Možná si teď říkáte: Co to má společného s internetem? Internet je vlastně takový Václavák: Je tam dost lidí, které neznáme, většina jsou fajn jako vy, ale protože je na internetu velké množství lidí, tak tam jsou i lidé, kteří vás budou chtít vystrašit, využít, ublížit, někdy i zabít. Přes internet se nám mohou stát podobné věci jako na nočním Václaváku. Nevěříte?
Megan Meier bylo 13 let a prožívala svou první lásku. Na internetu se totiž seznámila s 16letým klukem Joshem, který jí psal, jak je krásná, chytrá a jak si život bez ní nedokáže představit. Megan prožívala nejkrásnější období svého života. Jenže Josh najednou obrátil a začal jí psát, jak je ubohá, ošklivá a hloupá a že svět bez ní by byl lepší. Megan se oběsila. Při vyšetřování se přišlo na to, že Josh byl ve skutečnosti 50letá matka Meganiny kamarádky, která se jí chtěla pomstít za to, že se přestala kamarádit s její dcerou.
Kluci z ústeckého skautu si nezávisle na sobě začali psát na Facebooku s nějakou Martinou, protože měla pěknou profilovou fotku. Martina tvrdila, že je také z Ústí, a začala si s nimi vyměňovat fotky: normální, čtvrtnahé, polonahé, a nakonec i nahé. Po každé fotce následovaly sliby, že víc už chtít nebude a že se s klukem sejde naživo na rande. Když kluk odmítl nahatější fotky poslat, následovaly výhružky: „Co kdybych tvé nahé fotky poslala učitelům do školy nebo tvým rodičům?“ Kluci byli vydíráni, až jim nakonec Martina zadala finální úkol: Natočit homosexuální video s dospělou osobou.
Skauti měli víkendovou akci a jejich vedoucí Piškot a Meluzín za nimi přišli s otázkou: „Co se děje?“ Kluci chvíli zapírali, ale pak řekli o Martině a videu. Vedoucí jim odpověděli: „Tak my s vámi to video natočíme.“ A stalo se. Co kluci nevěděli, že totiž od počátku to byli oni, jejich skautští vedoucí, kdo stáli za účtem Martiny. Oni byli Martina celou dobu. Celé to byl jejich zvrhlý plán. Takto sexuálně zneužili 39 chlapců ve věku 12–18 let. Snad už věříte.
Na základní škole zažije 30 % dětí sdílení ponižující fotografie, 5 % vyhrožování a vydírání, 10 % pošle fotografii, na které jsou nahé, 6 % se svlékne před web kamerou, 20 % by šlo sami na schůzku s lidmi, které znají jen z internetu.
Co s tím? Mnozí lidé narození před rokem 1980 si myslí, že nejlepší bude odstřihnout sebe i své děti od internetu. Nemyslím si, že je to dobré řešení. První automobily byly velmi nebezpečné a mnoho lidí zahynulo při autonehodách. Postupem času jsme ale vymysleli dobrá pravidla silničního provozu, bezpečnostní pásy a airbagy. Automobily jsou dnes při správném používání v podstatě bezpečnou součástí našich životů.
Žijeme ve velkém informačním zlomu dějin. Internet je nové a mocné médium. A média byla vždy použita Bohem pro jeho království. Papyrus pro šíření knih Bible, knihtisk pro šíření Bible a myšlenek reformace, rádio pro šíření celosvětové misie. Internet není zlý a nebezpečný, jsou to lidé, kteří ho vytvářejí. Neměli bychom jako křesťané tuto velkou dobu zaspat, ale měli bychom do prostoru internetu aktivně a moudře vstupovat.
Projekt olomoucké univerzity E-bezpečí publikoval výborný čtyřbodový manuál pro rodiče ve vztahu dětí k internetu:
1. Zajistit bezpečné prostředí.
Týká se především dětí do 13 let. Nastavit rodičovský zámek v PC (pokud to neumíte, nechte si poradit). Jako velmi dobré řešení se mi zdá počítač s internetem v obýváku, kde má rodič přece jen dobrý přehled, co a jak dlouho dítě na internetu dělá. Směřovat do bezpečných známých služeb a webových stránek, zakládat účty spolu. Ideálně nemít doma WIFI (tj. počítač na kabelu) nebo mít WIFI, kterou zapínáme jen v určitých hodinách. (Nejednou mi rodiče vyprávěli, jak jejich dospívající dcera chodí spát už v sedm večer, a přitom bývala na chatu v mobilu až do jedné v noci.)
2. Poučit sebe i dítě o aktuálních rizicích.
Rizika se budou lišit např. podle toho, jaké webové stránky dítě navštěvuje, případně jaké online služby používá. Dobrý zdroj aktuálních hrozeb je web e-bezpeci.cz. Když na něj jednou měsíčně zajdete, budete v obraze.
3. Nastavit pravidla bezpečného uživatele.
Jak dlouho tam může být a co tam může dělat. Ideální doba strávená za obrazovkou je do jedné hodiny denně. Hraniční doba, za kterou by se nemělo jít, jsou tři hodiny denně. Je každopádně lepší, když existuje nějaké pravidlo, než když v tom mají děti volnost. Např. „Až si uděláš úkoly a vyneseš koš, zapínám na hodinu WIFI.“
Většina sociálních sítí, jako je Facebook nebo YouTube, je od 13 let a je dobré toto pravidlo respektovat.
Zde je šest dobrých pravidel (všechna začínají na N), které je dobré dokola dítěti vštěpovat:
1. N: Nikdy nevíš, kdo je na druhé straně.
2. N: Nikdy neposílej nikomu fotku, která by nemohla viset na školní nástěnce.
3. N: Neuváděj skutečné údaje, jako jméno, věk, místo bydliště, koníčky atd.
4. N: Nevěř všem informacím na internetu, většina z nich je lživá, zavádějící nebo manipulativní.
5. N: Nechoď na schůzku s lidmi, které znáš jen z internetu. Vždy na poprvé jdi s rodičem.
6. N: Neodpovídej útočníkovi. Pokud ti někdo vyhrožuje nebo provokuje, není dobré, jakkoliv mu odpovídat. Nejlepší je si ho zablokovat a svěřit se někomu staršímu.
4. Otevřeně komunikovat o životě i o online světě.
Neodsuzovat, přiblížit se a prožívat online svět spolu. Největší výhra je, když má rodič s dítětem tak otevřený vztah, že se dítě nebude stydět svěřit se, když bude mít problém.
Dobrá zpráva je, že nakonec nemusíte být technicky znalí internetového světa, ale stačí, když je v rodině atmosféra přijetí a bezpečí. Velmi dobré je si s dítětem sednout a zeptat se: „Co je tohle? Jak to funguje? Můžu si to taky zkusit? Ha, to je sranda!“
Petr Kadlec
Autor, Ing. Petr Kadlec, DiS., je „spasený lidský vrak“ a lektor primární prevence na ZŠ. Má milou ženu Idu a dvě dcery. Když zadáte do Google „Etika mezi světy“, naleznete jeho Facebookovou stránku a YouTube kanál, kde jsou pětiminutová videa na ožehavá témata dospívajících.
