V organizaci NLI, ve které pracuješ a jež se zabývá zakládáním církví po celém světě, máš na starosti střední Evropu. Co Bůh dělá poslední roky v okolních zemích?

V zemích, ve kterých pracuji, je viditelný důraz na vůdcovství a zakládání církví. Také vidím, jak narůstá počet mladých vedoucích, kteří jsou připraveni tlačit hranice dál a inovovat, aby Boží království rostlo. Mnozí z těchto mladých vedoucích jsou ženy, manželské páry, které pracují jako tým, což je skvělý pokrok. Nutno podotknout, že mnozí z nejúspěšnějších zakladatelů církví, se kterými pracuji, jsou podnikatelé nebo lidé zaměstnaní v sekulární sféře, přesto jsou však vedoucími a zakladateli nových církví.

Vidíš potenciál pro nové sbory v naší zemi?

V Čechách rozhodně potenciál a místo pro nové církve je. Stále ještě jsou velká města, nemluvě o stovkách malých měst, která stále nemají živou a v Bibli věřící církev. Ať už se jedná o velká či malá města, stále je prostor pro odvážné, vírou naplněné, povolané a talentované lidi, kteří by zakládali nové sbory.

Zdá se ti po tak dlouhé spolupráci Česko v něčem specifické?

Nejspíš tím, že trvá celkem dlouho, než se církve ustálí, stanou se silnými. Češi jsou skutečně konzervativnější a opatrnější povahy, hlavně tedy lidé v církvi. Češi jsou ale také rozhodní a vydaní lidé. Na místě, kde by se lidé v jiných zemích už nejspíš vzdávali, Češi pokračují dál.

  Kdo je podle tebe nejlepší pro zakládání nových sborů: pastoři, speciálně povolaní muži a ženy, mladí lidé, nebo je to jedno?

Lidi, o kterých jsem si myslel, že jim zakládání sborů půjde snadno, velmi zápasili. Zatímco ti, u kterých jsem předpokládal zápasy, si vedli opravdu dobře. §§§ Nicméně jsou určité kvality, které jsou rozhodně ku pomoci: schopnost vytvořit komunitu z různých lidí, podnikatelský a inovativní dar, dar vůdcovství spíše než dar služby (např. člověk se silným darem služby dovede svolat dav, nicméně člověk s vůdcovským darem z davu udělá shromáždění), Boží povolání a víra, odvaha a odhodlanost následovat Boží volání i přes těžkosti. Zakladateli církví vlastně nemusí být pastoři, dokonce ani lidé s pastýřským nebo učitelským obdarováním nejsou v zakládání sborů moc dobří. Většinou jsou to lidé, kteří mají apoštolský nebo evangelizační způsob přístupu k lidem, kdo jsou dobří průkopníci. Rozhodně je zde prostor pro mladé lidi, aby byli klíčovou součástí týmů zakládání církví. V některých případech by byli skvělí i přímo pro vedení týmu zakládání sboru. Podle mého názoru pohlaví nehraje žádnou roli ve schopnostech zakládat novou církev, ačkoli pro ženy a svobodné lidi to může být výzvou.

Máš ještě nějaké sny o české zemi?

Když se v národě objeví „atmosféra probuzení“ díky nějakému nadpřirozenému Božímu zásahu, pak se zdá, že dílo evangelia postupuje rychleji. Toto však v Česku ani Evropě není realitou. V prostředí, ve kterém se nacházíme, se Boží dílo posouvá dopředu krůček po krůčku, skrze tvrdou práci, odhodlanost a „krev a pot“. Bůh v Čechách dělá dobré věci a já věřím, že jeho církev bude mocně měnit jednotlivce, rodiny a komunity. Zvláště jsem nadšený z toho, co Bůh dělá skrze mladé vedoucí. Je riskantní povolat mladé vedoucí do služby, ale ještě větší riziko a mnohem větší následky by mělo je do služby neuvolnit.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Martin Penc