovídá Janka na další otázku. V Jihlavě už budou sloužit tři roky jako full appointed missionaries (misionáři na plný úvazek), pokud by přišli do ČR ještě v budoucnu, už by tu mohli zůstat čtyři roky.

Odpověď na otázku, jaký je jejich sen, lépe řečeno vize pro jejich službu v České republice, vzal Peter zeširoka: „To je také dlhšie svedectvo. Vždy som si myslel, že som dokonalý manžel. Ako som sa stal Duchom naplneným kresťanom, zisťoval som, že nie som až taký perfektný manžel, bol som veľmi dominantný, čo som povedal, to bolo. A o šesť rokov neskôr, keď som bol starším v zbore, organizovala sa mužská konferencia v Tampe Promise Keepers (Dodržovači sľubov). Boh mi hovoril: Mal by si ísť. Tak som šiel. Boh si mocne používal kázanie bratov. Dovtedy som si myslel, že ak máme problémy v manželstve, nedorozumenie, moja manželka je ten problém. Pre mňa bolo ľahké vždy to na niekoho zvaliť. Ja som bol taký looser. Ale nevedel som to, lebo som tak vyrastal na Slovensku. A na konferencii znelo: Ak máte problémy v rodinách, vy bratia, You are the problem, vy jste ten problém. To bolo pre mňa niečo, čo som nikdy nepočul. Vždycky Janka bola problém a ja som nič neriešil. Wow. Boh mi to dal na srdce a musel som sa meniť, meniť. Boh ma mocne zmenil ako manžela, ako muža, ako duchovného vedúceho. A postupne mi dával na srdce, že by to mali počuť muži aj v Čechách. Pýtal som sa Radka Smetanu (zástupce biskupa AC ČR), či máte pre bratov v Čechách nejaké konferencie alebo dajaké schádzanie alebo nejaké akcie. Nemáme… Pre mňa je hlavné, aby sa muži schádzali, aby otvorili Slovo, Knihu kníh, študovali spoločne, budovali sa, povzbudzovali sa, modlili sa, schádzali sa spolu a boli accountable to one another (vykazatelní jeden druhemu). A potom trebárs jedenkrát do roka sa stretneme na oblastnej konferencii a potom trebárs na celoštátnej. Chcel by som, aby sa niečo robilo pre bratov. Pretože muži sú veľmi dôležití v rodinách. S Viktorom Balážom sme naplánovali konferenciu na 19. března 2016 v Brnenskom zbore, a to bude aj pre Olomouc, Zlín, Zábřeh, jednoducho kohokoľvek, nielen pre Jihomoravský kraj. Haleluja.“

Muži se tedy mají na co těšit, a co ženy? Mají Kozicovi nějakou vizi i pro ženy? Teď se zase rozpovídala Janka: „Ja mám ženy na srdci. Jihomoravská oblast bude v apríli organizovať ženskú konfereciu, tak sa ma Lucka Balážová pýtala, či by som na nej mohla mať slovo. Cítime, že rodina je velmi dôležitá. Keď budú zdravé rodiny, keď muži i ženy vstúpia do svojich povolaní, ktoré im Slovo Božie hovorí, a budú zdravo viesť rodinu, budú aj zbory zdravé, aj krajina. Všetko začína od rodiny. A satan chce ale čo? Rodinu rozdeliť.“

Protože je prosincové číslo vánočně laděné, musíme se Koziců zeptat na jejich vztah k Vánocům. Co takové Americké vs. české Vánoce? „Vianoce uznávame. U nás sa otvárajú darčeky na Štedrý večer, v Amerike to je na Vianočný deň (první svátek vánoční). Keď sa aj dcéry povydávali, neboli nijaké konflikty, otvárali sme darčeky na Štedrý večer a oni potom išli do svojich rodín a otvárali si darčeky na Vianočný deň. Takže to bolo veľmi dobre vyriešené. :-) Ježiš Kristus je syn živého Boha. Tu veľa počúvame o Ježiškovi a v Amerike o Santa Claussovi. To sú len symboly, tradície a nič iné, a preto v čase Vianoc my si pripomíname narodenie nášho Pána, Vykupiteľa, Spasiteľa a Syna živého Boha Ježiša Krista. Jemu patrí všetka sláva, Amen!!

