Boží odpočinutí

Skutečnost, že sám Bůh odpočinul sedmého dne od svého díla, a skutečnost, že odpočinek přikázal ve svém zákonu nás musí nutit brát toto téma velmi vážně.

Nemáme-li ve svém životě pravidelný interval odpočinku, jsme zřejmě pracovitější než Bůh sám.

Napsal jsem interval nikoli den. Neznám křesťana, který by zachovával den odpočinku tak, jak je popsán ve Starém zákoně. Jako pastor mohu říci, že zejména dopolední část neděle pro mě moc odpočinková nebude. Dále musím zdůraznit, že se v tomto článku nebudu zabývat otázkou soboty. V tomto směru mohu odkázat na vyučování bratra Bohuslava Wojnara v rámci série o Desateru přikázání.

Jsem přesvědčen, že podstata tohoto příkazu je vyjádřena v Listu Židům, kde je ukázáno, že skutečný den odpočinku nesouvisí se zachováváním svátku kalendářního dne (Ko 2,16), ale s odpočinutím, do kterého vchází lidé skrze víru v Ježíše Krista (Žd 4. kap.).

Otázkou pro 21. století je, zda v tomto odpočinutí skutečně setrváváme.

Věřím, že zcela nadčasovou ilustrací tohoto odpočinku je příběh Marie a Marty. Marta Ježíše obsluhuje, ale Marie sedí u jeho nohou a naslouchá. I dnes se můžeme denně dostávat do konfliktu mezi praktickým a duchovním životem.

Křesťané se někdy vzájemně pošťuchují mezi sebou, když říkají: „Ty jsi moc akční. Modlil ses za to vůbec? Je to Boží vůle, je správný čas?“ A druzí odvětí: „Ty se roky modlíš místo toho, abys poslechl Boží poslání a konečně šel kázat evangelium.“

Nedělám si ambice vyřešit tento dialog v jednom článku. Jen podotknu, že obě strany mají pravdu. Otázkou je, kdo má ve které konkrétní situaci „opravdu“ pravdu.

S čím bojujeme dnes?

Když jsem v Bibli hledal něco tématu odpočinku ve smyslu, jak efektivně trávit volný čas, téměř nic jsem nenašel. Nejčastější výskyt slova odpočinek se týkal odpočinku od nepřátel Izraele, tedy pro období míru bez válek. Myslím, že si s tím tehdy, ale i ve stoletích nedávných moc hlavu nedělali. Prostě si po práci odpočinuli. Žádná věda, žádné rady od psychologa. I náš kocour umí odpočívat.

Nemyslím si však, že otázka odpočinku a toho, co o něm čteme v Bibli, nemluví aktuálně a naléhavě do dnešní situace.

Dnešní svět

Je to zvláštní svět. Mluvíme-li o technicky vyspělých zemích, ve kterých sami žijeme, vidíme, jak nám technika všude usnadňuje práci. Teoreticky bychom měli žít ve větším odpočinku a komfortu. Není to ale tak. Ze všech stran slyším nářky nad tlakem společnosti i církve na výkon.

Matky nezvládají mít více dětí a k tomu studovat nebo honit kariéru, studenti nezvládají studovat, u toho si přivydělávat, a ještě fungovat v církvi, otcové jsou přetíženi v zaměstnání nebo podnikání, a ještě mají naslouchat svým ženám, modlit se s dětmi a fungovat v církvi…

Zajímavé je, že ještě před 30 lety byli otcové, matky i studenti velmi angažovaní při službě v církvi, ale nikdo si na tlak světa nestěžoval. Jedině na ten politický. Mou osobní teorií je, že problém není ani tak v množství fyzické práce, jako v množství impulsů kolem nás, které musíme denně nějak zpracovávat.

Množství impulsů, které se k nám dostávají, je dáno prudkým rozvojem techniky a internetu. Počítačový procesor dokáže řešit množství operací naráz. Naše myšlení ne. Jsme lidé a informace potřebujeme zpracovávat a prožívat. Při sledování televize jsme téměř v jeden okamžik zasahováni sledovaným pořadem, prokládanou reklamou, textovými zprávami pod sledovaným filmem, lákavou možností vybrat si z desítek jiných programů, kolikrát s mobilem v ruce, který nás v čase nudných pasáží sledovaného pořadu láká ke kontrole e-mailu, SMS, jiných zpráv z internetu a všech událostí z různých komunikačních a sociálních sítí. Tj. dění na facebooku a zprávy ze služeb jako je Messenger, Viber, What´s up, Instagram, Skype… Chci upozornit, že prosím nepřeháním. Tím, jak každý používá jinou službu, stává se, že využíváte nechtěně všechny nebo aspoň více než dvě.

