BOBOVA ZKUŠENOST – VRÁTÍ SE?

Bob dorazí do církve deset minut před začátkem shromáždění v naději, že si s někým popovídá a spadne z něj nervozita. Už sice uběhly tři roky od chvíle, kdy prvně vkročil do církve, jeho ne­dávné odloučení od manželky a blížící se rozvod jej však přivedly k rozhodnutí rozvinout hlubší duchovní život. Povšimne si ho hlouček lidí ve vstupní hale, pokračují však ve svém hovoru a hla­sitě se něčemu smějí. Asi nemají čas…

Bob tiše vklouzne do zadní řady a doufá, že se s ním někdo dá do řeči. Lidé kolem něj ale hledí přímo vpřed, jako by byli v nějakém transu … nebo se jen bojí promluvit na někoho, koho neznají?

Začíná shromáždění: „Vítejte v církvi First Church. Povstaňme. Dnes budeme zpívat o Boží lásce.“ Po několika písních a modlitbě vedoucí požádá lidi, aby se navzájem pozdravili. Bob se natáhne k někomu, kdo sedí před ním, ten už ale mluví s někým jiným.

Po deseti trapných sekundách jej osloví muž se ženou, kteří sedí vedle něj: „Vy jste tu nový? Přišel jste sám nebo je vaše manželka s vámi?“ Slovo manželka v něm rozvíří nepříjemné pocity. Záro­veň Bobovi hlavou prolítne několik myšlenek. Proč předpokládají, že jsem ženatý? Proč mi vůbec kladou tak osobní otázku? Připadám si tu jako páté kolo u vozu…

Nepomůže ani následné oznámení o chystaném výjezdu pro bra­try. Od kazatelny zaznívá připomínka, že proběhne už za měsíc, a že se manželky mohou těšit, že z něj jejich muži přijedou lépe vyzbrojeni budovat svá manželství. Boba zaplaví pocit osamění a prázdnoty. Ukončit manželství nebyla jeho volba – manželka ho opustila kvůli jinému muži.

Bob stále doufá, že přijme nějaké povzbuzení alespoň z kázá­ní, které mu snad pomůže vypořádat se s blížícím se rozvodem. Už téma kázání – „Rodina a manželství jsou Božím plánem pro tebe“ – jej vyděsí a v jeho průběhu Bob zažívá velkou bolest. Jeho manželství je na odpis.

Pastor zakončuje shromáždění tím, že požádá přítomné manžel­ské páry a rodiny, aby společně povstaly k modlitbám. Bob si všim­ne, že celá řada dospělých zůstává sedět. Pomyslí si, že jsou buď svobodní, nebo s nimi jejich partner ten den nepřišel do církve. Ve výzvě však nezazní ani slovo o lidech, jejichž partner momen­tálně není přítomný v církvi. Shromáždění se Bobovi nelíbí a uva­žuje nad tím, kdy – a zda vůbec – do této církve přijde znovu.

SANDYINA ZKUŠENOST – VRÁTÍ SE!

Sandy chodívala do církve jako malá holka, od její poslední ná­vštěvy církve však už uplynulo čtrnáct let. Již delší dobu v sobě pociťuje vnitřní naléhavost navštívit církev, a tak se jednu neděli skutečně odhodlá do církve zajít. Jakmile vstoupí, pozdraví jí muž se ženou: „Jmenuji se Don a tohle je Mary. A jak se jmenujete vy?“ Jako svobodná si Sandy povšimne, že ti dva nemají snubní prsteny a pomyslí si, že je skvělé, že mezi těmi, kdo vítají příchozí, slouží dva svobodní lidé.

„Já jsem Sandy. Jsem tu jen na návštěvě.“

„Skvělé,“ odpoví Mary. „Chodí k nám spousta nových lidí. Jsme rádi, že jste tady. Nevadilo by vám, kdybychom si dnes sedli vedle vás?“

„No, asi ne... To by bylo fajn. Děkuju.“ Sandy si pomyslí, že je moc milé, že vedle ní chtějí sedět lidé, se kterými se ani nezná.

Don a Mary si povšimnou Sandyiných rozpaků v průběhu někte­rých částí bohoslužby a krátce a jednoduše jí vysvětlí, proč jsou lidé nadšení, zvedají ruce nebo se hlasitě modlí.

