Myslím, že místa, kde je v Bibli zmiňována chvála a hudba, jsou celkem známá – alespoň já mám ten pocit, ale možná je to kvůli mému nasměrování. Zamyslela jsem se však dnes nad tím, jak nám chválu popisují. Čím je daná situace specifická. Jak přispívá k ucelenému obrazu o chvále, který si máme odnést.
Příběh první. 1. Samuelova 16,14–23: Saula přepadá zlý duch. Dostává radu, že pomůže, když mu bude někdo hrát. Výběr hudebníka má parametry – je schopný hrát, je to udatný hrdina, bojovník, rozumný v řeči a hlavně – Hospodin je s ním. Když David hrál, Saulovi se ulevovalo. Z toho vyplývá závěr, že ve chvále odcházejí zlí duchové.
Příběh druhý. 2. Paralipomenon 20,20–22: Král Jóšafat v bitvě proti Moábcům a Amóncům povzbuzuje lid, aby důvěřoval Bohu. Aby věřili jeho prorokům, a Bůh jim dá zvítězit. Poté ustanovil ty, kdo zpívali Hospodinu a chválili slávu jeho svatosti, a postavil je do přední linie. Tito zpěváci motivovali a nabádali ostatní svým zpěvem: „Vzdávejte Hospodinu díky, protože navěky je jeho milosrdenství.“ A Hospodin způsobil, že vojska, která vystoupila proti Izraeli, šla nakonec proti sobě. Když pak přišel Izrael na kopec, uviděl jen pobitá vojska a nasbíral mnoho kořisti. S chválou na rtech se vrátili do Jeruzaléma a padla na ně bázeň před Bohem. Z toho vyplývá závěr, že chvála přinesla vítězství.
Tahle rovina chvály nám ukazuje, že když chválíme Boha, přichází vítězství! Takové vítězství, které předčí jakákoliv očekávání.
Příběh třetí. 2. Paralipomenon 5,11–14: Král Šalomoun staví Hospodinu chrám dle instrukcí svého otce Davida a konečně dochází k finálním úpravám a samotnému přenesení truhly do chrámu. Vše proběhlo podle plánu, podle Božích nařízení. Všichni kněží, hudebníci (činely, harfy, lyry), 120 trubačů, zpěváci stáli na svých místech a pak přišel ten moment, kdy všichni společně pozvedli svůj hlas a použili své nástroje. Zpívali o tom, jak je Bůh dobrý, milosrdný navěky – a Hospodinova sláva naplnila Boží dům. Z toho vyplývá závěr, že chvála přinesla Boží přítomnost.
Příběh čtvrtý. Efezským 5,15–20: Dbejte na to, jak žijete, rozumějte Pánově vůli, naplňujte se Duchem, mluvte k sobě ve chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívejte Pánu a velebte ho a vždycky za všechno děkujte ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci. Z toho vyplývá závěr, že ve chvále komunikujeme s Bohem i mezi sebou.
V Bibli existuje mnohem více příběhů o tom, co se děje, když Boha chválíme. Věřím, že chápeme, že vítězství, uzdravení, komunikace nebo vědomí Boží přítomnosti není něco, na co bychom mohli jen smutně vzpomínat v souvislosti s izraelským národem, ale je to něco, co může být aktuální i v našich životech – když budeme brát Boží slovo vážně, když nebudeme tolik řešit svoje emoce, ale rozhodneme se Boha chválit z celého srdce.
Naše srdce je totiž tak zranitelné, že někdy kolem sebe staví barikádu, a my se pak cítíme, že na chválu není čas, že není nálada, že to, co prožívají jiní, je nám na hony vzdálené…
Chceme-li ale zažívat vítězství, uzdravení, Boží blízkost, slyšet Boží hlas, povzbudit druhé – pozvedejme svůj hlas ke chvále a uvidíme zázraky, které jsme dosud neviděli.
Maruška Tesárková
AC Kolín
Více na: www.chvala-ma-smysl.webnode.cz
