Rozhovor s Michalem Apetauerem, AC Brno

Vyrostl jsi v pastorské rodině, takže jsi viděl určitý model vedení sboru. Nyní jsi sám pastorem. Je něco, co tě ovlivnilo, co jsi převzal od svého otce, nebo to děláš úplně jinak?

Ano, vyrůstal jsem v pastorské rodině a církev tehdy právě vycházela ze socialismu, proto si myslím, že způsob vedení mého taťky přirozeně vycházel z dané doby – nebyla náboženská svoboda, tedy i komunikace byla obtížná a hlavní vedoucí musel obsáhnout opravdu hodně věcí. S příchodem demokracie a náboženské svobody se začala měnit i naše společnost a postupně vzrůstala i potřeba přistupovat k vedení lidí v závislosti na těchto společenských změnách. Osobně ale moc nemám rád rozdělování na staré a nové myšlení, protože si myslím, že je potřeba se držet Božích neměnných principů. Těm věříme v podstatě všichni, velká otázka nastává při jejich praktickém uplatňování v dané době. Boží principy jsou stejné, ale zároveň musíme hledat jazyk, formu, nové způsoby pro jejich uplatnění tak, abychom mohli přinášet evangelium prostě, srozumitelně a relevantně v době, ve které žijeme, a zároveň abychom efektivně dokázali spravovat Boží dílo a fungovat v Božím království. Myslím si, že pokud nám opravdu jde o to, aby byl Bůh na prvním místě, i generace se nakonec na tomto mohou shodnout. Koneckonců, teď jsme v Brně v procesu založení druhého sboru a taťka (František Apetauer, pastor AC Jihlava, pozn. red.) je nadšený z toho, jak jsme začali a že k nám přicházejí lidé, kteří nikdy nebyli v církvi a neznají Krista.