„Vítáme vás, ať už jste se do této oblasti přestěhovali nedávno nebo zde žijete dlouho, ať jste sezdaní, rozvedení, anebo opakovaně se­zdaní či svobodní. Jste součástí Boží rodiny a uděláme vše pro to, abychom vám pomohli cítit se její součástí.“

To zní hezky, pomyslí si Sandy. Skutečně potřebuji patřit k nějaké rodině, když je ta moje celých pět set mil odsud.

Po shromáždění se Don a Mary zeptají Sandy, jestli s nimi nechce jít na oběd. „S partou svobodných dospělých chodíváme v neděli společně na oběd,“ řekne Don. „Skoro vždycky se k nám přidá ně­kdo nový. Budeme moc rádi, když půjdete s námi.“

To je skvělé, pomyslí si Mary, nedělní odpoledne bývají beztak docela prázdná. „Ano, půjdu. Děkuju.“ Sandy se seznámí s patnác­ti dalšími svobodnými dospělými. Dozví se, že se jednou týdně scházejí k diskusím a společenství a jednou až dvakrát do měsíce uspořádají nějakou společenskou akci. Zdá se jí, že právě tohle by mohla být skupina, ve které najde dobré přátele. Neděle je pro San­dy dobrým dnem.

NEZADANÍ LIDÉ

V každém městě žijí různí momentálně nezadaní lidé všech vě­kových skupin. Pojďme se podívat na jednotlivé typy svobodných dospělých, kteří mohou žít v našem okolí:

• dospělí, kteří se nikdy neoženili nebo nevdali,

• rozvedení,

• vdovy a vdovci,

• dospělí, kteří žijí sami,

• svobodné matky či otcové dětí do osmnácti let,

• lidé z nestandardních rodin (bez biologického otce a matky),

• lidé, jejichž první manželství skončilo rozvodem,

• lidé, jejichž druhé a další manželství skončilo rozvodem,

• lidé vychovávající děti různých biologických rodičů v důsledku několika manželství.

Lidé zápasí s manželstvím a výchovou dětí; bojují s nezaměstna­ností a strachem; rychle za sebou zavírají dveře svých bytů a domů a nedovolují sousedům nahlédnout do svých srdcí a životů. Mnozí ztratili naději, že se jejich život může někdy zlepšit. Tito lidé zou­fale potřebují, aby jim církev projevovala Boží lásku, mají-li se stát součástí její rodiny.

BUĎTE TĚMI, KDO PŘINESOU ZMĚNU

Vaše církev může být jiná tím, že bude ostatním prokazovat Boží lásku. Bobův příběh je typickou ukázkou zkušenosti, jakou zažívají svobodní v mnoha současných církvích. Bob jako svobodný do­spělý potřeboval cítit, že se s ním počítá a že je součástí Boží rodi­ny. Potřeboval, aby mu ostatní pomohli zapojit se do společenství.

Všichni křesťané potřebují ke svému životu hluboké zakotvení v Boží rodině – zejména ti, kteří nemají přirozenou rodinu v dů­sledku úmrtí životního partnera, rozvodu či jiných důvodů, a ti, jejichž příbuzní žijí daleko.

Církve chtějí, aby se k nim připojovali noví lidé a cítili se být přijati. K tomu, aby toho však mohlo být dosaženo, je zapotřebí víc než jen tuto skutečnost znát. Svobodní dospělí potřebují, aby církve rozuměly tomu, že ne všichni dospělí žijí v manželství a ne všichni mají příbuzné, kteří žijí poblíž. Musíme si uvědomit, že nezadaní lidé touží zažívat přijetí více než manželé, kteří mají jeden druhé­ho. Církve musí pochopit, že svobodní dospělí berou velký užitek ze setkání s jinými svobodnými lidmi, s nimiž sdílejí společné zá­jmy a mají podobné potřeby. Lidi nežijící v manželství povzbudí, když vedení církve používá všeobjímající slovník, kterým rozpo­znává různé typy stavů: sezdané, opakovaně sezdané, svobodné, rozvedené, žijící v odloučení, svobodné rodiče, atd.

