Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Kdo za to může?

Napsal(a)  Jindřich Novák  pondělí, 23. duben 2018 12.55

Za první oběť automobilismu je považována pokroková Angličanka Mary Wardová, která zahynula před 149 lety: Vypadla v zatáčce na nerovné vozovce přímo pod kola svého těžkého, parou poháněného „automobilu“. O 27 let později zahynul první chodec, který byl sražen autem. Byla jím rovněž žena, anglická švadlena Bridget Driscollová, před hotelem Crystal Pallace. Nepříjemně pikantní na této události je fakt, že v tomto roce (1896) byl ve Velké Británii zrušen tzv. praporkový zákon, podle něhož musel před každým autem běžet člověk s praporkem a maximální rychlost byla stanovena na závratných 6,5 km/h. No a pak to nabralo „grády“: Dopravní experti odhadují, že od vynálezu automobilu do dnešního dne zahynulo na silnicích více než 30 milionů lidí.

V souvislosti s tímto číslem jsem si vzpomněl, že minulý měsíc proběhla v médiích připomínka nelichotivého výročí smrti Stalina, jednoho z největších masových vrahů v dějinách, který má na svědomí přibližně stejný počet obětí.

Nebojte se, nejsem aktivista nenávidějící automobilovou dopravu, který bude pro dosažení svého cíle porovnávat neporovnatelné. Vůni benzínu, ruce od oleje a slastný pocit z jízdy miluji od chvíle, kdy jsem zhruba ve 12 letech poprvé otočil ovladačem plynu na prvním motorovém stroji, který jsem měl možnost řídit, což byl Moped Stadion. :-) Při pohledu na přeplněná parkoviště u našich sborových budov v neděli ráno si myslím, že mezi námi křesťany bych moc odpůrců aut nenašel. Auto bereme jako samozřejmou součást svého života a naprostá většina z nás si život bez automobilu ani nedovede představit. Lidé už neuvažují, zda si auto pořídí, ale spíše, jaký typ auta si vybrat a kolik jich do rodiny potřebují.

Když tak přemýšlím, nevzpomínám si ani, že bych za svůj život slyšel nějaké kázání, kde byl automobil představen jako příklad něčeho negativního. Spíše si vybavuji slova, že někdo byl požehnán novým autem, nebo třeba kazatele vzpomínající, jak kdysi jezdili auty, ze kterých po cestě vystoupili celí vytřepaní, rozbolavělí, a nyní mají auto, které jede jedna báseň.

Mým úkolem však bylo psát o digitálních technologiích, o internetu, mobilech, o úskalích jejich používání, a ne o autech. Když mně osobně to všechno přijde tak nějak podobné...

Já si třeba svou práci bez digitálních technologií nedovedu vůbec představit. Mnoho věcí lze dnes dělat jednodušeji a přitom lépe. Například, před lety jsme tento časopis tiskli na Slovensku v Martině a podklady k tisku jsme tam každý měsíc vozili. Dneska tiskový soubor pdf během pár sekund přepošlu skrze ftp do jakékoli tiskárny potřebuji. Navíc se dnes používá úplně jiná předtisková technologie a vůbec tak nelze srovnávat kvalitu tisku dnes a před patnácti lety.

Nejnovější vymoženosti používáme i ve sboru. Pěkně v klidu domova si mohu připravit prezentaci ke kázání, texty písní pro chvály a všechno se automaticky objeví na sborovém počítači, který je připojen k dataprojektoru. Na kazatelně máme tablet, na kterém se bezdrátově zrcadlí obsah projektoru a mluvčí se ani nemusí otáčet dozadu, aby viděl, co se zrovna promítá. Připravujeme on-line vysílání a tak dále a tak dále.

Také si mohu na mobilu číst Bibli ve všech světových jazycích a překladech, na počítači si mohu připravovat kázání nebo psát tento článek a k tomu mít po ruce informace, které by se nevešly ani do největší knihovny na světě. Jsem schopen využívat takový digitální potenciál, o kterém by se mi před pár lety ani nesnilo.

