Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

Jak to začalo v Břeclavi

Napsal(a)   čtvrtek, 18. červenec 2019 19.52

Koncem roku 1999 se sbor AC Břeclav zapojil do evangelizace prostřednictvím roznášení videokazety s filmem „Ježíš“ a knihy Více než tesař občanům našeho města a okresu.

Naše sestra Ladislava Hollóová roznášela tyto materiály v ulici Řádek, kde bydleli Romové. Velmi otevřeně a s láskou ji přijali a naslouchali po tři léta tomu, co jim přinášela o Ježíši, a základům křesťanství. Kvůli demolici byla tato práce přerušena, Romové byli přestěhováni do jiných lokalit našeho města, ale sestra Laďka dál bojuje na modlitbách za romský národ, nikdy ten boj nevzdala.

Netrvalo to však dlouho a do Břeclavi začali přijíždět křesťané ze Slova života. Scházeli se na bývalé tržnici, přinášeli dobrou zprávu a jejich cílem bylo zasáhnout romskou komunitu. Začala tam docházet i sestra Vlasta Davidová, která uvěřila a šířila evangelium ve své rodině. Byla v tom velmi horlivá a zvala své sestry, bratra, děti, vnuky a vnučku s rodinou. Scházeli se, modlili se spolu, četli si Bibli, zpívali a jezdili po rodině do Hodonína, na Slovensko, chodili po bytech, jen aby se šířilo evangelium. Naše sestry s láskou vzpomínají na radostné začátky, otevřené pro přijímání jiných, jejich vztahy byly plné lásky, opravdovosti a Ducha svatého, popisují, jaký hukot tam byl, když se sešli, stejně jako na Letnice, a jak mocně Duch svatý jednal. Zajímavé na tom je to, že děti byly nejvíce akční a zapálené a přiváděly k babičce a tetě Vlastě v jedné osobě další rodinné příslušníky.

Do našeho sboru tyto průkopnice přišly v roce 2005 a přirozeně se začlenily mezi gadže, jak nám Romové říkají. Připravily půdu pro další Romy, kteří postupně přicházeli a začleňovali se do života církve.

Mezi romskou kulturou a naší je rozdíl, ale oni ho do církve nepřinášeli. Chovali se k nám s láskou a nikomu nedávali najevo, že jsme gadžové a oni utiskovaní chudáčci, nikdy jsme takovou věc nezaregistrovali, nebo naopak, že by jim někdo nadával nebo je odmítal.

Boží lid vzal naše Romy za své a oni zase nás. Spolu můžeme tvořit jednu rodinu, nechceme, aby zapomněli na to, že jsou Romové, nechceme jim brát jejich kulturu, ale pomáháme jim začlenit se do společnosti tak, aby řádně pracovali, správně hospodařili s penězi a spláceli dluhy, vychovávali své děti k poctivosti a lásce k Bohu, také ke vzdělání, aby se zapojili do služby a práce na Boží vinici, a to se nám díky Bohu daří.

Od roku 2006, kdy se nechala sestra Vlasta Davidová pokřtít, jsme mohli vést ke křtu dalších patnáct Romů. Měli jsme šest romských svateb a tři pohřby. Momentálně navštěvuje náš sbor 25–35 Romů, každý týden je to jiné, jelikož mnozí ještě nevydali svůj život Ježíši a je pro ně typická nespolehlivost, nejsou věrní, nepřicházejí pravidelně.

U romských členů sboru je to jinak, začlenili se a asimilovali, jsou věrní v modlitbách, čtení Bible, chození na skupinky a bohoslužby, a tím jsou vzorem pro ostatní Romy a taky Neromy.

V roce 2008 sestra Vlasta Davidová onemocněla, nemohla chodit, a tak jsme ji začali navštěvovat doma. Bydlela v té době v jedné lokalitě, kde bydlelo hodně Romů, a z pravidelných návštěv každou středu vznikla první romská skupinka, která čítala 40–45 lidí. Ubytovna, kde bydlela, měla název Pohoda a opravdu to pohoda byla nejen podle názvu, ale podle jednání Ježíše Krista.

Vyučovali jsme základy křesťanství a Romové se obraceli a činili pokání. Bylo neuvěřitelné, jakým způsobem Bůh jednal. Pozvali jsme romský evangelizační tým pod vedením misionáře Apoštolské církve Honzy Biháriho. Oslovili jsme okolo 150 Romů ve dvou lokalitách Břeclavi, a tím jsme rozjeli další práci.

Žel, Pohodu opět uzavřeli a Romové se rozutekli do různých částí města. Stáli jsme před otázkou co dál, přece to nevzdáme. Začali jsme se modlit a osobně je navštěvovat v jejich nových bytech, byl to boj a stálo to mnoho času a návštěv, než jsme opět rozjeli další scházení po domech.

Díky Pánu Ježíši máme dnes tři romské skupinky. Romové jsou nám vzorem v mnoha oblastech. To, jak se navštěvují, starají o rodiče, nikdy by je nedali do domova důchodců, ujímají se hladových z ulice, lidí, kteří nemají kde bydlet, nasytí je, nechají je přespat a poskytnou jim přístřeší. K naší hanbě musím přiznat, že toto my gadžové opravdu neumíme a máme se od nich co učit. Jsou velmi citliví a pohostinní, jsou tvární a nechají se poučit, poslouchají autority a nereptají. Jsou velmi zapálení a horliví, ochotni udělat pro Pána Ježíše cokoli.

Romští muži začali pracovat a zaopatřovat své rodiny poctivě, a tím jsou příkladem pro další Romy, kteří je navštěvují a ptají se jich, jak je to možné.       

Máme dva asistenty prevence kriminality a ti jsou opravdovým nástrojem pro mnohé lidi tady v Břeclavi, chodí a vykonávají svoji práci, při tom přirozeně lidem pomáhají s problémy, a ještě šíří evangelium. Ulice je pro ně místem, kde dělají to, k čemu je Pán Ježíš povolal.

Někteří se stali vedoucími skupinek, a dokonce jeden bratr se připravuje do nové role staršího sboru.

Rudolf Vrba

zástupce pastora AC Břeclav

Naposledy změněno čtvrtek, 18 červenec 2019 19:55
Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.