Mnich úderem blesku

Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v německém Eislebenu jako prvorozený (či druhorozený) z devíti dětí. Jeho otec Hans, původně sedlák, který začal podnikat v oblasti těžby mědi, z něj chtěl mít právníka. Díky otcovu úspěšnému podnikání bylo možné platit nadanému synovi vzdělání, a tak malý Martin začal navštěvovat postupně triviální školu v Mansfeldu, katedrální školu v Magdeburgu, a nakonec farní školu sv. Jiří v Eisenachu. V roce 1501 byl přijat na univerzitu v Erfurtu, kde úspěšně dokončil studia v lednu 1505, kdy byl promován mistrem svobodných umění. Následně již začal podle otcova přání studovat právo. Vše tedy směřovalo k úspěšné právnické kariéře, když tu přišel nečekaný bod zlomu. V neděli 2. července 1505 jel Luther z návštěvy rodičů v Mansfeldu, když jej u Stotternheimu zastihla silná bouře. Vedle Luthera náhle udeřil blesk, který zabil nejméně jednoho z jeho přátel, a mladý Martin volal v hrůze ke svaté Anně o pomoc. Slíbil jí, že se stane mnichem. Bouři přežil, a tak opustil studia, prodal knihy a dva týdny po události, v pondělí 17. července 1505, vstoupil k velké nelibosti svého otce do kláštera augustiniánů-eremitů v Erfurtu.

Vnitřní neklid

Svůj nový život pojal Martin Luther velmi vážně. Stal se vzorným mnichem důsledně dodržujícím všechna pravidla, trávil dlouhé hodiny na modlitbách, studiem Písma a dalšími úkony středověké zbožnosti. V neděli3. dubna 1507, necelé dva roky po vstupu do řádu, byl vysvěcen na kněze a v roce 1508 začal učit filozofii na nově založené univerzitě ve Vitemberku. V březnu 1509 tam získal bakalářský titul v biblických studiích a o několik měsíců později i bakalářský titul v teologii, což byly nezbytné kroky pro další studijní postup. Navzdory tomu, jak hluboce pronikal do tehdejšího duchovního myšlení, jej však stále neopouštěla nejistota vlastní spásy a další pochybnosti. Na konci léta roku 1511 byl řádem vyslán na jednání do Říma a poměry, které viděl vládnout v samém centru katolické církve, jím otřásly. Spolu s faktem, že se jednalo o nejdelší cestu na nejvzdálenější místo, kterou Luther v životě podnikl, neboť jinak neopustil německé země Sasko a Durynsko, se morální úpadek duchovenstva v Římě stal jednou z nejsilnějších Lutherových životních zkušeností, k níž se později stále vracel. Po návratu do Německa vstoupil Luther trvale na univerzitní půdu ve Vitemberku a členem této akademické komunity zůstal po zbytek svého života. Dne 19. října 1512 tam získal hodnost doktora teologie a o pouhé dva dny později také místo profesora biblistiky. O další dva roky později je jmenován řádovým vikářem provincie Saska a Durynska, kde mu mezi 11 augustiniánskými kláštery podléhá i jeho původní konvent v Erfurtu. Od jeho „bleskového“ obrácení se na duchovní dráhu uplynulo 10 let...

Zrození reformace

Lutherova nespokojenost s duchovním i světským životem tehdejší církve se neustále prohlubovala. Jako teolog se stále častěji dostával do konfliktu se scholastikou, ovšem jeho hlavní střet s vedením církve nastal u odpustků. Podobně jako Jan Hus před sto lety, i Martin Luther naprosto nesouhlasil s odpustky, tedy s kupováním si odpuštění za nevykonaná pokání. V roce 1515 papež Lev X. vyhlásil novou vlnu prodeje odpustků na získání financí ke stavbě svatopetrského chrámu v Římě a v Německu se tohoto úkolu ujal zvláště horlivě arcibiskup Albrecht Braniborský, který sám potřeboval finance na umoření svých dluhů vzniklých z vysokých úplatků při získávání arcibiskupského úřadu v Mohuči. Když se o odpustcích dozvěděl Luther, napsal ve středu 31. října 1517 nesouhlasný dopis přímo arcibiskupovi Albrechtovi Braniborskému. K dopisu připojil i 95 tezí, které byly podle tradice téhož dne přibity i na dveře zámeckého kostela ve Vitemberku. V těchto tezích Luther uvedl své poznatky získané ze studia Bible, a totiž, že vinu za hříchy může odpustit jedině Bůh a zárukou spásy nejsou odpustky, ale oběť Ježíše Krista na kříži. Reakce na Lutherovy teze, které se díky knihtisku rychle rozšířily do všech německy hovořících zemí, byla ohromující. Čtenáři po celém Německu si ve srozumitelném jazyce mohli přečíst myšlenky, které se dotýkaly jejich srdcí a svědomí. Započal proces, který se katolické církvi, navzdory všem hrozbám, klatbám a pronásledování, již nepodařilo zastavit.

Josef Jan Kovář

Autor, Mgr. Bc. Josef Jan Kovář, vystudoval archeologii a muzeologii na MU v Brně. V minulosti působil jako archeolog muzea v Jeseníku a odborný pracovník na Masarykově univerzitě. Je autorem nebo spoluautorem 30 vědeckých článků a asi 50 odborných recenzí a zpráv z oborů archeologie, muzeologie a historie. S manželkou Lenkou, rozenou Fridrichovou (AC Hustopeče), navštěvují sbor AC Brno.