Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Jak jsem se z toho dostal

Napsal(a)  Pavel Vimr  čtvrtek, 12. leden 2017 11.49

Jmenuji se Pavel Vimr, ročník 1965. K Ježíši Kristu jsem se obrátil v roce 1990, podnikat jsem začal měsíc poté a dosud nepřestal. Jsem ženatý, členem AC v Klášterci nad Ohří.

Psát článek na téma oddlužení je možné z pohledu jedince bez dluhů, který je nikdy neměl a nikdy mít nebude. Protože když na to nemá, tak to nekupuje, a za mých mladých let si počkali a našetřili, já jsem mu to říkal... No prostě byli a jsou lepší. Takový článek by asi byl plný spravedlivých úvah a dobře míněných rad od dobře konajících těm, kteří si nedali říct. Jinak vyzní článek psaný dlužníkem, prohýbajícím se pod tíhou horko těžko splácených nebo nesplácených exekucí, který v beznadějné situaci čeká na zázrak a milost. Kterému myslíte, že je Bůh blíže? Je Bůh spravedlivý, nebo milosrdný? Dle mého názoru je spravedlivý i milosrdný. Ale obojí vypadá jinak, než bychom si představovali a chtěli (moc chtěli). Osobně věřím, že je dobré varovat před dluhy vhod i nevhod. A také věřím, že je třeba někdy pomoci topícímu se v dluzích. Bible to formuluje např. takto: „Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili (to říkají ti první). Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého (o to se opírají ti druzí).“ (1J 2,1)

Mám rád příběhy, hlavně ty podle skutečné události. Teologii vstřebávám raději formou příběhů, i Bible je jich plná.

Dovoluji si Vám předložit ten svůj na téma „oddlužení“.

V roce 2001 se stalo několik věcí, které nenápadně odstartovaly pozdější potíže.

Vzhledem k výhodným podmínkám jsem chtěl investovat do zásob materiálu a také si sjednal revolvingový úvěr ve výši pořizovací ceny slušně vybaveného modelu Rolls Royce (dále jen RR). Revolvingový úvěr poskytuje příjemnou možnost kdykoliv načerpat a kdykoliv splatit v období trvání úvěru, tj. dvou let. Také se dá každé dva roky prodloužit.

S využitím úvěru jsem nainvestoval do materiálu. A poté do auta, pak do dalšího, po zpracování materiálu bylo třeba koupit nový... Po dvou letech (2003) jsem úvěr prodloužil, v roce 2005 znovu, v 2007, jak jinak... Tehdy byl úvěr vyčerpán do výše přední (té dražší) poloviny RR. A já s překvapením zjistil, že splatit jej nepůjde tak snadno.

Navíc rok 2007 byl prvním rokem, kdy byla firma ve ztrátě a celosvětová krize přede dveřmi.

Na konci roku 2007 jsem se pod tlakem nepříznivých informací rozhodl u Boha hledat odpověď na otázku: „Co mám dělat?“ Tři dny jsem se postil a zaznělo: „Oddluž se!“ Přiznám se, že jsem více očekával záplavu nových lukrativních obchodů nebo zázračný růst hotovosti na firemním účtu.

Prosté „Oddluž se“ mi přišlo jako málo nadpřirozené, z úst všemohoucího Boha dosti obyčejné, až lidské. V mysli mi běžlo: „No dobřéé, tak jsem udělal chybu…, chyby..., možná hodně chyb..., ale prosím, Pane, řeš to v milosti a já konečně vyslechnu ty, kteří mne varovali a já toho nedbal. Nic víc jsem neslyšel. Přesto jsem se rozhodl zadlužení řešit. Jenže situace se začala vyvíjet proti mému záměru.

