Kolikrát jsme přemýšlely podobně? Kolikrát jsme začaly pochybovat o tom, kdo jsme a kam jdeme? Kolikrát jsme začaly pochybovat o velikosti našich standardů, a tím i samy o sobě? Chtěla bych, abys věděla, že o sobě nesmíš přemýšlet jako o někom méně. Jsi nádherná, jsi odvážná, jsi silná, jsi plná důvtipu a odhodlanosti. Možná jsi už unavená, protože tvůj princ na bílém koni nepřijíždí, možná tě už skutečně nebaví čekat na to, než se vyklube (hlavně když nikde v okolí nevidíš ani náznak toho, že by se kdokoli klubal). Věř mi, i já často ztrácím sílu a nechápu, proč nemůže můj princ přijít, když já na něj čekám s otevřenou náručí. Nicméně vím, že ten čas, kdy čekáme, je dobrý.

Není tady ani vteřina nazmar! Otoč to ke svému dobru! Ale nikdy se nespokoj s něčím, co je méně než to, po čem jsi toužila ještě včera. Tvoje krása, půvab a jistota v Bohu budou přitahovat lidi okolo a budou přitahovat i kluky okolo tebe. Přirozeně. Ale ne každý, kdo tě osloví, musí nutně být ten jeden jediný a pravý.

Dávej si prosím pozor na to, koho si pouštíš do svého života! Může se ti totiž stát, že pro tebe bude jednodušší si někoho do života pustit, než ho potom ze života vypustit. Buď opatrná, jednej tak, jako bys nejen znala svou hodnotu, ale plně si ji uvědomovala. To neznamená – jednej se všemi lidmi spatra. Neznamená to, abys odmítala kluky na potkání, nikdy nevíš, jestli ten kluk, co tě včera pozval na rande, nebude tvůj budoucí manžel. Nicméně, je dobré být opatrná, dávat si na čas, modlit se a hlavně s hlavou upřenou vzhůru a úsměvem na rtech nezapomínat na to, že stejně je to od začátku až do konce v Božích rukou a že ty nemusíš věci uspěchávat. On nezapomněl, nikdy by nezapomněl, že jsi příliš neobyčejná na to, aby ses spokojila s kdečím.

Terka Bubiková

AC CBH Praha