Jak může vaše církev – Kristovy ruce, nohy a hlas – pomoci svo­bodným, rozvedeným a vdovcům cítit, že se mohou plnohodnotně začlenit? Jak jim může váš sbor pomoci přijít k poznání pravdy evangelia?

TIPY PRO KAŽDÉHO

Zde je několik základních tipů:

• Ať jsou mezi těmi, kdo vítají příchozí, svobodní i sezda­ní lidé. Svobodní dospělí si zaslouží zažít hned v počátku své zkušenosti s církví vřelé přivítání od jiných svobodných do­spělých.

• Nepředjímejte, že je někdo sezdaný. Jestliže je někdo v církvi sám, neznamená to automaticky, že jeho partner či partnerka zůstali doma. Podobně fakt, že spolu do církve přijdou dva lidé opačného pohlaví, ještě neznamená, že jsou manželé.

• Vyjadřujte zájem o druhé tím, že se jich zeptáte na jejich život, práci, rodinu, apod. Pokud se zdá, že jsou sami, nabíd­něte jim, že si sednete vedle nich. Jestliže jsou nezadaní, před­stavte je dalším svobodným dospělým. Svobodní lidé prah­nou po zdravých vztazích s ostatními lidmi.

• Nepředpokládejte, že jsou všichni obeznámeni se stylem uctívání a práce vaší církve. Vysvětlujte hostům ty části shro­máždění, které by je mohly vyděsit.

• Pozvěte svobodného návštěvníka církve na oběd spolu s dalšími svobodnými dospělými, se kterými bude moci na­vázat přátelství.

TIPY PRO SEZDANÉ DOSPĚLÉ

V řadě církví fungují vzájemná přátelství mezi rodinami, je však mnohem těžší vztahově propojit svobodné dospělé s těmi, kteří žijí v manželství. Vztahy mezi těmito skupinami jsou buď slabé, nebo vůbec neexistují. Rozhodněte se překlenout propast mezi se­zdanými a svobodnými dospělými.

Zvažte následující tipy:

• Odmítněte pokušení podezírat nezadaného člověka, že vám chce přebrat partnera. Svobodní dospělí ve skutečnosti naopak touží vidět vzor zdravých manželství.

• Nenaznačujte svobodným lidem, kdo by se k nim hodil, ani jim neklaďte otázky typu: „Proč se tak šikovný člověk jako ty ještě neoženil?“

• Modlete se za nezadané a dejte jim na povzbuzení vědět, že se za ně modlíte.

• Odmítejte hloupé stereotypy – nezadaní lidé mají méně problémů, neustále se jen snaží někoho „sbalit“, jsou osamělí, jsou bohatí, atd.

• Pomáhejte rodičům samoživitelům s opravami věcí v do­mácnosti nebo hlídáním dětí, navštivte je v nemocnici, apod. Díky tomu pochopí, že lidem žijícím v manželství na nich zá­leží.

• Pozvěte svobodné lidi na návštěvu v období svátků.

TIPY PRO PASTORY

• Pastoři mají jedinečnou příležitost zasáhnout a pozitiv­ním způsobem ovlivnit svobodné dospělé. Zde jsou kon­krétní strategie, které pastorům pomohou budovat církev přátelskou vůči svobodným lidem.

• Požádejte svobodné dospělé, aby na setkáních církve svědčili o tom, jak jim církev nebo Pán pomohli.

• Povzbuďte nezadané, aby sloužili ve všech oblastech služ­by církve. Apoštol Pavel v 1. Korintským 7,8 uvádí, že žil sám (alespoň během části své služby). Ve verších 26 až 35 vysvět­luje, že pro službu je ve skutečnosti lepší být sám, protože svobodní lidé jsou flexibilnější a mají více času a volných pro­středků než lidé žijící v manželství. Svobodný dospělý nemu­sí žádat partnera o svolení dávat desátky, přispívat na misii, vyrazit na misijní cestu, vést vyučování nedělní školy, apod.

• Vybízejte svobodné i sezdané, aby se za sebe navzájem modlili. Zdůrazňujte skutečnost, že Ježíš byl tím nejlepším svobodným dospělým, který kdy žil.

