„Pocházím z muslimského prostředí, oba moji rodiče vždy vyznávali islám, přirozeně jsem se tedy vdala za muže ze stejného prostředí,“ začala své vyprávění drobná třicátnice s pronikavým pohledem v očích. „Avšak před pár lety jsem potkala u nás ve městě dvě misionářky z Finska a díky jejich svědectví jsem se setkala s Ježíšem. Měly jsme spolu pravidelná setkání, kde jsem mohla poznávat Boží srdce a růst ve víře. Nicméně po nějaké době se obě misionářky vrátily zpět do Finska. V našem městě, kde žije 30 tisíc lidí, není žádná církev a ani nevím o žádném křesťanovi. Zůstala jsem úplně sama… Můj otec je velmi tolerantní člověk, a dokonce spolu někdy diskutujeme o Bibli. Ale na druhou stranu můj manžel tak tolerantní není,“ dodává se smutkem v očích.
Dodnes si vzpomínám, že jsem dlouhou dobu nad příběhem této mladé ženy dost přemýšlel. Pokoušel jsem si představit, jaké to asi je, když kolem vás žije 30 tisíc lidí a vy nemáte jediného člověka, se kterým můžete sdílet svoji víru. Nikoho, kdo by se s vámi modlil, kdo by vás podpíral, zkrátka nikoho, kdo by vám rozuměl.
Tato žena měla to „štěstí“, že do jejího města přijely dvě misionářky, které s ní sdílely evangelium. A díky tomu poznala pravdu. Avšak otázkou je, co lidé a celé národy, ke kterým se evangelium ještě nedostalo.
Statistika nuda je, má však cenné údaje.
V dnešním světě existuje 16 528 národnostních neboli etnických skupin. Nemluvím zde o jednotlivých státech světa, těch je dle internetové encyklopedie Wikipedia 254.
Mám na mysli skupiny lidí, které sdílejí stejný jazyk, kulturu a historii bez ohledu na místo, kde společně žijí.
Z 16 528 etnik je jich 6687 zcela nezasažených evangeliem. Znamená to, že jsou nevěřící? Ano, jsou nevěřící, a to úplně stejně jako naši sousedé, kolegové, spolužáci, přátelé a známí. Nicméně i přesto je mezi „našimi“ nevěřícími a lidmi z nezasažených národů propastný rozdíl.
Pokud by lidé z nezasažených národů chtěli poznat Boha, nemají kolem sebe NIKOHO, kdo by jim o něm řekl. I kdyby mnohokrát chtěli, zkrátka tu možnost nemají. Jsou úplně sami. Kdežto lidé z našeho okolí mají církev takřka „za každým rohem“. Mají tedy nespornou výhodu, když chtějí Boha nalézt.
Dle Ralpha Wintera, známého amerického misijního experta, připadalo v roce 100 n. l. na jednoho věřícího 360 nevěřících. V dnešní době je to pouze 7,3 nevěřících na jednoho věřícího. V roce 100 n. l. také připadalo 12 nezasažených národů na jeden sbor, kdežto v dnešní době je to jeden nezasažený národ na 1000 místních církví. Což zní velmi optimisticky. Avšak navzdory těmto pozitivním údajům je z celkové dnešní populace 7,38 miliardy lidí 42 % zcela nezasažených evangeliem.
Kupříkladu 1,7 miliardy lidí jsou muslimové, 1,1 miliardy hinduisté a 488 milionů vyznávají buddhismus. 86 % nezasažených žije v zemích tzv. okna 10/40 a mnohé z nich jsou zcela uzavřené pro hlásání evangelia. Pět ze šesti nezasažených nemají možnost evangelium slyšet. Pouhá 3 % dnešních misionářů směřují k nezasaženým. Ze sto tisíc dolarů je použitý jen jeden dolar k vyslání misionářů do nezasažených národů. 97 % celosvětové křesťanské literatury je psáno na téma „jak být více či lépe požehnán“. Pouhých 5 % finančních prostředků církve je použito pro nezasažené a zbylých 95 % pro vlastní potřebu církve. (zdroj www.joshuaproject.net, www.thetravelingteam.org)
Nemůžeš udělat všechno, ale každý může udělat něco.
Jistě se shodneme na tom, že k misijnímu úsilí neboli k misii jsme povolaní úplně všichni. Jsem přesvědčen, že primárním úkolem církve je, aby přinášela Krista lidem, kteří jej neznají. Jednoduše řečeno, jsi požehnán proto, aby ses stal požehnáním.
Otázkou tedy zůstává, jak se zapojit do misie mezi nezasaženými. To, co může udělat úplně každý, kdo čte tento článek, je začít se pravidelně modlit za nezasažené národy. Vyprošovat, aby mezi lidi, kteří žijí v temnotách, přišlo světlo evangelia. Mám naději, že v naší církvi stále věříme v moc modlitby, která bude měnit celé národy!
Můžeš začít pravidelně finančně podporovat misijní práci mezi nezasaženými. Můžeš se připojit ke krátkodobému misijnímu týmu či k pracovnímu týmu. Můžeš přiložit ruku k dílu, můžeš posloužit hřivnami, které ti Bůh dal. Umíš řemeslo? Připoj se ke stavebnímu týmu a vyjeď na pracovní výjezd. Neumíš řemeslo? Nevadí, zametat, uklízet nebo podávat může každý… A poslední možnost je říct: „Pane, tady jsem, pošli mě…“
Tvůj věk, postavení, schopnosti, okolnosti života nejsou pro něj překážkou. Dokonce ani to, že jsi svobodný nebo ženatý, vdaná s dětmi nebo bez. Bůh hledá lidi, kteří se stanou nástrojem v jeho ruce. Když Bůh povolá, tak tě i zaopatří. Věříme přece, že On má veškerou moc, že?
Americký teolog Carl F. H. Henry jednou řekl: „Evangelium se stává dobrou zprávou jen tehdy, když dorazí na místo v čas…“
Uchopme tuto příležitost, aby se evangelium stalo skutečně dobrou zprávou!
Leoš Cásek
ředitel NF Nehemia
