Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Velké tajemství

Napsal(a)   úterý, 11. červen 2019 15.35

„‚Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.‘ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.“ (Ef 5,31–32)

První československý prezident, Tomáš Garrigue Masaryk, přirovnával manželství k obležené pevnosti: Kdo je venku, chce dovnitř, a kdo je uvnitř, chce ven. Byl to velmi moudrý člověk a dobře věděl, o čem mluví. Jeho život nebyl procházkou růžovým sadem a všechny jeho děti, které vstoupily do manželství, si prošly rozvodem. A to mluvíme o době, kdy vstup do manželství byl jedním z pilířů úspěšného života a rozvod nebyl společensky příliš akceptován.

 

Rozvody

Rozvedená manželství se na našem území začala častěji objevovat až po vzniku republiky. V roce 1919 byl totiž přijat zákon, který vyjmenoval důvody, pro něž bylo možné rozloučit jakékoli manželství bez ohledu na vyznání, a rozvodovost hned stoupla na zhruba 5 % manželství.

Dá se říci, že od té doby to jde stále, víceméně lineárně, nahoru. Po 2. světové válce jsme překročili 10 %, dvacítka byla překonána kolem roku 1960, třicítka padla za vlast zhruba v roce 1975, čtyřicítka roku 1995, no a dneska jsme neslavně překročili hranici poloviny rozpadlých manželství.

Jedinou významnou anomálií v tomto trendu byl rok 1999, kdy došlo k jednorázovému velkému poklesu rozvodů až na třicetiprocentní úroveň. Křesťany zabývající se výpočtem konce světa by mohlo napadnout, že to bylo obavami z příchodu nového tisíciletí (Y2K), a mohlo by je to povzbudit v jejich fear-driven theology (strachem poháněné teologii), nicméně vysvětlení je mnohem prozaičtější a tkví ve změně legislativy: Novela zákona o rodině (č. 91/1998 Sb.) totiž tehdy ztížila rozvody párů s malými dětmi.

Bylo by však chybou se domnívat, že dříve než na troskách Rakousko-uherské monarchie vznikla naše vlast, bylo soužití muže a ženy rajskou zahradou. Moudří lidé všech věků pochopili, že tomu je přesně naopak. Lidské dějiny jsou, přesně jak to popsal náš první prezident, dějinami snah se ze vztahu vymanit.

Ježíšův názor na rozvody

Vždyť i jedna z hlavních debat židovských učenců s Ježíšem se týkala rozvodů. (viz Mt 19,3–12) Farizeové tehdy řešili důvody, které mohou vést k rozluce, a existovaly dva hlavní názorové proudy. Ježíš se postavil na stranu školy rabiho Šamaje, který dovoloval rozvod pouze v případě manželčiny nevěry, ale z reakce Ježíšových učedníků: „Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit,“ je vidět velkou popularitu i druhé, Hilelovy školy, která schvalovala rozchod, „i když žena připálí jídlo“.

Pokud si zoufáte nad dnešním stavem rozvodovosti a myslíte si, že to už horší ani být nemůže, musím vás uklidnit: V prvních stoletích nakonec převládla Hilelova škola, ke které přibylo záhy i pravidlo: „Když si muž najde nějakou přitažlivější.“ Myslím, že úroveň dnešního českého rozvodového soudnictví je oproti tehdejšímu stavu velmi povzbudivá.

Ve zmiňované pasáži si rovněž povšimněte, že Ježíš ukazuje, že zůstat svobodný není nic jednoduchého a že je to možné jen u lidí, kterým je to dáno. Ježíš vlastně říká: „Nežeň se jen tehdy, pokud máš speciální obdarování zůstat svobodný.“ Manželství má velký význam a Ježíš vysvětluje, že rozlukový lístek byl dán lidu Mojžíšem kvůli tvrdosti jejich srdce a že od počátku tomu tak nebylo.