Aplikování těchto principů velkou měrou přispěje k tomu, že se svobodní lidé budou cítit být nedílnou součástí církve, která klade důraz na manželství a rodinu a pomůže jim stát se součástí Boží rodiny. Pomáhejte svobodným dospělým zapojit se do rodiny, a to zejména těm, jejichž příbuzní žijí daleko a těm, kteří žádné pří­buzné nemají.

ZALOŽTE SPECIÁLNÍ SKUPINKY

V každé církvi jsou nezadaní lidé. Kdo jsou? Kolik jich je? Jaký je jejich věk a z jakého důvodu jsou momentálně sami (dosud se neo­ženili či nevdali, jsou rozvedení nebo ovdověli)? Církve mají často databáze s těmito informacemi k dispozici. Pokud ne, stačí v neděli poprosit lidi o vyplnění krátkého písemného dotazníku, ze kterého můžete zjistit věk, stav a počet svobodných i stáří jejich dětí. Tyto informace vám pomohou správně vyhodnotit, jak byste jim měli sloužit a jak tyto lidi můžete zapojit do aktivit vašeho sboru.

Některé církve mají dostatek zdrojů na to, aby byla založena cílená služba pro svobodné dospělé různých věkových kategorií (18-29, 30-40, 50-60) nebo skupinky pro lidi v určitých životních situacích (vdovce, svobodné rodiče, rozvedené, atd.). Lidé si určitě lépe po­rozumí s těmi, kdo jsou v podobné životní situaci. Více informací k tomuto tématu najdou anglicky mluvící čtenáři ve čtvrté a páté kapitole knihy Reaching Single Adults — An Essential Guide for Mi­nistry, Baker Books, 2007 (www.singles.ag.org)

Všechny církve nebudou schopné rozběhnout službu specificky zaměřenou na svobodné dospělé. Většina církví přesto může na­plňovat některé duchovní, sociální, vzdělávací a vztahové potřeby svobodných. Postačí naplánovat pro ně několik speciálních aktivit. Jedna či více z následujících akcí jistě nezadané zaujme a bude pro ně požehnáním:

• vyučovací a diskusní skupinka jednou týdně

• společenská aktivita jednou měsíčně

• specializovaný seminář jednou za čtvrt roku

• evangelizační akce jednou za šest měsíců

• každoroční společný výjezd svobodných dospělých

ABSOLUTNÍ MINIMUM VĚCÍ, KTERÉ CÍRKEV MŮŽE UDĚLAT

Porozumění čtyřem níže uvedeným principům a jejich uvedení do praxe pomůže mladým dospělým cítit se nedílnou součástí cír­kevní rodiny. Dodá uznání, povzbuzení a vědomí hodnoty lidem, kteří nikdy nevstoupili do manželství, rozvedeným, vdovcům a svobodným rodičům, kteří obvykle tvoří třicet až padesát pro­cent dospělých každé církve.

Rozpoznávejte svobodné dospělé ve vyučování a kázání. Výroky podobné následujícím dodávají nezadaným lidem vědomí vlastní hodnoty: „Ať už jste sezdaní, v novém manželství, svobodní nebo nezadaní, jste v naší církvi srdečně vítáni. Ježíš žil efektivní život jako svobodný dospělý a my vám chceme pomoci objevit váš plný potenciál, abyste i vy žili plodné životy.“

Uvádějte příklady svobodných dospělých v Písmu. Ježíš, Pavel (1. Korintským 7,8), Jan Křtitel a Jeremjáš byli svobodní. Ezechiel byl vdovec. Marie, Marta, Anna, samařská žena, Marie Magdalská, Hagar, Dína, Miriam, Noemi a Vašti byly buď svobodné, nebo se dostaly do svobodného stavu opakovaně.

Podporujte materiálně a finančně svobodné matky. Zaplaťte a zařiďte jim výměnu oleje v autě, opravy domu i auta, zajistěte jim zdarma hlídání dětí během speciálních akcí, příležitostně jim po­mozte finančně, uspořádejte pro ně vánoční večírek s dárky, apod. To všechno jsou vynikající způsoby, jakými jim můžete prokázat Kristovu lásku.

