Po příjezdu do Malenovic dostáváme u registrace obálku s informacemi a s rybičkou s číslem. Z druhé strany je verš. Hned sahám po Bibli, jestli mi nemá co říct do situace, kterou řeším… A dojatě hledím, Pane, ty jsi fakt dobrý. Ve výtahu se potkávám s dalšími účastnicemi: „Holky, už jste si četly verš z rybičky?“ „Jo, četly. A úplně pasoval do situace!“ Tak to už jsme tři, musím říct Olince Moldanové, která veršíky vybírala, že ji fakt vedl Duch svatý! Čísla na rybičkách jsou slosovatelná, a tak mají některé sestry i překvapení navíc.
Po dobré večeři jdeme na první program konference Vodopád života. Po informačním začátku přichází recitál manželů Pinknerových. Hanka čte ze svých knížek a Ota hraje na basovou kytaru. Sklízejí obrovský úspěch. Nejvíce mne oslovuje hláška, že jako ženy bychom měly méně číst knihu Přísloví, a spíše se věnovat četbě Písně písní. :-) Netřeba komentáře, je to naprosto výstižné. Hanka také představila svou novou knihu Středověk mého života, ve které jsme se mnohé mohly najít.
Nechybělo obligátní pozvání na něco dobrého, měly jsme na výběr ze čtyř zákusků. My, co jsme nešly spát moc brzo, jsme si dopřály i druhé kolo. :-) No, a když už máme tu příležitost k vyvenčení, tak se silnější jedinci bavili až do dvou do rána.
Dopolední seminář Hanky Pinknerové přinesl pro mne jeden neuvěřitelně zajímavý postřeh: Křesťané by měli být jako kuřáci. Je to na první pohled velmi radikální, ale vysvětlíme. Z Hančina pozorování vyplynulo, že kuřák obětuje kouřením jedné cigarety svému bohu zhruba sedm minut. Když vykouří krabičku denně, jsou to už dvě hodiny. Neměly bychom také tak trávit čas s naším Bohem? Třeba po troškách, a v důsledku to budou dvě hodiny modliteb denně? Neměly bychom si přece jen párkrát každý den dopřát „kuřpauzu“, nebo jak si to nazvete?
Sobotní odpolední semináře byly čtyři, vybrala jsem si Vodopád Božího slova vedený Brigit Vimrovou. Na židlích nás čekaly plédy, do kterých jsme se mohly zabalit a při vyprávění jsme mohly odpočívat v Ježíšově náruči. Pán s každou účastnicí jednal svým osobitým způsobem. Pléd jsme si mohly nechat a tuto zajímavou zkušenost si třeba doma zopakovat.
S poslední kapkou do konference přispěl brat biskup. Jeho povzbuzení, že nemusí pršet, stačí, když kape, se líbilo nejedné sestře. Odnesme si domů o kapku víc vědomí, že nás Pán Bůh miluje. Posuňme se o kapku víc na cestě za ním.
Každá jsme si konferenci užila podle svého, každou z nás povzbudilo něco jiného, s každou z nás Pán jednal nějak jinak. Kdo chtěl, mohl se nechat vyfotit s deštníkem, bez deštníku, s kamarádkami, nebo bez kamarádek. Jako vždy to bylo super a moc děkujeme sestrám z Odboru žen za úžasný víkend.
Už se těším na příští ročník, který nebude v Malenovicích, ale pro větší dostupnost sestrám z Čech, v křesťanském středisku na Dlouhém. Přijeďte, nechejte se zlákat. :-)
Jo, a trouba, ta fungovala už v pátek večer, jen co ji manžel cvičně vytáhl z linky a zapojil do jiné zásuvky. :-)
A krk mě přestal bolet hned v sobotu ráno. Pán je prostě dobrý!
