Tvoří již pětinu domácností v ČR

Podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 žilo v České re­publice 1 214 201 osob samostatně jako jednotlivci v domácnos­tech. Nejpočetnější skupinu tvořili senioři. Specifickou kategorií pak jsou osoby v mladší věkové skupině (dvacet až třicet devět let), tzv. singles, kterých bylo k 26. 3. 2011 sečteno již více než tři sta tisíc. Vývoj počtu domácností singles má vzrůstající tendenci s vel­mi dynamickým nárůstem. Celkově zastoupení singles přesáhlo v roce 2011 jednu pětinu všech hospodařících domácností jednot­livců.

V současnosti narostl v USA počet singles na nedělních boho­službách na padesát procent návštěvníků. Jak tomu je v našich sborech? Zkusme se někdy v neděli podívat kolem sebe a možná budeme překvapeni.

Sociologové se shodují, že velký rozvrat rodinného života začal sexuální revolucí v šedesátých letech a od té doby neustále pokra­čuje. Za povšimnutí stojí, že dnes roste procento populace, která trpí různými psychózami a neurózami. Vzrůstá zájem o psychiatry a psychology, kteří mají práce dost a jsou přetížení. Demografická křivka klesá, a není se co divit, že počet singles narůstá. Mnozí z nich dávají přednost pohodlnému životu, „užívání si“ a kariéře. Po rodinném životě netouží. Jsou vlastně produktem doby, která vyznává kult mladosti. Zatímco dříve se ctila moudrost a vyzrálost starší generace, dnes se do popředí snaží dostat průbojné a vzdě­lané mládí.

Jsou tu i takoví, kteří zůstávají svobodní nedobrovolně. Buď ne­nalezli vhodného partnera, nebo si prostě nevěří, že by rodinný život zvládli. Počet jednotlivců, kteří zdravou a fungující rodinu nikdy nezakusili, neustále narůstá. Dnes jsou lidé povzbuzováni k postoji „vše si užij“. Není se co divit, že je život v manželství neláká. Časem však většina singles nakonec přece jen zjistí, že něco není v pořádku. Nenajde-li člověk odvahu vstoupit do závazného vzta­hu, nastává hledání správného domácího mazlíčka. Většinovou volbou je pes.

Je možné propojit dva světy?

Většina účastníků života církve žije v manželství. Čteme-li Písmo pozorně od počátku, narazíme na verš, kde Bůh konstatuje, že sa­mota není moc fajn pro život. 1M 2,18 říká: „I řekl Hospo­din Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.““ Adam dostal za pomocnici Evu. To je jeden z důvodů, proč většinově přijímáme názor, že manželství je to správné uspo­řádání. Rodinný život tak nějak ke křesťanství patří. Manželství je považováno za měřítko zralosti a dospělosti. Mít děti a vychová­vat další generaci je to správné. Děti, které vyrostly ve funkčních křesťanských rodinách, mají tento vzorec chování v sobě. Plánují a očekávají, že jednoho dne se zamilují a také vstoupí do man­želství stejně jako jejich rodiče. V rodině člověk netrpí samotou. Máme kolem sebe své blízké a učíme se společně vycházet a vzá­jemně si pomáhat.

Přiznejme si, že někdy singles jedincům nerozumíme. Druhá stra­na, která si žije svůj single život, se zase dívá na manželské páry jako na podivíny. Údajně jsou zahledění jen do sebe a svých ro­din. Děti pro ně nejsou rodinné stříbro, ale zlato. Stále nemají čas a údajně nejsou ochotni pomáhat druhým (především nezada­ným). K tomu někdy ironicky dodají, že se rodiny chovají pový­šeně a dávají najevo, jak si užívají Božího požehnání. Mám pocit, že jde o zklamání na obou stranách. V našich církevních spole­čenstvích potřebujeme ochotu hledat k sobě navzájem cestu. Jak na to?

