Svědectví raných křesťanů je jednoduché a přitom fascinující. Jsou prostě tím, čím jsou, pracují, žijí, milují a vyprávějí to, co vyprávějí. Určitě ne proto, že něco náboženského prožili, ale proto, že se něco stalo. Něco se stalo s tím ukřižovaným Ježíšem a to, co se stalo, je okamžitě přesvědčilo o tom, že jejich očekávání Mesiáše se naplnilo. Ta událost potvrdila jejich víru ve vzkříšení.

Oni věděli, že Ježíš vstal z mrtvých, tak jak to slíbil. To bylo něco úžasného. Oni najednou poznali, že to, co Ježíš říkal o Božím království, že se uskuteční skrze jeho působení, skrze jeho smrt a vzkříšení, byla a je pravda.

Tato událost se stala pro rané křesťany ústředním bodem. Boží království, které je v nebi, sestoupilo na zem! A podle toho také tito lidé žili, pracovali, milovali a vyprávěli.

Také jsem to tak chtěl ve svém životě. Žít jednoduše pro Krista, pro toho, který vstal z mrtvých. Chtěl jsem, aby se velikonoční události promítaly do mého života každý den, ne jenom jednou za rok. Abych byl účasten toho, že Boží království, které je v nebi, sestoupilo na zem! Modlil jsem se k Pánu, abych měl Velikonoce každý den.

A tak jednoho dne, bylo to na Štědrý večer, přišel Pán, aby mi otevřel mysl tak, jak ji otevřel svým učedníkům: „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“ (L 24,45) Říkal jim věci, které byly hluboko v Božím srdci: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.“ (L 24,46–47)

Učedníci dostali nové pověření, a i já jsem toho Štědrého večera dostal nové pověření. Mezi dárky byla jedna obálka, a když jsem ji otevřel, bylo tam něco natištěného, moc jsem tomu nerozuměl, až mi dcera říká: „Tati, to je letenka!“

Já a letět? Jenom při tom pomyšlení jsem měl zvýšený tep a úplně mokré ruce. Neudělalo se mi dobře, moji mysl naplnilo něco, co jsem nikdy nechtěl, pořád jsem na to musel myslet. Měl jsem po Štědrém večeru, měl jsem po Vánocích.

Do té doby jsem byl bytostně spjat s Mojžíšem, a když ke mně Pán někdy promluvil ohledně cesty, říkal jsem: „Pošli si koho chceš, mě ne!“ Moc dobře jsem rozuměl Davidu Wilkersonovi, který nechtěl do letadla.

Vzal jsem Bibli a četl, přemýšlel a modlil se. Do mého srdce Pán pomalu pokládal jedno slovo, MISIE.

Četl jsem evangelium podle Lukáše a přemýšlel, co pro Lukáše znamená vzkříšení. Že velmi dlouhý příběh národa Izrael vyvrcholil vzkříšením Ježíše Krista. Že se z toho příběhu musí něco zrodit. Lukáš věděl, že Bůh zamýšlel od počátku celosvětovou misii! Misii, která volá národy, aby zanechaly všeho modlářství a nalezly odpuštění hříchů!

Můžeme tedy říci, že vzkříšení Ježíše je na jedné straně naplněním starodávných zaslíbení Písem a na druhé straně počátkem Boží celosvětové misie.

Nové pověření bylo na světě – mám být pro „svět“ tím, kým Ježíš byl pro Izrael. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás!“ (J 20,21)

A najednou jsem začal chápat, že Velikonoce, vzkříšení Ježíše z mrtvých a misie jdou ruku v ruce. Nemůžu jedno oddělit od druhého. Když Velikonoce, tedy misie. Je to pověření pro všechny, kteří patří Ježíši.

A tak jsem konečně řekl Pánu: „Tady jsem, pošli mě.“ A letěl jsem do Řecka mezi uprchlíky. Misie v mém životě dostala prostor. Něco starého ve mně skončilo a začalo se něco nového.

Na otázku, co Velikonoce znamenají pro křesťana, je jednoduchá odpověď – misie. :-)

„Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,18)  

Pavel Vašát

pastor sboru AC Varnsdorf