Z toho důvodu a také proto, že jsem studoval na sekulární škole (chorvatský a srbský jazyk a literaturu), jsem měl v době, kdy jsem působil v Bosně a Hercegovině, hlubokou touhu studovat biblickou školu. To se mi i podařilo díky dálkovému programu Global University a po šesti letech jsem školu dokončil. Bylo to užitečné, ale většina předmětů ve mně jen spíše prohloubila zvědavost. Toužil jsem znát víc a přemýšlel, kam jít studovat misiologii.
Slýchal jsem občas poznámky typu: „Na co ale studovat misii, nestačí to dělat srdcem?“ Mnoho pragmatických lidí zastává názor, že máme spoustu práce, na co tedy ztrácet čas v knížkách… Misijní aktivita a misijní reflexe jdou ale podle mě ruku v ruce. Mezinárodní misie z Česka se od počátku devadesátých let pozvedla a posunula dál. Vyjíždí čím dál více misionářů ze všech různých denominací. Misie se dělá, méně se však o ní už píše. Podle mého názoru by misijní praxe měla být doprovázena odpovídající reflexí, která by se pak měla zas zrcadlit v misijní praxi. Jedno i druhé je užitečné. Pakliže nebudeme chtít o věcech, které děláme, hlouběji přemýšlet, ochudíme se tak o hodnocení, zlepšování a zobecňování toho, v čem jsme zapojeni. Budeme-li jen o misii přemýšlet a přednášet z kazatelen nebo na konferencích, a nebudeme součástí konkrétní misijní práce, pak na druhou stranu „skutek utek“. Stejně jako v jiných oblastech křesťanského života potřebujeme teorii i praxi, na poli misie potřebujeme i misiologii i misijní práci.
Existují různá místa, kde je možno studovat, já sám jsem měl příležitost uskutečnit svůj výzkumný projekt na Oxford Centre for Mission Studies. OCMS vzniklo s cílem rozvíjet misijní teologii a praxi badatelů a služebníků z většinového křesťanského světa (Asie, Afrika, J. Amerika), ze kterého pochází zhruba 80 % studentů. S University of Oxford je OCMS spojeno přístupem do knihoven Bodleian a hostujícími přednášejícími. Nejedná se tedy o studium „na“ Oxfordu, ale „v“ Oxfordu. Studium probíhá prezenčně nebo dálkově. Při dálkovém studiu se vyžaduje minimálně šest týdnů ročně přítomnost v Oxfordu. Dokončit doktorát pak trvá šest až sedm let.
Zaměření mého studia je česká zahraniční misie na Balkáně od roku 1989 a má výzkumná otázka je: „Jak současní čeští misionáři nakládají se svou identitou v interakci se Slovany v bývalé Jugoslávii?“ Dělám interview s českými misionáři a lidmi okolo nich, celkem je to třicet lidí. Zajímá mě, jaké jsou podle nich podobnosti a rozdíly mezi českou a místní kulturou, kdy jejich češství vystupuje do popředí a kdy ustupuje do pozadí, jaké další složky jejich identity hrají důležitou roli. Kromě přispění k existující teorii očekávám samozřejmě i praktický dopad svého výzkumu, zvlášť co se týče pomoci misionářům v kontextu podobné, ale přesto jiné kultury nakládat se svou identitou ku prospěchu jejich misijní práce. Sám přesně do detailu nevím, jak si Bůh tento doktorát použije. Už teď ale můžu vidět určité plody – můžu využít, co se učím, a to skrze vyučování, psaní autorských textů, povzbuzení českých misionářů a koordinaci současné práce na misijním poli.
Velmi oceňuji, že OCMS je duchovním společenstvím, jehož cílem je rozvoj Království a postup Boží misie po celém světě. Akademičtí pracovníci a studenti se scházejí každou středu ke společnému shromáždění a k přímluvným modlitbám. Výzkumná práce je chápána jako prorocká služba, která bude měnit věci v kontextech, odkud studenti pocházejí.
Rád bych vyzval i vás, abyste měnili věci okolo sebe tím, že se něco naučíte. Třeba také rádi studujete, nebo naopak vůbec ne, to je v pořádku. Ani se nemusí jednat o vysokoškolské studium, může to být i načítání nejnovější literatury ze svého oboru, evaluace pracovních postupů, rekvalifikace aj. Ať už v práci nebo ve volném čase děláme, co děláme, přemýšlejme o tom. Ano, naše mysl může být občas překážkou, aby k nám Bůh mluvil, někdy věci potřebujeme přijmout navzdory okolnostem a zdravému rozumu. Ale není to pravidlem, v Bibli není napsáno „vypněte mozek tím tlačítkem za uchem.“ J Je tam napsáno „obnovujte svou mysl“ (Ř 12,2). Studovat a přemýšlet o věcech je totiž duchovní záležitost a můžeme to dělat k Boží slávě (1K 10,31).
David Symon
AC CBH Praha