Povzbuďte svobodné dospělé k návštěvám akcí pro svobodné pořádaných jinými církvemi, přestože mají svou domovskou církev u vás. V přibližně dvaceti procentech všech sborů funguje nějaký druh služby pro svobodné lidi. Řadě svobodných dospělých vyhovuje navštěvovat službu pro svobodné v jiné církvi, zatímco zůstávají věrni svému domovskému sboru. Zároveň je důležité, aby církve se službou pro svobodné, jíž se účastní lidé z jiných sbo­rů, pravidelně vysílaly správný signál: „Nesnažíme se vás přetáh­nout k nám do církve. Jste-li součástí jiného sboru, účastněte se jeho nedělních shromáždění a podporujte jej svými modlitbami, službou a financemi.“

Inspirujte vaši církev k tomu zasahovat svobodné dospělé, sloužit jim a pomáhat jim zapojit se do služby. Populace nezadaných lidí je příliš početná na to, abychom si mohli dovolit opomíjet ji a je­jich schopnosti a talenty příliš vzácné na to, abychom si je mohli dovolit promarnit. Talenty a kreativita svobodných dospělých mo­hou být pro vaši církev požehnáním v každé oblasti služby. Církev, která ignoruje svobodné dospělé, podkopává jejich přítomnost a ztěžuje jim jejich budoucnost.

MÝTY A STEREOTYPY: ČEMU VĚŘÍTE?

• Nezadaní lidé jsou osamělí. V některých případech to je pravda, ale k osamělosti není zapotřebí být svobodný. Také někteří sezdaní lidé jsou osamělí.

• Nezadaní lidé se chtějí ženit a vdávat. Někteří ano. Jiní jsou však ve svém stavu šťastní, užívají si časovou volnost, možnost svobodně utrácet peníze a svobodu rozhodování. Jestliže si hledají životního partnera, měli by si ho hledat v církvi a ne ve světě.

• Nezadaní muži jsou nezodpovědní. Někteří ano, jiní ne. Také někteří ženatí muži jsou nezodpovědní.

• Nezadaní lidé zažívají sexuální frustraci. Mnozí se po smrti manžela/manželky nebo rozvodu učí žít životním stylem celibátu. Pomáhá vaše církev těmto lidem zvyknout si na jejich novou situaci?

• Nezadaní lidé mají méně problémů než lidé žijící v manželství. Ani ne. Je to spíše jiný druh problémů. Svobodní a sezdaní mají své sady problémů.

• Nezadaní lidé se bojí závazku. Tento výrok je pokusem vysvětlit, proč se hodně lidí nežení a nevdává. Není však pravdivý. Svobodní dospělí odkládají vstup do manželství z nepřeberné řady rozličných důvodů.

• Nezadaní lidé mají více času než lidé žijící v manželství. To opět není pravda. Nezadaní lidé se musí starat o domácnost sami a nemají partnera, který by jim s tím pomohl.

• Nezadaní lidé mohou představovat hrozbu pro manželské páry. To je téměř vždy nepodložená obava. Obvykle je to jen subjektivní pocit sezdaného člověka, který svým postojem může ve finále odradit svobodného a ohrozit svůj vztah s ním.

• Nezadaní lidé nejsou úplní, dokud nevstoupí do manželství. V důsledku důrazu církve na manželství a rodinu se svobodní dospělí mohou cítit jako poloviční lidé. Manželství nečiní nikoho úplným. „V něm jsme naplněni“ (Koloským 2,10).

• Nezadaní lidé mají více peněz než lidé žijící v manželství. Jen někteří mají dobré příjmy. Většina mladých dospělých však dosud nedosáhla svého nejproduktivnějšího věku. Rozvedené ženy často zažívají pokles příjmů. Svobodní rodiče zápasí o přežití. Mnoho vdovců a vdov žije z nízké renty.

Dennis Franck

(Převzato se svolením Enrichment Journal of The General Council of AoG, USA. ©Life Publishers International. Všechna práva vyhrazena.)

Dennis Franck, zakladatel služby Franck Insights, je spisovatelem, odborným poradcem a řečníkem v různých denominacích, služ­bách a církvích v oblasti služby svobodným dospělým. Je bývalým ředitelem Služby svobodným dospělým v církvi Assemblies of God v USA.