A já se ptám, jestli máte v tom všem ještě chuť a sílu číst večer Bibli, kterou jste již četli? Modlit se a říkat Bohu věci, které už jste mu říkali? Ptám se, zda sedíme u nohou Ježíše, soustředěni na jednu věc jako Marie, nebo je naše mysl zaměstnána tolika důležitými impulsy? Marta řešila jediný impuls. Postarat se o hosty a ani ten nezvládla. Jak jsme na tom my?

Nechci za naši zaměstnanost zjednodušeně obvinit jen náš smartphone. Uvědomme si, že s rozvojem informací a techniky k nám nechodí jen SMS a sociální sítě, ale také množství zboží, vzdělání, možností se rozvíjet, kam jet na dovolenou, množství produktů, které musíme vyrobit, a zákazníků, které musíme obsloužit.

Nedávno jsem se jedné pokladní v supermarketu zeptal (rád oslovuji pokladní, chci jim vyjádřit, že pro mě nejsou jen stroj na účtenky), v kolik že dnes obchod zavírají? Místo toho, abych se s ní potkal jako s člověkem, odpověděla mi se sluchátky na uších, že určitě chodím do obchodu každý týden a mohl jsem si tudíž všimnout plakátu před obchodem. Tato paní se skutečně strojem na účtenky stala.

Chceš být strojem na co? Na zajištěnou rodinu, peníze, služby v církvi?

Podstata odpočinku nespočívá v nalezení vhodného druhu sportu nebo zábavy. To je spíše záležitost fyzická. Dnes bojujeme o svoji mysl. Jak řekl pastor Jeff Manion: „Odpočinek není odměna za odvedenou práci.“ Odpočinek je stav tvého srdce a tvé mysli. Přesně to měl Ježíš na mysli, když řekl:

„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“ (Mt 11,28–30 ČSP)

Dobrá dovolená u moře ti jistě dá určitý druh odpočinku. Jsi-li dovolenkář cestovatel, ten fyzický to stejně nebude. §§§ Ale ani ležení na lehátku u moře ti nebude nic platné, pokud budeš v mysli řešit své starosti a práci, vnitřní nepokoj svého uhoněného života.

Krokem číslo jedna k dosažení odpočinku je krok za Ježíšem navzdory tomu, že na to nemáš zrovna čas.

Krokem číslo dva je, že si na sebe dokonce necháš naložit jeho jho. Výhra je v tom, že je to jeho jho, a ne tvoje vlastní nebo jho jiných lidí. Zbav se očekávání ze strany lidí! No a pak se od něj začneš učit jako Marie. Zjistíš, že práce, zisk a informace počkají. Ano, bude to pro tebe ztráta. Nebudeš toho tolik vědět a taky tolik nevyděláš, ale dostaneš pochvalu přímo od Ježíše, jako ji dostala Marta. Dostaneš to, oč už nikdy nepřijdeš.

Výše zmiňovaný pastor na adresu odpočinku ještě řekl, že je potřeba radikálního rozhodnutí přestat pracovat. Když učitel při písemce řekne dost, dejte propisky nad hlavu, není možno pokračovat ve psaní. Vyhraď si dny nebo časy nekompromisního ztišení před Pánem nebo času s manželkou. Vzepři se tlaku impulsů zvnějšku i za cenu určité oběti!

Možná některé zklamu, ale pravý sobotní odpočinek se nachází v Bohu a v tobě. Nebyl jsi stvořen proto, abys stihl vše, co kolem sebe vidíš. Když pomyslím nad efektivitou Ježíšovy služby a pomyslím na to, že se nikdy nikam nehnal, a dokonce si i počkal na to, až Lazar umře, aby ho jednou větou vzkřísil z mrtvých, myslím, že se máme od Ježíše opravdu co učit.

Mluvíme o postu od jídla, oddělení se od hříchu, ale máme také půst od práce a starostí? Nebudou snad srdce lidí v posledních dnech zatížena starostmi o živobytí? Proč mě děsí představa, že chudý Afričan se otázkou svého živobytí trápí méně než plně zabezpečený Evropan?

„A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.“ (Žd 4,11)

Pavel Harabus

pastor AC Brno