Příběh je příkladem jedné z výzev, kterým církve v dnešním sekulárním světě více a více čelí. Každý má svou představu o bohoslužbě. V USA jsem zažil kovbojské, metalové, country a varhanní bohoslužby, další se odehrávaly ve fitcentru nebo v multimediálním centru, kde jenom osvětlení a ozvučení bylo za miliony dolarů. Každý pastor si myslí, že našel správnou odpověď na potřeby světa, a v jistém ohledu mají všichni pravdu. Každý zasáhne určitou skupinu ve společnosti, přesto se můžeme ptát: Přizpůsobili formát bohoslužeb tak, aby zasáhli specifickou skupinu, nebo je formát pouze odrazem kultury, ve které se pohybují lidé ze sboru? Co je cílem jejich bohoslužby? Naplňují Boží záměr?
Dnešní „shromáždění“ vyrostlo na tradici židovské synagogy.
„V roce 587 před Kristem zničil Nebúkadnezar Jeruzalém a Šalomounův chrám. Lid Izraele byl odveden do babylonského zajetí. Po dobu svého tamního pobytu si vytvořil synagogu jako náhradu za uctívání v chrámu. Základním významem slova synagoga je ‚sejít se‘. Proto byly synagogy místem, kde se Židé scházeli, aby uctívali Boha a učili se.“[3]
Myslím, že tyto dvě funkce plní většina bohoslužeb na světě i dnes. Scházíme se ke chvále Boha a k vyučování a budování ke službě.
Abychom „shromáždění“ lépe pochopili, musíme si stanovit, jaká je role pastora a církve. Vedoucí církve stojí v pěti hlavních rolích, které odrážejí pět darů služebností dle Efezským 4,11. Mají za úkol povzbuzovat, vést a řídit různé odbory služby (apoštolové). Mají aktuálně propojit lidi s Bohem (proroci). Mají zvát do obecenství s Bohem a s Kristovým tělem (evangelisté). Mají za úkol propojit lidi navzájem, aby si pomáhali, aby měli duchovní, emociální i praktickou péči (pastýři). A nakonec by měli vyučovat a pomáhat k proměně do podoby Krista (učitelé).
Církev – věřící – mají jiný úkol. O věřících je psáno v Petrovi 2,9, že jsou „‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, aby hlásali mocné skutky toho, kdo je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“
Jinými slovy se pastor a starší soustředí na budování těla Kristova, abychom se mohli stát kněžími a svědky pro lidi kolem nás. Nedělní bohoslužba pak v tomto procesu hraje významnou roli, protože tehdy má pastor jednu z mála příležitostí, jak přímo oslovit skoro všechny členy.
Pokud jsou lidé v církvi zdravými křesťany, měli by získávat lidi pro Krista jak na svých pracovištích, tak mezi sousedy nebo třeba ve škole, a tak naplňovat své poslání. Craig Van Gelder to podal takto: „Církev je. Činnost církve odráží to, čím je. Svou činnost církev jen organizuje.“ [4]
Nikdo přece nemusí říkat slunečnici, aby kvetla a plodila semínka. Vždyť je přece slunečnicí, a přesně to slunečnice dělají. Podobně by zdraví křesťané měli přirozeně svědčit a činit učedníky skrze proměňující evangelizaci. Náš život by měl být natolik proměněný, že by to mělo přitahovat lidi okolo nás.
Pokud mají pastor a starší naplnit svůj úkol a vystrojit církev, měli by dát prostor na nedělní bohoslužbě různým způsobům duchovní služby, aby měl každý příležitost se více k Bohu přiblížit. Způsobů, jak se setkat s Bohem, musí být hodně, např.: zpěv, ticho, dávání, zvedání rukou, pokleknutí. Musíme mít na paměti, že každý jsme jiný, a tím pádem se každý jinak s Bohem setkáváme.
Musíme nabídnout různé způsoby péče. Ježíš kázal masám, používal podobenství, ale jenom svým Dvanácti je vysvětlil. Povětšinou se zaměřoval na proměnu těch několika málo učedníků, aby oni pak mohli zasáhnout masy. My to často děláme naopak. Zaměříme se na masy a doufáme v proměnu několika málo jednotlivců. Nově příchozí by měl na bohoslužbách zakusit vřelé přijetí a otevřenost mezi křesťany, ale pastor se musí zaměřit na péči a budování svých učedníků. Byli to právě učedníci, které Ježíš vyslal získat svět.
Každé kázání musí zasáhnout širší spektrum posluchačů. Když si představíme, že na každém shromáždění jsou zralí křesťané, křesťané v plenkách a hledající, musíme v něm mít něco pro každého. Církev, která se nezaměří každou neděli na všechny skupiny, nebuduje tělo Kristovo správně. Velké poslání mluví o evangelizaci a činění učedníků, a to se neděje jedno po druhém, ale povětšinou zároveň.
Mně osobně se zamlouvá nápad mít tři až čtyři neděle v roce speciálně otevřené pro veřejnost, kdy mají členové příležitost pozvat přátele a zaměřit se na navázání nových vztahů s nevěřícími. To povzbudí naše lidi vydat svědectví a pastor se může více zaměřit na evangelizaci.
Tak pastor musí moudře využít tu omezenou chvíli, kdy je v neděli s církví. A pokud se podaří křesťany opravdu proměnit a vystrojit, zasáhnou svět efektivněji než kdejaký program v církvi.
Jason Morrison
AC Kolín
__________________
[1] KIMBALL, Dan. The Emerging Church, Grand Rapids: Zondervan, 2009, ePub edition. ISBN 9780310861782. Loc 349
[2] IBID. Loc 429
[3] KUERT, Bill. Vzdělavácí úloha církve, Springfield: Global University, 1999. ISBN 9780761701248.
[4] VAN GELDER, Craig. The Ministry of the Missional Church, Grand Rapids: Baker, 2007. ISBN 978081091391. Kindle Loc. 177