Bible na toto téma mluví zcela otevřeně a to již v knize Genesis. Z Gn 3,22–24 lze lehce vypozorovat, že se Adam s Evou stali prvními vyhnanci, potažmo uprchlíky, na zemi. Jako reprezentanti lidského pokolení je, de facto, celé lidstvo na útěku před Bohem a stali se vyhnanci či uprchlíky[1]. Lidé jsou odděleni od něčeho, co jim bylo blízké a přirozené. U Adama a Evy to byl velice blízký vztah s Bohem, který byl narušen hříchem. Proto se stávají vyhnanci ze zcela oprávněného důvodu. Od doby, kdy se lidé začali rodit s hříšnou přirozeností, jsou na „útěku“ od Boha, a zároveň přirozeným důsledkem této skutečností je vyhánění a rozptylování.
Kain je dalším zapsaným oprávněným vyhnancem – bezdomovcem a tulákem (Gn 4,11–12.14–16). Přestože je Kain samotným Bohem vyhnán, stejně jako nad Adamem s Evou, Bůh nad ním do jisté míry[2] drží ochrannou ruku (Gn 6,3).
Při stavbě Bábelské věže (Gn 11,9) dochází k dalšímu a opakovanému rozptýlení lidí, což je přesně opakem události, která se stala ve Sk 2,1–4, kdy Bůh skrze vylití Ducha lidi opět sjednocuje a dává jim jednotný jazyk – mluvení v jazycích (Ř 12,4–5).
Pro Abrahama bylo přirozené sestoupit z Negebu do Egypta kvůli tíživému hladu, který nastal (Gn 12,10). Nelze s určitostí říci, jestli to bylo na popud Hospodina, ale spíše to vypadá, že to bylo Abrahamovo logické rozhodnutí jít tam, kde je potrava – prchá před hladem. Navíc čteme, že Abraham pobýval v zemi jako cizinec (Gn 20,1; 21,34; 23,4). Obdobný, a ne jediný, případ se stal v období soudců v životě Elímeleka a Noemi. Hlad je vyhnal do Moábské země (Rt 1,1–2). Co pro nás a dnešní dobu z těchto a dalších příkladů plyne? Dá se z tohoto příkladu odvodit jednání dnešních uprchlíků? Jaký je jejich motiv útěku? Mají v plánu se zpět vrátit?
Na příběhu Lota se Hospodin profiluje jako iniciátor zkázy Sodomy a Gomory a utečenectví je pro Lota a jeho rodinu jedinou záchranou. Navíc Lot následně utíká ze Sóaru kvůli strachu o svůj život (Gn 19). Z Izákova života se lze naučit to, že sám Hospodin přikazuje Izákovi, aby přebýval v zemi, kterou mu určil, jako cizinec (Gn 26,3), i když je následně pelištejským králem Abímelekem vyhnán. Jákob následně utíká před svým bratrem Ezauem (Gn 28), aby si zachránil život a o několik let později je opět na útěku před svým tchánem Lábanem (Gn 31). Vyvstává otázka, která se týká i dnešní doby. Proč Bůh nezastavil Jákoba, který byl na útěku před svým bratrem Ezauem či Lábanem? Částečnou odpověď můžeme najít v Gn 35,1. Z kontextu lze vyčíst, že Bůh o tom všem věděl a dovolil, aby Jákob prošel touto lekcí, protože chtěl Jákoba něco naučit. Jinak řečeno, skrze Jákobův útěk se musel naplnit Boží plán s Jákobem i jeho potomstvem. Obdobně to bylo i s Jákobovým synem Josefem. Nedobrovolně se stal otrokem, potažmo vyhnancem od své vlastní rodiny. Není to poprvé, kdy v Bibli čteme, že lidé utíkají od svých rodin. Proč tomu Bůh nezabránil? Protože by jinak nenaplnili Boží záměr. Proč Bůh nezabránil stovkám tisíců uprchlíků (utečenců, vyhnanců, cizinců) opustit své domovy a blízké, ať už byl důvod jakýkoliv? Protože by se jinak nenaplnil Boží záměr. „Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok.“ (Iz 55,8) O několik desítek let později v tomto příběhu o Josefovi vidíme, jak vše do sebe krásně zapadlo.
To stejně platí i o dnešní situaci. O několik let později uvidíme a pochopíme, co měl Bůh s těmito uprchlíky v plánu. Ježíš říká: „…beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15,5) Proto je zapotřebí důvěra v Boží svrchovanost stejně, jako to lze vidět v životě Josefa.
Kniha Genesis končí opět dalším stěhováním kvůli hladu. Celá Josefova rodina se stěhuje do Egypta, kde byly zásoby jídla, protože na celou zemi padl velmi tíživý hlad (Gn 47).
Nový Zákon v této tématice pokračuje a pronásledování, hlad, utrpení atp. jsou jen dalším ukazatelem toho, že lidé opouštějí své domovy kvůli víře či jiným potřebám. A to trvá do dnešního dne. Dnešní doba nečelí uprchlíkům samotným, ale spíše střetu kultur. Ta byla, je a bude vždy kamenem úrazu mezi lidmi. I když je ČR silně monokulturní, křesťané si musí uvědomit, že v Kristu není Čech, Arab, Turek, Afgánec, Číňan, Filipínec, Rus atp., nýbrž v Kristu jsme „símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení.“ (Gal 3,29) Ale o tom snad příště.
Roman Vretonko
AC Brno, stanice Dačice-Slavonice
________________________________
[1]Slovo uprchlík je poprvé zmíněno v Gn 14,13. Toto slovo je v kontextu Bible vzájemně propojeno s výše zmíněnými slovy vyhnanec a cizinec. Z toho prakticky plyne, že stejný úkon, v našem případě utíkající člověk před něčím (hladem, válkou, pronásledováním atd.), je popsán vícero slovy a výrazy. Stejně jako cizinec může být cizincem z vlastního dobrovolného popudu či na základě neočekávaných událostí jako je hlad, válka, pronásledování, přírodní katastrofa, soc. podmínky atp., tak je to i s uprchlíkem, který se na základě stejných událostí stává v cizí zemi cizincem.
[2]Hovořím do jisté, protože Bůh nenese zodpovědnost za lidské jednání a v případě, že se lidé rozhodnou jít svou vlastní cestou jako faraón za dob Mojžíše, který nejdříve zatvrdil své srdce natolik, že je napsáno, že dokonce i sám Hospodin zatvrdil jeho srdce, Bůh poodstupuje od člověka a ponechává ho napospas jeho vlastní cestě zkázy.