Pokud se na silnici stane nehoda, asi dneska těžko najdete člověka, který by vinu připisoval autu. Všichni se shodneme, že tím problematickým článkem, který za to může, je člověk s nohou na plynu, nebo člověk, který byl v dané chvíli na místě, kde neměl co dělat. Dokonce i v případech, kdy někdo zneužije auto k teroristickému činu, je vozidlo v naší společnosti všeobecně chápáno jako „nevinné“ – může za to ten bídák za volantem. Když však někdo použije zbraň (pistoli, pušku), je situace jiná, zde již taková shoda v názorech na viníka nepanuje, zhruba polovina společnosti vnímá samotné střelné zbraně jako „zlo“. Stejně negativně se mnoho lidí dívá třeba na alkohol nebo na ty naše počítačové technologie.

Možná v této chvíli začínám některé čtenáře mírně pobuřovat, ale jak si mám pak vysvětlit třeba slova apoštola Pavla, který doporučuje Timoteovi kvůli jeho žaludku a kvůli jeho častým nemocem mírně užívat vína (1Tm 5,23)? Jak může taková biblická autorita doporučovat něco tak otřesného, jako je alkohol? Neznám statistiky, ale jsem přesvědčen o tom, že alkohol zničil mnohonásobně více lidských životů než všichni diktátoři světa v celé historii dohromady, a přesto Ježíš v Káně Galilejské učinil, co učinil. O alkoholu ale už dost, protože hrozí, že článek neprojde. :-)

Problém podle mě vězí někde jinde: My lidé máme totiž jednu vlastnost – jsme mistři v hledání příčin problémů ve všem možném, jen ne v sobě samých.

Že je na internetu dostupné porno? A že s tím má problémy i mnoho pastorů? A že se jeho sledováním dějí nevratné změny na mozku? A co jako? Internet nemůže za porno stejně tak, jak za něho nemohly zdi domů v Pompejích, které zničil v roce 79 n. l. výbuch sopky Vesuv. (Archeologové nedávno našli pod nánosem popela zakonzervované město, plné explicitních erotických výjevů na stěnách.)

Že je tvůj syn, dcera nebo dokonce ty sám závislý na sociálních sítích? A to jako milý rodiči nevíš, že tento druh „softwaru“ byl vyroben za účelem zisku, a ne pro tvé modré oči? Že je tvořen týmy školených psychologů tak, aby „nutil“ uživatele trávit v jejich společnosti co nejvíc času, stále se k nim vracet, podvědomě při tom sledovat kupy reklam a mastit tak kapsy autorovi miliardami dolarů? Všude se o tom píše, všude se před tím varuje. Ano, dá se to využít i v náš prospěch, ale je třeba dávat obrovský pozor.

Pokud tráví tvoje dítě většinu volného času na tabletu, milý rodiči, tablet je tím posledním, kdo za to může. Tablet je škodlivý asi tak stejně jako lopata, tužka, nůž… nebo tvá vlastní ruka. Nepopírám, i ruku je třeba někdy odetnout (Mt 5,30), ale hlavním viníkem, že ruka sahala tam, kam neměla, byla stejně hlava. :-)

Prostě si nemyslím, že za to, že se tak snadno necháváme zotročovat, mohou digitální technologie a jiné věci. Neomlouvejme a nepřenášejme na jiné zodpovědnost, která náleží jen nám samotným. Žít svobodně totiž znamená mít zodpovědnost. „Všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno – ano, ale ničím se nedám zotročit.“ (1K 6,12) 

Buďme moudrými správci svých životů, životů svých dětí, přejme sluch radám moudrých lidí a važme rady, které dáváme lidem, na které máme vliv. Digitální technologie jsou nástrojem nedozírných možností a pamatujme na to, že čím „silnější“ nástroj máme, tím více užitečné práce můžeme udělat, ale také více škody. Nicméně buďme také moudří v dělání rychlých soudů a závěrů, že to nebo ono je špatné, popřípadě přímo z pekla, abychom nevypadali jako jeden vesničan, o kterém mi vyprávěl kdysi děda: Když postavili ve vesnici železniční trať, dával ten člověk najevo svůj odpor k tomuto pokroku tak, že si koupil lístek na vlak, a potom, jako výraz nejhlubšího pohrdání do něj nenastoupil, ale šel vedle něj pěšky. :-) Při rychlostech tehdejších parních lokomotiv se to prý dalo zvládnout. :-)

Jindřich Novák

AC KC Český Těšín

Naposledy změněno pondělí, 23 duben 2018 12:59