Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Čím je pro mne nedělní bohoslužba?

Napsal(a)   pondělí, 27. únor 2017 14.42

Veřejná oslava Boha

Nedělní setkání je pro nás v Chomutově veřejnou oslavou Boha v našich životech. Snažíme se nést a povzbuzovat slabé křesťany, pro které je neděle dobitím duchovní baterky, která se přes týden vybila, a pokud nenačerpá energii, bude opravdu těžké přežít další týden. Rozumíme tomu, že to tak mnohokrát je, a Bible s tím, podle mě, počítá. Cílem však je především oslavit spolu vše, co v našich životech Pán během týdne konal. Cílem je také načerpat povzbuzení z kázaného Slova a ze společenství Církve. Kázání je spíše pro věřící, celá bohoslužba je však laděná tak, aby byla srozumitelná a příjemná i pro hosty (vítání, kavárna…). Věřím, že se i křesťansky laděná bohoslužba stává evangelizací, pokud je hostům ve shromáždění patrná láska. Oni to poznají. Poznají nás podle lásky. Ježíš to taky věděl. Můžeme se přetrhnout v aktivitách pro nekřesťany, nebude to k ničemu, protože během pěti minut z atmosféry poznají, o co mezi námi jde. Znamená to nedělat kvalitní akce zaměřené na nekřesťany? Ne. Mluvím jen o vyváženosti.

Naše bohoslužba má tři nosné prvky, každý vede jiná osoba, a všechny tři považuji za stejně důležité: vedení, chvály a kázání. Tyto základní prvky jsou různými způsoby obohacovány, o tom se rozepisovat nebudu. Klíčová je trojí instrukce, kterou ode mě pokaždé dostává vedoucí bohoslužby: 1) Bohoslužbu dělej Kristocentrickou („nevykecávat se“ o svém prožívání Krista, a tak ukazovat na sebe, ale ukazovat na Krista). 2) Tvoje role je přivádět lidi do Boží přítomnosti. 3) Lidi na bohoslužbě stále povzbuzuj.

Abych to shrnul, děláme bohoslužbu pro křesťany tak, aby mohli být osloveni i nekřesťané. Potřeba rozhodnout se mezi bohoslužbou zaměřenou více či úplně na jednu či druhou skupinu je podle mě zavádějící, vlastně to považuji za nesprávně položenou otázku. V neděli jde o církev, která má projevit Velké přikázání (miluj Boha, miluj bližní), aby mohla naplnit Velké poslání (jděte – získejte – naučte). Zamilovali jsme si víc nekřesťany, protože je snazší s nimi vyjít než s křesťany. Jenže bez lásky mezi svatými to fakt nezvládneme. Když budeme šikovní, přilákáme hosty, možná i dlouhodobě, ale učedníky z nich neuděláme. Proto Nový zákon k evangelizaci neříká o moc víc než: Nedělejte ostudu, snášejte se, milujte se. Ono opravdu není třeba o moc víc, a toto se nám daří zoufale málo. A my to, s pomocí Boží, zvládneme.

Martin Huňát, pastor AC Chomutov

 

Místo, kam zveme své přátele

Bohoslužba je pro nás nejdůležitější místo, kam zveme své přátele. Snažíme se ji mít pro každého příchozího, včetně nevěřících, srozumitelnou, na druhé straně očekáváme na působení Ducha svatého – ve vedení, modlitbách za potřebné, ve chválách, v darech Ducha svatého... Chceme vítat Ducha svatého mezi námi, což není pro nově příchozí úplně pochopitelné, ale věříme, že nevěřící lidé, když přijdou do církve, očekávají „nějaké“ duchovno.

Máme tři základní hodnoty: RADOST, VZTAHY, BOŽÍ MOC. Toužíme, aby se všechny tyto tři hodnoty prolínaly ve všech věcech, které děláme. Pokud by návštěvník našich bohoslužeb odešel s vědomím těchto tří hodnot, budeme velmi spokojeni.

