DUCHOVNÍ DARY
- Kategorie: Dary Ducha svatého
Dar působení mocných činů (1K 12,10)
Dar působení mocných činů (1K 12,10)
aneb naše (ne)stýskání po ráji
Dnešní zamyšlení nad duchovními dary bych rád uvedl svým oblíbeným aforismem z knihy Pavla Kosorina: „Byli jsme vyhnáni z ráje, ale už se nám nestýská".(1) Autor se těmito slovy snaží vystihnout stav dnešního člověka; ten kdysi žil v dokonalém prostředí a v dokonalém vztahu s Bohem, avšak o obojí kvůli hříchu přišel a alespoň v obecné rovině se zdá, že mu to příliš nevadí. Mohli bychom však namítnout, že tento aforismus vystihuje pouze část reality. Většina lidí by totiž pravděpodobně souhlasila s autorem biblické knihy Kazatel. Ten tvrdí, že člověk ve svém srdci stále nosí určité tušení o původním stavu člověka (Kaz 3,11). Český ekumenický překlad o tomto vnitřním tušení hovoří jako o touze po věčnosti. Jiné překlady uvádějí, že člověk nosí v srdci věčnost samotnou(2). Bůh dal lidem kamsi hluboko do nitra tušit ideál, který jsme původně byli povoláni žít. Ono tušení ideálu - jak Kazatel vzápětí dodává - je však dost nezřetelné, takže člověk na jeho základě těžko vystihne počátek či konec díla, které Bůh koná.
„... a někomu zase víra v témž Duchu ..." (1K 12,9)
Každý nadpřirozený dar má v Písmu oporu, vychází z Písma a má praktické a zcela konkrétní uplatnění. To je pro křesťany povzbuzení a vede je to ke smělosti o tyto dary prosit.
Musíme zapáleně hlásat Ježíše jako toho, kdo uzdravuje. Neuzdravuje jenom naše těla, uzdravuje také naše emoce, naše vztahy. Malachiáš mluví o uzdravení generací: Uzdraví srdce otců k dětem a srdce dětí směrem k otcům. V tomto zkaženém světě je potřeba mnoho uzdravení. Neuběhne jediná neděle v našem sboru, v naší církvi, aby nepřišli lidé zkroušeného ducha. Ježíš přišel uzdravit a církev by měla být místem uzdravení. Ale jakýkoli konflikt, hádka, rozdělení jsou pro církev devastující. Když se svatí mezi sebou rozhádají, funguje to jako přehrada, která vznikne v srdci a brání, aby život Ježíše mohl proudit našimi životy.
Duchovní dary, díl 1.
Proč je dnes tak málo darů uzdravování?
Myslím, že žádný jiný dar nevyvolává tolik emocí, tolik otázek a současně i tolik falešných napodobenin, jako dar uzdravování. Toužíme po něm, a stále máme pocit, že se jej nedostává. Přitom v Bibli je mnoho zmínek o uzdravování: Více než 13 % obsahu evangelií tvoří popis uzdravování. Nejvíce je zastoupeno u Marka, kde evangelista tomuto tématu věnuje 21 % textu. Ve Skutcích apoštolů popis uzdravování zaujímá více než 5 % textu.
Rozhovor s emeritním biskupem Rudolfem Bubikem
Význam duchovních darů pro církev
Duchovními dary rozumíme působení Zmrtvýchvstalého Pána uprostřed svého lidu, církve. Tato jednoduchá definice nám vymezuje původ, poslání a hranice použití duchovních darů. Výčet jednotlivých darů nalezneme například v prvním listu Korintským 12. a 14. kapitole, dále v listu Římanům 12,6-8.
Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči. Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím. Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení. (1K 14,1 - 3)