aneb služba (diakonia) a její místo v církvi - 2. díl

V minulém díle jsme se zabývali tím, co diakonia je, jaké je její místo v životě církve a ve službě světu. Také jsme sledovali, jakým způsobem sloužil Pán Ježíš a co o službě druhým lidem učil. Článek jsme uzavřeli konstatováním, že církev je pověřena plností služby, což znamená: svědčit (martyria), oslavovat (leitourgia) a uskutečňovat lásku v životě lidí praktickou službou (diakonia).

aneb služba (diakonia) a její místo v církvi - 3. díl

V předchozích dvou dílech tohoto miniseriálu článků o diakonii jsme se zabývali praktickou službou Pána Ježíše a prvotní církve světu, jak o tom můžeme číst v Písmu. Viděli jsme, že služba byla životním posláním Ježíšovým a také jeho následovníků. Také jsme si mohli uvědomit, že služba, kterou lidem poskytoval Pán Ježíš a jeho učedníci, se kvalitativně lišila od „pouhé" sociální práce, a to především tím, že pomoc lidem byla poskytována v moci Ducha svatého. I v tomto by měla církev následovat Pána Ježíše.

aneb služba (diakonia) a její místo v církvi - 4. díl

V předcházejících dílech jsme prošli biblická místa vztahující se k diakonii (praktické službě církve světu) a také jsme nahlédli do činnosti diakonických organizací působících v rámci evangelikálních církví v České republice. V tomto díle se společně podíváme na Diakonii Apoštolské církve.

Achab byl bezbožným králem v Izraeli. 1. Královská 16,30 o něm říká: „Dopouštěl se toho, co bylo zlé v Hospodinových očích." Jednoho dne Bůh za králem Achabem poslal Eliáše, aby mu oznámil trest za hříšné jednání. Eliáš to neměl vůbec jednoduché, šlo mu o život, ale znal svůj úkol a své povolání. Sloužil Hospodinu.

Milí sourozenci, naše série týkající se peněz v našich životech je u konce. Na závěr mého sdílení bych chtěl ještě napsat několik řádků k vašemu povzbuzení či správné motivaci.

Milí sourozenci, je to již naše osmé společné zamyšlení nad oblastí peněz v životě křesťana. Tentokrát se dostáváme k poslednímu typu dávání, který se v církvi jeví jako nejméně známý a praktikovaný. Je jím prvotina.

V tomto čísle se již dostáváme v naší sérii k zamyšlení nad almužnami. Slovo almužna, v řeckém originále eleémosyné, znamená smilování či soucit. Jedním ze základních míst v Písmu, které se vztahují k almužnám, je toto:

V minulém čísle časopisu jsem psal o spojitosti duchovního stavu a dávání desátků. Tentokrát bych se chtěl s vámi sdílet na téma sbírky, o jejím místě v našich životech a o základních principech. V Novém zákoně se pro pojem sbírky používají různé řecké výrazy - charis (milost), diakonia (služba), eulogia (požehnaný čin), koinónia (pospolitost, jež se sdílí s druhými o všechno). Z uvedených výrazů je patrné, že zde nejde jen o peněžní záležitosti, ale především výraz nejhlubšího duchovního obecenství, jež vzniká v Kristu. Nejde zde tedy jen o výši darů, ale o vyjádření vzájemné sounáležitosti křesťanů, vzájemné pomoci a jednoty. Pro přiblížení daného tématu uvedu některá místa z Bible, která si můžete podrobněji přečíst:

V závěru našeho 4. dílu jsem uvedl, že se podíváme na spojitost dávání desátků a duchovního stavu Izraele. Věřím, že to může být určitým vodítkem, nemyslím přímo úměrným, ale přece jen vypovídajícím o našem duchovním stavu. Myslím tím o duchovním stavu sboru, ale i duchovním stavu nás osobně. Uvedu dva příklady z Božího slova.

Milí sourozenci, dávání desátků je pro někoho naprostou samozřejmostí, ale pro druhé je sporným místem, se kterým bojují, či ho jednoduše nepřijímají nebo ignorují. V naší církvi a také v našem sboru považujeme desátky za nezbytnou součást života křesťana.