Pojďme ale zpátky k tématu misie. Misionářům–začátečníkům by Kozicovi poradili, aby se začali učit jazyk cílové země ještě doma před odjezdem. Sami vzpomínají, jak byly jejich začátky v Americe těžké právě proto, že pořádně neuměli anglicky: „Učiť sa jazyk je veľmi dôležité. Vážime si ale mladých amerických misionárov. Oni odídu zo svojich rodín, domovov, všetko nechajú a idú niekomu inému slúžiť, protože ich Boh povoláva. Pre nich to nie je ľahké, to je sila.“ Kozicovi jsou skvělým příkladem toho, že ani odrostlejší ročníky nemusejí skládat ruce v klín, jsou povzbuzením, že na misii se může jít v každém věku: „Amen, amen. Ja som sa takisto pýtal Pána, hovorím: Pane, si si istý? Prvýkrát, keď sme išli, som mal 54 rokov, je to OK s tebou, Pane? Vieš, čo robíš? Vždycky som pomáhal, bol som starší, učil som, viedol mužskú skupinku, vždy som v zbore niečo robil, ale nikdy som nebol na plný úväzok. A Pán mi hovorí: „Peter, nerieš to, to je môj problém. Ja ťa použijem takého, aký si. I will use you as you are. Don´t worry about it. “

Spolupráci s českou AC si velmi pochvalují, je na nich vidět dojetí, když mluví o tom, jak je po příletu čekala ustlaná postel a v ledničce jídlo jak ve Vyškově, tak v Jihlavě. Možná se nám to může zdát jako maličkost, ale pro člověka, který všechno opustí, letí do neznáma, má za sebou několik hodin cesty, je taková nachystaná postel opravdovým požehnáním, jak dokládá Janka: „Keď sme prvýkrát prišli do ČR, Vyškov nám našiel úplne zariadený byt. Dokonca sme mali potraviny v chladničke. Privítali nás úžasne. Teraz druhýkrát, keď sme prišli, tu v Jihlave nás tiež úžasne privítali. Byt bol zariadený, v chladničke jedlo nakúpené, obed uvarený, posteľ pripravená, to bolo požehnanie. Takže my máme len veľmi dobrú skúsenosť.“ A Peter Jance notuje: „I ja som mile prekvapený, Viktor mi dal možnosť na stretnutí širšieho vedenia AC povedať, čo ma tu Boh poslal robiť. Už sme kázali slovo v Jihomoravské oblasti, niektorí pastori už chcú, aby sme u nich slúžili. V nedeľu (8. 11.) budeme slúžiť v Zábřehu.“

Čas při sdílení se s Kozicovými pěkně plynul, mohli bychom jim položit ještě spoustu dalších otázek… Pokud by i vás nějaké napadly, neváhejte je pozvat k sobě do sboru.J Ale je tu poslední otázka, za co by potřebovali, aby se naše církev, čtenáři ŽvK modlili? Jak je můžeme podepřít? Oba svorně odpovídají: „Modlite sa, prosím, za to, aby dvere, ktoré sú ešte zavreté, Boh prostredníctvom Ducha Svätého a modlitbami mocne otvoril, aby to bol dobrý začiatok, aby služba mužom zapustila dobré korene. Aby Boh povolal lokálnych pastorov, bratov, ktorým to On sám dá na srdce, aby mohli viesť mužské konferencie, keď ja odídem naspäť do USA. Aby všetko fungovalo krásne, aby Boh urobil to, čo iba On vie urobiť. Za ochranu, lebo dosť cestujeme. Naozaj potrebujeme modlitby. Ale zároveň aj za to, aby nás Duch Svätý viedol, aby sme boli citliví. Toto sú také tri hlavné veci.

Jsme obohaceni, povzbuzeni, občerstveni a nadšení. Moc Jance a Peterovi děkujeme za jejich čas, který nám věnovali, a přejeme jim, aby z Boží milosti viděli naplnění svých vizí. Prozradíme ještě jedno tajenství na závěr: Oba milují náš chleba, rohlíky a housky, už jen ta vůně jim stačí. A v Americe si nemohli zvyknout na arašídové máslo… :-)

–j+ib–

Slovenská úprava: Daniela Gregová