Manželství na počátku

Na začátku Bible je napsáno, že „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je.“ (Gn 1,27) Stvořil člověka z prachu země, a jelikož usoudil, že není dobré, aby byl sám, stvořil mu ženu, manželku. Nakonec Bůh toto své dílo ohodnotil jako velmi dobré. (Gn 1,31)

Proč bylo velmi dobré? Jsem přesvědčen, ve světle předchozí rozmluvy Ježíše s farizeji a učedníky, že v tomto prvotním ráji byl manželský život dokonalý. Lidé neměli tvrdá srdce, a tím pádem nebyl třeba ani rozlukový lístek.

Všichni však víme, jak to dopadlo. Had… pitomé kecy… strom… ovoce… Eva jedla… Adam jedl… fíkové listí… výmluvy… a vyhazov: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet… Země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“ (Gn 3,16–19)

A přesně v tento okamžik to všechno začne. Muži přestanou rozumět ženám, ženy nikdy nepochopí mužskou logiku a profese rozvodového advokáta se stane zlatým dolem. Psychoanalytik Sigmund Freud se bude po celý život marně trápit otázkou: „Co vlastně žena chce?“, populární spisovatel Romain Rolland bude psát, že manželství je vyzvání přírody na souboj, a největší apoštol Pavel bude mluvit o velkém tajemství.

Když se dva mladí lidé zamilují a plánují si společnou cestu životem, určitě je ani nenapadne, že by mohl nastat okamžik, kdy si přestanou spolu rozumět. Každý by chtěl mít hezký vztah. Realita je však tristní a křesťané nejsou výjimkou.

Je vůbec možné si navzájem ve vztahu porozumět? Je vůbec možné mít dobré manželství? Když Bůh o něčem řekne, že to je velmi dobré, není pochyb o tom, že je to pravda.

Velké tajemství

Apoštol Pavel spojuje v textu z Efezským, který jsem uváděl v úvodu, vztah muže a ženy s Kristem a církví. Čili, abychom mohli pochopit smysl manželství, musíme, podle Pavla, pochopit vztah Krista a církve.

V současné době je dost populární názor, že pro spasení je důležité pouze evangelium, a proto postačuje číst Nový zákon. Starý zákon s těmi svými prehistorickými příběhy a obřadním chrámovým systémem patří do starého železa. Abychom ale pochopili vztah Krista a církve, musíme zkoumat Bibli celou. Bible, od první kapitoly Genesis po poslední verš Zjevení, je totiž jedním dlouhým příběhem Božího jednání se svým lidem a veškeré dějové linky směřují do jednoho bodu, kterým je Ježíš Kristus. Není v možnostech tohoto článku podrobně popsat celý Boží plán s člověkem, který je vlastně tím vztahem Krista a církve, ale pokusme se jej v základních rysech načrtnout.

Příběh začíná již zmiňovaným stvořením. Bůh naplánoval dokonalé prostředí pro život člověka. Lidé však zhřešili a měli za to zemřít. Bůh mohl scénu smazat, vytvořit nové dějství a zkusit to znovu. Ve svém milosrdenství však nechává člověka žít. Už to sice není v ráji, ale Bůh s člověkem stále počítá: „Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.“ (Jr 29,11) Povolává si Abrahama a dává mu zaslíbení: „v tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,3)

Padesát dní po exodu z egyptského otroctví daroval Bůh svému lidu skrze Mojžíše Tóru, soubor pravidel, jak má vysvobozený lid žít. Jádrem Tóry jsou principy společného života pod Boží vládou a ve vzájemné harmonii, života ve spravedlnosti. Židé si dodnes připomínají tuto událost ve Svátek týdnů, Šavu'ot.

Staří rabíni říkali, že kdyby byl lid Izraele schopen alespoň jeden den žít v souladu s tímto Zákonem, nastal by už konec věků. Ale nebyli toho schopni. Proto přišel na tuto zem Ježíš, Bůh v lidské podobě, zemřel a třetího dne byl vzkříšen. Stalo se to přesně v době, kdy si Izrael připomíná Pesach, ono slavné vyjití z egyptského otroctví.

V těchto dnech si my křesťané připomínáme událost, která se stala přesně padesát dnů po Golgatě a která je popsaná ve Sk 2. Přesně v čase svátku Šavu'ot, kdy si Židé připomínají seslání Tóry, byl vylit Duch svatý. A právě toto místo dějin je oním velikým tajemstvím, o kterém píše apoštol Pavel. Tajemstvím, které má moc uschopnit naše manželství, aby zrcadlila Boží obraz.

