Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

HD generace

Napsal(a)  Ida Pencová  úterý, 10. duben 2018 10.49

„Víte, že se o vás říká, že jste HD generace?“ ptala jsem se jednou ve třídě deváťáků v rámci programu o využívání médií.

„HD? Tak to naše děti budou asi FULL HD,“ odhadl žák v přední lavici s odbarvenou patkou. Třída jeho vtípek odměnila smíchem, což ho povzbudilo k tomu, aby ještě chvíli rozváděl myšlenku, jak asi prakticky vypadá, když je celá generace ve vysokém rozlišení. Když vyčerpal nápady, zakončil: „Ale to asi nebude to, co myslíte, že ne?“ Bystrý hoch.

Anglické head down generation se dá přeložit jako generace se skloněnou hlavou. Myslí se tím lidé, kteří sledují svá zařízení, kudy chodí, doma, venku, kdekoli, a mají tudíž stále skloněnou hlavu. Některá města už reagovala tím, že semafory instalovala přímo do chodníků, aby lidé mohli bezpečně přecházet, aniž přeruší své konverzace na chatech. Ukázalo se totiž, že někteří lidé ohrozí raději své zdraví než skóre v online hře.

V programech Etické dílny® přirovnáváme obsah médií k jídlu. Když krmíme své tělo, záleží na kvalitě a také na množství. Podobně při sledování médií, kterými „krmíme“ svou mysl, svou duši, záleží na kvalitě a na množství.

Co se týče kvality: Dnešní doba nám vše přiblížila na dosah. Na jedno kliknutí. I dobré věci i špatné. Všechno je na jedné hromadě a musíme zodpovědně vybírat, abychom našli kvalitní „stravu“ pro naši duši. Kdysi musel marnotratný syn vyrazit do světa, aby mohl své jmění promrhat. Dnes je vše možné z pohodlí domova.

Ještě větším úskalím je množství: I dobré jídlo nám způsobí trávicí problémy, když je ho příliš. I když doba je v mnohém jiná, my lidé jsme v něčem stále stejní. Víc než cokoli jiného hledáme – a mladí lidé obzvlášť – vlastní důležitost, ocenění od druhých lidí. Chceme se cítit přijatí a milovaní, chceme si být jistí, že na nás záleží. Není žádné jiné místo, kde by bylo tolik možností měřit svou oblíbenost, jako jsou sociální sítě. Má moje fotka po třech hodinách jen dvakrát like? Mažu. Nabízí se nespočet možností, jak se nechat „známkovat“, a podle toho odvíjet svou hodnotu. Tenký led pro mladou duši, která je sama sobě obvykle tím nejpřísnějším soudcem, takže stačí málo, stačí jedna nadávka, aby se propadla o pár pater níž v hodnocení sebe sama. Jedna nadávka v prostředí, kde se každý tak snadno „urve ze řetězu“, protože když ti nevidím do očí, napíšu i věci, které bych nikdy neřekl nahlas. A připadám si pak jako frajer, který ti to umí natřít, čímž sbírám zase „body“ pro sebe, protože čím větší „hejt“ (negativní komentář), tím více se zalíbím. A pak s bázní a chvěním kontroluji po padesáté za den svoje vlastní účty na různých sítích a vystavuji svou křehkou duši kulometné palbě kritiky a lhostejnosti.

Bylo už mnohokrát dokázáno, že sociální sítě působí na mozek podobně jako kouření nebo hazardní hry. Když telefon cinkne a já vím, že někdo reagoval na moji fotku nebo mi napsal zprávu, vyplaví se dopamin. Látka, která způsobuje, že se cítíme dobře. A je vysoce návyková. Proto je tak snadné využívat tuto zkratku. Cítíš se špatně? Napiš pár kamarádům „Ahoj.“ Když ti pak pár z nich odepíše, hurá, cítíš se dobře. I když je to iluze.

Je naprosto zásadní uvědomit si, co je pro život důležité. Jsme skuteční lidé. Žijeme ve skutečném světě. A přesně na tom místě, kde jsme, potřebujeme najít svou důležitost. Každý máme svoje talenty, svoje „hřivny“, svá obdarování, každý jsme stvořen s nějakým záměrem. Pán Bůh nám připravil skutky, do kterých máme vejít. Nebudeme vždy prožívat štěstí v tom konvenčním slova smyslu, ale budeme prožívat hluboké uspokojení z naplňování vlastního určení. Je třeba hledat, jak žít svůj příběh. Každý je jediným exemplářem, tvůj život je tvá kniha a stránky, které zůstanou nepopsané, nikdo jiný nedoplní.

V rozhodování o tom, co je důležité, hraje čím dál větší roli i to, že vědomě odmítnu něco dobrého. Jak říká Marek Vácha v knize Nevyžádané rady mládeži: „Neuvidím všechny dobré filmy, nepřečtu všechny dobré knihy. Nepodívám se na všechna krásná místa, protože k tomu by bylo třeba mnoho životů. Odmítám něco dobrého ve jménu něčeho lepšího. Mohu strávit hodiny a hodiny komentováním společenských kauz, konverzováním na chatech, sledováním videí s koťátky nebo sportovních přenosů. Nic z toho není špatné, jen odpoledne je pryč. Čas, který měl být využitý pro to, abych našel skutky, které mi připravil Bůh.“

Nechcete, aby se mladí utopili v moři internetu a stala se z nich generace se skloněnou hlavou? Pomozte jim najít místo v reálném světě. Podpořte je v tom, v čem jsou dobří, a ukažte jim, jak svůj talent využít pro slávu Božího království. Má ten kluk talent na sport? Ať trénuje, ať je sám sobě nejtvrdším soupeřem. Ať se učí hrát fér, přijímat prohru i bolest, ať se učí být vítězem, který prokáže poraženému čest. Ať je nejlepší, jaký může být.

Nemá talent na sport? Má jiný. Někdy to je námaha najít talent, ale vždycky to za tu práci stojí. Studuje rád? Dej mu dobré knihy. Vidíš, že je dobrý ve tvůrčím psaní? Podpoř ho v tom. Hraje na nástroj? Zpívá? Tančí? Rád pečuje o druhé? Je vůdčí typ? Mnohá jsou obdarování, ale stejný Bůh. §§§ Ne vždycky se mu do toho bude chtít. Člověk sám málokdy volí těžší cestu, ale právě překonáváním těžkého se stáváme silnými.

Někdy těžce přemýšlíme, jak náš dar může oslavit Boha. Dokud nepřijde nějaká specifická situace, je Boží vůlí být tou nejlepší verzí sama sebe. Být dnes lepším přítelem, než jsem byla včera. Najít dnes někoho, komu to, že mě potkal, zlepší den, protože jsem se rozhodla být mu požehnáním.

Možná se to zdá zvláštní, možná úplně logické – když žijeme svůj reálný příběh, nacházíme své místo v Božím plánu, vidíme, že pro někoho jsme dnes byli důležití, i když nám nedal like. A potom nás nepoloží to, že místo očekávané spršky srdíček nenajdeme u fotky nic. Dokážeme nad tím mávnout rukou. Srdíčko potěší, ale není základem životního štěstí.

Možná měl ten deváťák nakonec pravdu. Musíme opravdu velmi dobře rozlišovat. Raději než HD být FULL HD.

Ida Pencová

AC Kolín

Naposledy změněno úterý, 10 duben 2018 11:03