„Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,16)

Drazí čtenáři,

tématem aktuálního čísla časopisu je služba potřebným dětem. I přes relativní blahobyt v naší společnosti je stále spousta těch, kteří jsou odkázáni – alespoň částečně – na pomoc druhých. A když ne u nás, tak v mnoha zahraničních zemích určitě. A kdo jiný než křesťané by měl být vnímavý na potřeby lidí okolo nás? Z toho důvodu se pokusím o obecnější úvahu na téma „pomoc potřebným“.

Před pár dny mne na sociálních sítích zkontaktoval neznámý člověk a vylil mi své srdce ohledně toho, co prožívá. Takových lidí mi píše více a často jsou to podvodníci. Tento však nechtěl peníze ani jinou hmotnou pomoc, prožíval trápení na duši. První, co v takových situacích dělám, je snaha napojit ho na nějaký blízký sbor. Sdělil mi, že sice do sboru chodí, ale pastorační služba tam nefunguje. Neměl s kým by svá trápení sdílel.

Nebylo to poprvé, kdy mi napsal někdo takový. Čas od času se ozvou lidé s různými psychickými handicapy a jejich společným jmenovatelem je skutečnost, že v církvi nenaleznou pomoc. Ttak oslovují různé duchovní na sociálních sítích a prosí o modlitby. Na druhou stranu, pár z nich jsem měl možnost poznat trochu více osobně a vím, že je někdy těžké s nimi vydržet. Některým se dokonce podařilo docela dobře „rozložit“ místní společenství. To však nesnímá utrpení, kterým procházejí, a křesťané by měli hledat způsoby, jak pomáhat i těmto lidem.