V únoru 2008 začal jeden z nejhorších časů v rámci mého podnikání. Přišly problémy s výrobou jak v kvalitě, tak kvantitě a z toho vyplývající zpožděné termíny dodávek a hojnost reklamací od zákazníků. Nedodržené termíny dodávek posunuly termíny plateb, čehož výsledkem byl zoufalý nedostatek hotovosti. V květnu a v červnu 2008 již nebylo na výplaty a já postupně vyčerpal i druhou polovinu RR. Lehce zmíním pozdní platby dodavatelům, přetrvávající tlak, konflikty mezi zaměstnanci, dokonce jsem řešil i opakované krádeže zaměstnanců. Pro přežití jsem krátkodobě využil nabídku faktoringu, což je určitá forma velmi drahého úvěru.

V té době jsem přežíval ze dne na den a podobně jako Aragorn v klíčové bitvě u Minas Tirith v třetím díle Pána Prstenů jsem jen sekal a sekal (řešil jen akutní problémy), nevida konce. Můj záměr zbavit se dluhů se rozplynul. Asi nejhorší byl strach, samota a pocit absence Boží blízkosti. Boha jsem až na jeden případ (viz níže) nevnímal, neslyšel, necítil, jen jsem k němu volal, křičel, zoufal a později už jen mlčel. Dokonce vše, zač jsem se modlil, se nejenom nestalo, ale celkem plynule zhoršovalo. Byl jsem odhodlaný skončit s podnikáním.

Někdy v dubnu, tedy asi uprostřed všeho dění, jsem jel na obtížné jednání ohledně velké reklamace a škody a v autě jsem se modlil. Najednou jsem vnímal Všemohoucího, jak se na mě s úsměvem dívá. Těžko se to popisuje, ale věděl jsem, že ten úsměv znamená „zvládáš to“. Jak jsem byl v ráži, unavený, vzteklý, zklamaný a vystrašený, začal jsem na Boha křičet: „Jak se můžeš usmívat? Nezvládám to!!! Jsem plný strachu a pochybností, jestli vůbec existuješ!“ Bůh se usmíval dál a řekl: „To nejsi ty, kdo posuzuje, jestli to zvládáš nebo ne. Já jsem ten, kdo to může pravdivě hodnotit. A ty to zvládáš dobře!“ Netušil jsem v čem.

V létě 2008 se začala hroutit světová ekonomika, situace v mé firmě se naopak zlepšovala. Všechny objednávky jsme postupně vyrobili a dodali, zákazníci zůstali, dodavatelům jsme postupně doplatili vše, co jsme měli.

Úvěr byl splacen na podzim 2009.

Jak jsem se z „toho“ vlastně dostal? Rád bych napsal, že jsem měl situaci i sebe pod kontrolou, ale lhát se nemá. Několik úvah z mé praxe pro inspiraci:

1) Prvním předpokladem úspěchu byla změna způsobu myšlení, které mne do té situace dostalo. To, jak o něčem přemýšlím, formuje mé rozhodování v té věci. Pokud neprojdu „zjevením“, že život na dluh je špatně, těžko dojdu zásadní změny, i kdyby mé dluhy někdo zázračně zaplatil. Základem pro změnu situace byla změna v hlavě (možná i v srdci). Bible to nazývá zjevení a pokání.

2) Bůh mi ukázal, abych nepřemýšlel nad celým dluhem, jevilo se mi nemožné to splatit. Soustředil jsem se na nejbližší splátku. Pak na další a další...

3) Všechny volné peníze jsem směroval na úhradu dluhu. Maximálně jsem omezil investice do „zbytných“ věcí.

4) Mé dluhy byly následkem mých rozhodnutí, alespoň těch počátečních. Někdy nepozornost, jindy podcenění nebo hloupá rozhodnutí. Nedoporučuji obviňovat někoho jiného. Ve splácení to nepomáhá.

5) Bůh se o nás (o rodinu) staral. Nehladověli jsme a měli co na sebe. „Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.“ (1Tm 6,8)

6) Na vlastní kůži jsem zažil, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Ř 8,28). I když jsem se za milujícího a povolaného příliš nepovažoval.

 

Pavel Vimr, AC Klášterec nad Ohří

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.