Apoštolská církev začala pořádat před třemi lety Pobyty pro nezadané. Je to skvělá aktivita, kde se manželské páry učí slou­žit singles. Osobně musím konstatovat, že mi tyto pobyty pomohly porozumět osamělým jedincům mezi námi. Poznal jsem mezi nimi citlivé duše, které milují Ježíše Krista, chtějí Bohu sloužit a trochu se potřebují vyrovnat se svou životní situací. Jsem Bohu vděčný za vztahy, které jsem si mohl vytvořit. Životní příběhy, které jsem slyšel, mě vedly k zamyšlení. Prožili zklamání ve vztahu, bolesti rozvodu, odmítnutí, samotu a mají obavu z nového vztahu. Bojují své boje a nevzdávají se. V mých očích to jsou hrdinové. Napadne vás, že toto je jiná rovina života, než ta, kde se vše točí kolem rodi­ny. Po této zkušenosti začnete v modlitbách děkovat Bohu za své manželství. Cílem těchto pobytů je vytvořit prostor pro přátelství, seznámení se, budování vztahu a propojení světa rodin a singles.

Existuje citlivý přístup?

Při běžném pozorování života církve si všimneme, že místní společenství často nabízejí setkávání, která podporují rodinný ži­vot – předmanželskou přípravu, manželské poradenství, seminá­ře o výchově dětí. Dokonce moderní témata: „Jak zvládnout krizi středního věku“ a „Umění společně zestárnout“ jsou zaměřená na rodiny a manželství. Společné rozhovory rodičů o životě po odchodu dětí z domova tzv. „Prázdné hnízdo“, také nejsou téma pro singles. Ovdovělí a rozvedení, kteří mají doma děti, se ještě docela dokážou adaptovat v prostředí rodin. Svobodní však hledají v církvi jiná témata a aktivity. Co s tím uděláme? Uvidíme jejich potřeby a začneme na ně adekvátně reagovat? Manželství není lék pro všechny. Někteří se cítí ve svém singles životě dobře. Vyhovuje jim svoboda, nevázanost a dostatek času pro službu Bohu. Máme je snad za to odsuzovat? Jistěže ne. Pojďme se v této souvislosti zamyslet nad několika argumenty:

1. Písmo počítá se svobodným životem. Apoštol Pavel jej dokon­ce v sedmé kapitole 1. Korintským upřednostňuje před manžel­stvím. Mimo manželství nežijí jen lidé se zvláštním obdarováním. Někdy jde jen o sečtení nákladu na křesťanský život a vědomé roz­hodnutí: „Zkrátka, kdo se žení, dělá dobře, a kdo se nežení, dělá ještě lépe.“ (1K 7,38) Není důvod litovat singles, stejně je to nepotěší.

2. Opravdové vydání se Kristu může být pro někoho velmi hlu­boké. Manželství nebo partnerský vztah jim potom připadá jako prvek, který narušuje vztah lásky ke Kristu. Je to radikální postoj, ale má podklad v Písmu.

3. Požadavek na manželství služebníků není absolutní. Na prv­ní pohled to vypadá, že mezi požadavky na služebníky – diakony a starší je také manželský život. Z toho plyne další úvaha: Chci-li sloužit Bohu, musím vstoupit do manželství, protože 1. Timoteo­vi říká, že „nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?“ (1Tm 3,5) Je to však správná úvaha? Jak se budeme v této souvislosti dívat na Pána Ježíše, prorokyni Annu, Simeona nebo apoštola Pavla? Ne každý považuje manželství za smysluplnou volbu.

4. Některá rozhodnutí vyžadují dlouhodobější proces. Je-li ně­kdo v oblasti vztahů nerozhodný, nepomůžou mu otázky typu: „Kdy si někoho najdeš? Jen abys nepřebral. Kdy do toho pra­štíš?“ Nerozhodní lidé si nejsou jistí ve své volbě, obávají se ná­sledků volby a zodpovědnosti. Mojžíš učil Jozua rozhodnosti. Co my? Kritizovat nerozhodné je snadné, ale učit druhé rozhod­nosti je těžký úkol. Pomůžeme v církvi nerozhodným?

Závěrem chci povzbudit manželské páry – udělejte si čas pro budo­vání přátelství se singles. Potřebují naši lásku a porozumění.

Lumír Folvarčný, senior SMO, pastor AC Karviná

(Psáno pro Enrichment Journal, léto 2016)