Jirka Pospíšil, pastor AC Bučovice

 

Bohoslužba je prostorem…

Bohoslužba je časem a prostorem, kde se upevňuje víra a rozhodnutí. Je prostorem, kde může Pán Bůh jednotlivce oslovit i jinými způsoby než v soukromé modlitbě. Ale hlavně je prostorem, kde je očišťováno lidské srdce, je-li otevřené a toužící. „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.“ (J 15,1–3) Být na shromáždění znamená stát v očistném proudu Božího ducha a Božího slova. Obrazně řečeno stát jakoby pod vodopádem, který se snáší shůry. Velmi ovšem záleží na tom, jak široké je hrdlo srdce pro zachycení životodárné vody. Na druhou stranu platí, že Pán Bůh se může na shromáždění svrchovaně dotknout i srdce, které je zraněné a z opatrnosti uzavřené. Je to proto, že Boží slovo má dosah i tam, kde toho lidské slovo není schopno. Velmi záleží na služebnících, kteří na shromážděních slouží, a také velmi záleží na účastnících, zda jsou v dané chvíli dorostlí slyšené pravdě. V kombinaci obou těchto skutečností proudí v Božím lidu plný život. Odpovědnost služebníků i účastníků je veliká.

Jiří Malý, pastor AC Hlinsko

 

Bohoslužba je slavnost

Nedělní bohoslužba byla pro mne v dětství pouhou povinností. Přesto si dnes uvědomuji, jak důležité věci jsem si odnesl i z bohoslužeb tradiční církve. Pán ke mně mluvíval skrze kázání, zvlášť když jsem se od něj vzdaloval. Přesto jsem se obrátil, ale duchovní základy jsem získal na skupinkách zapálených křesťanů, protože shromáždění duchovně vlažných lidí nebuduje.

Bohoslužba v neděli je slavnost. Výjimečná událost v týdnu, kdy se celý sbor sejde spolu před Bohem. Společně jej chválí, společně naslouchají jeho slovu, společně se modlí. Právě to společné je nenahraditelné. Na bohoslužbě se děje mnoho věcí: Pán je uprostřed svého lidu, podle svého zaslíbení. Je centrem pozornosti, chvály a úcty. Lidé ustupují do pozadí, jak je psáno: „Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav!“ Na společném shromáždění znovuzrozených lidí vidíme, co je církev. Pán zde jedná za podmínek, které uvedu na konec.

Právě tam, kde je vyvýšen Bůh, jsou ve svých srdcích lidé skutečně povzbuzováni, usvědčováni, posilováni ve víře, přivedeni k rozhodnutí. Společné shromáždění má vliv na názory a postoje jednotlivců, ať jsou jakkoli dlouho věřící. Všichni si zde korigují své chování. Bohoslužba je prožitek. Je to příležitost projevit si bratrskou lásku, sloužit si navzájem, všimnout si potřebných. Bohoslužba je i sociální událost. Lidé si zde spoustu věcí sdělí, vyřídí, domluví.

Bohoslužba je i účinný nástroj evangelizace. Nevěřící člověk zde může vidět mnoho věřících pohromadě. Vnímá jejich příklad, život a vztahy, zažije atmosféru, slyší kázání, nemluvě o možnosti, kterou uvádí Písmo, že skrze proroctví pozná, že je přítomen Bůh.

Podmínkou kvalitní bohoslužby jsou motivy těch, kdo přijdou. Když přicházejí s čistým srdcem hledat a chválit Boha, vyvýšit jej a ponížit sebe, tehdy přicházejí ve jménu a v duchu Kristově. Na nedělní shromáždění je třeba se připravit, nejen kazatelé, ale všichni.