Bylo by velkým omylem si myslet, že Ježíš přišel, aby zrušil Zákon. Ne, On ho přišel naplnit! (Mt 5,17) Ježíš Kristus přišel, aby skrze oběť na kříži mohl svému lidu, který se od toho okamžiku nazývá církví, protože už obsahuje i církev z pohanů („celý Izrael“, jak to píše Pavel v Ř 11,26), vepsat Slova zákona do jejich masitých srdcí. Neboli, aby byli zmocněni skrze Ducha svatého žít posvěcený život na této zemi podle Božích úmyslů.

Moc Ducha svatého

Německý spisovatel Heinrich Heine napsal, že dobrá manželství jsou tak vzácná, že by se měla naložit do lihu. Myslím, že je čas, abychom před Pánem kapitulovali a uznali, že naše lidské schopnosti jsou nedostatečné.

Celá Bible je plná principů, jak má vypadat manželství podle Boží vůle: Muž je hlavou ženy, žena se má poddávat svému muži, muž má milovat ženu stejnou láskou jako Ježíš miluje církev… Regály světových knihoven překypují křesťanskými radami na dobrý vztah, ale realita je taková, jaká je. Naše padlá pozemská existence postrádá schopnost žít podle dobrých Božích principů. Ale existuje síla, která má moc nás k tomu uschopnit. Manželé a manželky, je čas objevit potenciál Letnic, nekonečnou moc Ducha svatého! Je čas pochopit to veliké tajemství!

Lidské dějiny nejsou jen dějinami lidských pádů a zklamání, jak to může vypadat z popisu stavu rozvodovosti. Jsou rovněž dějinami nepochopitelných nadpřirozených svědectví Božích mužů a žen, kteří kráčeli životem v moci Ducha svatého, kteří „dobývali království, konali spravedlnost, docházeli zaslíbení, zavírali tlamy lvům, přemáhali žár ohně, unikali ostří meče, bývali posilněni v slabosti, stávali se silnými v boji a obraceli na útěk vojska cizinců…“ (Žd 11,33–34) Ano, moc Ducha svatého je tím posilněním v naší slabosti. Bez Ducha svatého nemáme šanci obstát v každodenních výzvách našich manželských vztahů. Bez Ducha svatého nelze být mužem nebo ženou podle Božího srdce. Ani náhodou!

Lidské dějiny jsou dějinami pronásledované církve. „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.“ (2Tm 3,12) Ale moc Ducha svatého nás uschopňuje. Co může být těžšího než stát tváří v tvář smrti? Je mnoho svědectví Božích mužů a žen, kteří v těchto okamžicích zažívali Boží nadpřirozené zmocnění. Římští vojáci byli odborníky na mučivé popravy. Dobře věděli, jak to vypadalo, když věšeli odsouzence na kříže. Pokud ale popravovali křesťany naplněné Duchem svatým, nerozuměli tomu: „Běž se tam podívat. Ti křesťané nenadávají, mají úsměv na tváři… To přece není normální!“ Toto není možné vypůsobit lidskými silami, k tomu potřebujeme nadpřirozenou Boží sílu, moc Ducha svatého.

Je možné žít posvěcený život podle Boží vůle, ale také je třeba si uvědomit, že to ještě stále není v plnosti. Plnost přijde, až když se Pán Ježíš vrátí ve své moci a slávě, kdy to, co zažíváme nyní částečně, jako v hádance, poznáme a zažijeme plně. (1K 13)

Usilujme o život v moci Ducha svatého. Usilujme o to, aby naše manželství byla těmi hádankami pro svět okolo nás: „Jak to, že ti naši sousedi tak pěkně spolu žijí? Pojďme se jich zeptat, místo našeho manželského poradce, jak to dělají.“ Moc Ducha svatého je realitou i v dnešní době!

Jindřich Novák

AC KC Český Těšín

Naposledy změněno pátek, 14 červen 2019 13:48
Redakce

Internetová stránka: www.zivotvkristu.cz
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.