Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Misie formou vyučování

Napsal(a)  Roman Vretonko  pátek, 25. listopad 2016 08.58

Každý člověk má jistou představu o tom, jak má misie vypadat nebo jak se má misie dělat, a přitom klade důraz na takovou stránku misie, která je mu nejbližší. Jako náctiletý jsem se občas setkával s názorem, že jet na misii je příliš drahé a nákladné a je zapotřebí činit misii kolem nás „v našem Jeruzalémě“. Také jsem se setkal s názorem, že investovaný obnos peněz na samotnou misijní cestu je lepší věnovat na podporu místních lidí v zahraničí či jejich aktivit. Jak jsem se ve svém životě osobně přesvědčil, tato přesvědčení jsou založena na špatném předpokladu, že samotné peníze vyřeší vše. Ale opak je pravdou a v Bibli pro to také nacházím podporu.

Díky Boží milosti jsme se spolu s manželkou Rut u nás v Česku stali součástí externího učitelského sboru na Vyšší odborné škole misijní a teologické (VOŠMT) v Kolíně a stejně tak i v zahraničí, a to konkrétně na Cambodia Bible Institute v Kambodži. Rovněž učíme na AoG školách na Filipínách a školíme laické pastory a služebníky v Dubaji. Měli jsme možnost také učit i v severoasijské zemi. Jeden silný aspekt, který si častokrát málo uvědomujeme, je ten, že církev musí spolu se zakládáním sborů také budovat služebníky, kteří budou znalí Božího slova a schopni tyto církve vést. My v Evropě a potažmo v Česku, řešíme jiné problémy než lidé v Asii. U nás řešíme otázku, jak zakládat sbory a jestli se vůbec někdo najde, kdo by základ sbory šel, zatímco v Asii řeší, jak vzdělat laické pastory a služebníky, kteří sbory vedou a jak vyslat zralé a v Bibli vzdělané Boží služebníky, aby vedly sbory, které nemají pastory. Je potřeba si nyní pamatovat, že potřeba vzdělávat laické služebníky v Asii převyšuje potřebu zakládat nové sbory.

Vzdělání je v Asii velice ceněno a váženo a hlavně urgentní, co se křesťanské služby týče. Mnoho lidí má jen základní znalosti a někteří ani nechodí do školy. I když se tato situace mění k dobrému, jeden problém přetrvává. Laičtí vedoucí a pastoři upadají do různých herezí a nebiblických věcí, což častokrát přináší dělení a štěpení církve.

Pamatuji si, jak mi ředitel školy Asia Pacific Theological Seminary, Malajec čínského původu, řekl, že podzemní čínská církev trpí nedostatkem vzdělaných pastorů a služebníků. Tato potřeba je tak veliká, že kdyby v momentě nastala svoboda vyznání v zemi, církev by se s největší pravděpodobností rozštěpila na tisíce a tisíce skupin, které by se začaly mezi sebou přít v teologických otázkách. Proto jistý současný útlak napomáhá udržovat církev v jednotě. Což nám osobně potvrdil i jeden ze čtyř hlavních představitelů podzemní církve při naší návštěvě této země. Tato potřeba, která v našich očích nemusí být tak důležitá, protože vycházíme z jistého paradigmatu přesvědčení, tak neplatí pro Asii.

Učení samotné nejsou jen o vědomosti, ale velikou roli hraje vztah učitele se studenty. Díky tomu, co jsme zakusili jako studenti biblické školy na VOŠMT, stejně jako i při studiu na Filipínách, víme, že mnohdy to, co studenta nejvíce oslovuje, je láska, vášeň, přístup a zájem učitele o studenty samotné. A to je k nezaplacení. Žádné finanční prostředky nedokáží nahradit osobní přítomnost učitele, který předává nejen učivo, ale i své zkušenosti, modlí se za studenty a stává se jim na krátkou dobu pomocníkem. To, co jsme se za ta léta naučili a co nás osobně formovalo jako studenty biblických škol, ať už v Česku či v zahraničí, chceme předávat dál. Proto chceme věrně nadále stát v této službě a před Bohem jsme odevzdaní a ochotni v určený Pánův čas odjet i na dlouhodobou misii a učit tyto lidi nejen na biblických školách.

Je to již téměř patnáct let, kdy jsme s manželkou ukončili studium na VOŠMT a dodnes si živě pamatuji vliv zahraničních učitelů, kteří přijeli vyučovat a trávili s námi svůj volný čas. Byl to čas formování našeho charakteru, byť to bylo jen na čtrnáct dní. A když slyším zpětnou vazbu a svědectví studentů o tom, jak se jich Bůh skrze naše vyučování dotýkal, doslova klekáme na kolena a vzdáváme Bohu chválu za milost a výsadu být v této službě nástrojem v jeho mocných rukou. „Děkujeme, Pane Ježíši.“

Roman Vretonko, AC Dačice

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.