Karel Káňa, pastor AC Břeclav

 

Setkání s Bohem uprostřed jeho lidu

Jednoduše řečeno je pro mě nedělní bohoslužba setkáním s Bohem uprostřed jeho lidu. Místo, kde se dokonalý Bůh projevuje skrze nedokonalé Boží děti. Čas, kdy se lidé mohou k Bohu svobodně přiblížit a přijmout to, co nabízí. Prostor, kdy jedni slouží druhým svými dary, a tak naplňují Boží povolání v Kristu a svou osobitou formou alespoň z části vyjadřují druhým Boží lásku.

Věřím, že každý účastník shromáždění je důležitý a nějak zapadá do celkového obrazu, který Bůh pro dané setkání připravil. Nezáleží na tom, jestli právě hraje ve chválicí kapele, modlí se nahlas uprostřed davu nebo je jen tichým pozorovatelem. Postoj každého člověka nějak ovlivňuje druhé, a tím i celkovou duchovní atmosféru. Proto se snažím lidem ve sboru připomínat, že důležitější jsou naše postoje a motivy než slova a skutky. Upřímný úsměv nebo projevený zájem se lidského srdce dotkne víc než „formální kázání“.

V průběhu času si také stále více uvědomuji, že naše setkání nejsou určena jen nám „domácím“, abychom se povzbudili a přijali co nejvíce požehnání, ale samozřejmě i lidem, kteří se k Bohu teprve přibližují a jsou mezi námi poprvé. Proto usiluji o to, aby se na shromáždění i naši hosté cítili „jako doma“ mezi svými a mohli se s námi duchovně propojit a nalézt nové přátele.

Dalo by se říct, že jsme v neustálém procesu hledání rovnováhy mezi tím, jak být otevření a přijatelní pro hosty, kteří Boha teprve hledají, a zároveň „nadpřirozeně přirození“ a uvěřitelní v duchovních činnostech jako jsou chvály, modlitby, kázání nebo různé další projevy duchovních darů.

Nezbývá nám, než se v pokoře nechat vést Duchem svatým a stále se učit mu naslouchat, aby naše bohoslužby nebyly jen výsledkem lidského úsilí a plánování, ale místem skutečného duchovního znovuzrození a růstu.

Robert Souček, pastor AC Trutnov

 

Půjdeme do Hospodinova domu!

Odpovím Žalmem 122,1 „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu!“ Vždy se velice těším na Boží přítomnost, která se zvláštním způsobem projevuje na takovém shromáždění. Je to pro mne jako setkání rodiny – bratrů a sester s Nebeským Otcem. Je to čas, kdy se můžeme vzájemně povzbuzovat a sloužit si dary, jak Duch svatý rozdává, a zároveň být taky požehnáním pro našeho Pána.

„Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování.“ (1K 14,26)

Na nedělní bohoslužbě je pro mne nejdůležitější: „Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas.“ (Kaz 3,1) Nic z toho není absolutně správně nebo absolutně špatně. Když je to ve správnou chvíli, je to vždy dobré, proto se učíme být citlivými na Ducha svatého, On je Pánem v Církvi. On zná naši cestu a všechny Boží záměry a jistě splní, co nám Bůh určil.

Jarek Lofítek, pastor AC Frýdek-Místek

 

Oslovit co nejvíce lidí

Nedělní bohoslužba je klíčové shromáždění pro oslovení co největšího počtu lidí, věřících i nevěřících hostů. Mělo by to být shromáždění oslavující Boha, se silnou motivací a výzvou do duchovního života lidí. Za nejdůležitější považuji nasměrovat lidská srdce k Bohu a předat důležité informace. Mělo by to být shromáždění hluboké vůči Bohu, ale zároveň uchopitelné pro širší veřejnost. To není vždy jednoduché, ale pracujeme na tom. Rovněž je to shromáždění pro navázání kontaktů s novými lidmi. Pro intenzivnější modlitební čas jsou vhodnější jiná shromáždění, ačkoli i v neděli se modlíme před chvalami, za nemocné a někdy po výzvě z kázání.

Pavel Harabus, pastor AC Brno

Naposledy změněno pondělí, 27 únor 2017 14:56
Redakce

Internetová stránka: www.zivotvkristu.cz
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.