„V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj. Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství.“ (Ef 2,14–16)

Drazí čtenáři,

v měsíci květnu si připomínáme svátek Letnic. V redakci jsme se rozhodli na něj reagovat tak, že se tematicky zaměříme na cizojazyčné sbory, pracující pod naší církví. Na to, jak spolu tyto dvě otázky – Letnice a cizojazyčné sbory – souvisejí, se pokusím odpovědět v tomto článku. Nejprve ale trochu teorie:

Židovské (a křesťanské) pojetí času je jiné než pohanské. Pohané vnímali čas jako cyklický, vše se tedy opakuje stále dokola. Bible ale pojímá čas lineárně, to znamená, že věci mají svůj počátek a spějí k nějakému vyvrcholení. Myšlenka linearity je obsažena i ve velkých křesťanských svátcích – Vánocích, Velikonocích a Letnicích. Každý tento svátek posouvá dějiny kupředu, něco nového přináší světu. Dějiny spásy tak stále pokračují ke svému završení. Co konkrétně tedy změnily Letnice? Věřím, že můžeme mluvit minimálně o třech aspektech:

Letnice znamenají krok blíže k Božímu království. Ježíš začínal své poselství slovy „přiblížilo se Boží království“. Boží království je častým tématem prorockých knih Starého zákona a bylo běžné, že si lidé v tehdejší době na toto téma rádi povídali. Zvláště v těžkých dobách téma Božího království (a příchodu Mesiáše) ožívalo. Ježíšův příchod znamenal, že ručičky na hodinách světových dějin poskočily notný kus dopředu. Je třeba si uvědomit, že Velikonoce i Letnice spolu úzce souvisejí. O Velikonocích Ježíš zaplatil za hřích člověka, usmířil lidstvo na kříži svou vlastní smrtí. Letnice pak znamenají důsledky tohoto smíření: Bůh sesílá slíbeného Ducha svatého.