Druhé kroky (8)
Učení (1. lekce)
Napsal(a) Tomáš SüssMotto: Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde. 1K 13,8
Úvod do lekce chci začít výše uvedeným mottem. Ekumenický překlad se svojí mírnější formulací "poznání - to bude překonáno" se jeví osamocen. Překlad KMS i NIV se shodují s použitým kralickým. Jestliže "učení v nic přijde" či současným jazykem řečeno "pomine", proč se dále učit, proč navazovat na "První kroky" druhými? Na jedné straně tu je zcela praktická potřeba: Poté, co zvládneme "První kroky", jsme schopni vyučovat základům křesťanství ať již lidi čerstvě obrácené či přicházející z jiného společenství, kterým chceme předat zdravé teologické základy. Kromě toho se však setkáváme s lidmi, kteří mají hlubší dotazy. Chtějí nejen vědět, že mají patřit do církve, která praktikuje celé Boží slovo, ale zajímá je konkrétně, jak vznikly letniční církve, proč je na světě celé spektrum církví atd. Měli bychom být schopni jim fundovaně odpovědět, jinak půjdou odpovědi hledat jinde. Nevíme, zda potom budou tyto odpovědi správné.
Druhý důvod nám dává samo Boží slovo, ve kterém je příkaz vyučovat a učení přijímat jasně zakotven... Abychom jej správně a plně pochopili, měli bychom v první řadě chápat, co je to "učení". K čemu je užitečné a k čemu ne. Zkusme hledat společně.
Co je nejdůležitější? (2. lekce)
Napsal(a) Tomáš SüssV první lekci Druhých kroků jsem psal o významu a správném postavení učení v našem křesťanském životě. Viděl jsem to jako důležitý úvod k celému vyučování Druhých kroků. Ne nadarmo píše apoštol Pavel, že "...známost nadýmá, ale láska vzdělává" (1Kor 8,1) Kolik jsem jen viděl ve svém životě nadutých křesťanů! Jen je propíchnout... Mysleli si, že s "novým" učením, o kterém se zrovna doslechli, stojí i padá celé křesťanství, a proto o něm musí každého přesvědčit. A pokud se jim to nepodaří, musí se oddělit, aby nestagnovali. Co na tom, že za rok, za pět, za deset let bublina splaskla. Zůstaly rozbité sbory, zranění, odpadlí křesťané ve světě.
Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde. Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí. Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu. Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového. Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi. Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom. Kazatel 1,1-11
V minulé lekci jsem slíbil pokračování církevních dějin až do období reformace. Lze shrnout cca. tisíc let na několika řádcích? Určitě ne. Proto vás tímto odkazuji na učebnice církevních dějin. Nejlepší, na kterou jsem zatím narazil, je z Teologicko-misijního semináře v Banské Bystrici. Zde chci ukázat jen na některé principy, které vidím jako klíčové.
Ve čtvrté lekci jsme si stručně zpřehlednili dějiny křesťanství až do období reformace. Končil jsem depresivním obrazem Římskokatolické církve v patnáctém století po Kristu - opouštění Božího slova, modlářství, hřích kněžského stavu, pronásledování překladatelů a šiřitelů Bible stejně jako těch, kteří se podle ní snažili žít.
V minulé lekci jsem slíbil, že budu pokračovat dějinami letničního hnutí. Protože jak světové, tak české dějiny letničních již na stránkách našeho časopisu vylíčil bratr biskup (1997/3), odkazuji vás tímto na toto starší číslo. Sám bych chtěl pouze poukázat na několik důležitých skutečností:
Teologie a praxe letničních církví navazuje na několik století vývoje křesťanských církví počínaje reformací. Všechny zisky plynoucí z návratu k Písmu dnes nalézáme v letničním hnutí. Počínaje ospravedlněním z víry a konče křtem ve vodě ponořením těch, kteří uvěřili. Jestliže máme jako příslušníci tohoto hnutí být na co hrdí, pak tedy v první řadě na ty, kteří nám prošlapali cestu. Na ty, kteří bojovali a mnozí umírali, abychom dnes mohli vstupovat na jimi dobytá území. Je smutné, když to činíme se samozřejmostí a bez pocitu vděčnosti k těm, kteří nás předešli.
Nedávno se na mne obrátil pastor mého sboru s poznámkou: "Je dobré, že píšeš o historii církve, ale lidé potřebují i vyučování pro praxi." S tímto požadavkem zcela souhlasím. Také nemiluji akademické diskuse nemající dopad v praktickém životě.
V této lekci se vás pokusím přesvědčit, že pásmo "Historie, učitelka života I - V" je důležité a užitečné pro náš každodenní praktický život.
Zákon a milost (8. lekce)
Napsal(a) Tomáš SüssProč toto téma? Případně - proč znovu toto téma? Cožpak o "zákonu a milosti" toho již nebylo napsáno dost?
Snad ano. Nicméně všechny studie, které se mi dostaly do rukou, byly na můj vkus dílem příliš rozsáhlé, dílem obtížně pochopitelné. Osobně mám nejraději výklady stručné a jednoduché, i když pojednávají o tématech rozsáhlých a složitých. Proto jsem napsal verzi svoji. Snad vám bude k užitku.