Před nástupem do programu byl můj život jeden velký zmatek. Abych však začal od začátku. Vyrůstal jsem v úplné rodině, rodiče se o mne a mé dva sourozence starali dobře podle svých možností a zkušeností. Otec byl tvrdý horník a navíc pijan, tvrdý byl i ve výchově. Až dnes chápu, že to ani jinak neuměl. Často mne fyzicky trestal, myslím, že někdy až moc. Jako malé dítě jsem byl sexuálně zneužíván mužem ze sousedství asi do desíti let a později ještě dalšími lidmi. Jako dítě jsem si myslel, že to je normální. Až později jsem pochopil, že ne, ale měl jsem strach o tom s kýmkoli mluvit. Odvahu k tomu jsem dostal až v programu TC, když jsem na konferenci Teen Challenge navštívil seminář o pomoci sexuálně zneužitým. Ačkoli si nemyslím, že všechny mé problémy vznikly z těchto zkušeností, byly to zkušenosti nejhorší. Cítil jsem se hrozně slabý a velice jsem se za tyto věci před ostatními lidmi styděl. Ačkoli to nikdo nevěděl, měl jsem stále pocit, že to všichni vědí, a odsuzoval jsem se za to. Abych vše před ostatními zakryl a zajistil si jejich úctu, choval jsem se tvrdě a agresivně, často jsem vyvolával rvačky na zábavách apod. Ve třinácti letech jsem se poprvé opil, což se nárazově opakovalo, od šestnácti let jsem se už opíjel pravidelně. Začal jsem se přátelit se staršími kluky, chodil s nimi pít. Tehdy začaly i mé první problémy kvůli nadměrnému pití alkoholu. Pod vlivem alkoholu jsme prováděli výtržnosti, kvůli nimž jsem se také poprvé dostal do vězení. Několikrát jsem též skončil na záchytné stanici.
Odsuzoval jsem užívání drog, ale pití alkoholu jsem považoval za normální. V době, kdy jsem měl jít na vojnu, jsem se dozvěděl, že uživatele drog do vojenské služby nepřijímají. Protože jsem na vojnu nechtěl, začal jsem si v partě kamarádů píchat roztok alnagonu s tím, že až dostanu modrou knížku (doklad nezpůsobilosti k vojenské službě), tak s drogou přestanu.
To se stalo v roce 1982 a mé „přestávání" trvalo šestnáct let. Během těch let jsem se občas pokoušel o abstinenci, ale nic z toho nebylo. Také jsem byl opakovaně ve vězení za činy spojené s užíváním drog. Když jsem se jednou vrátil z vězení, seznámil jsem se u kamaráda s dívkou, kterou jsem svým chováním dotlačil až ke sňatku. Normální vztah jsem vést neuměl, a tak jsem hledal mezi sobě rovnými. Oba jsme i v manželství užívali pervitin, a to byla naše tragédie. Pomalu ale jistě jsme se stávali šílenými. Náš vztah byl plný strachu, žárlivosti a podezřívání.
Narodila se nám dcera, o kterou jsme se pokoušeli starat, ale při užívání drog jsme nebyli vůbec schopni to zvládnout.. Po dvou letech manželství jsme se rozvedli a já se pokusil něco se sebou dělat. Začal jsem pracovat na šachtě a zkoušel jsem abstinovat. V té době jsem bydlel s maminkou a dcerou, kterou si maminka ještě se sestrou vzali do. Asi jeden rok se zdálo být vše dobré. Byl jsem však trestně stíhán za napadení policisty při rvačce a soud mi vyměřil dvouletý nepodmíněný trest. Vyhýbal jsem se však výkonu trestu, a také jsem si krádežemi vysloužil dalších čtrnáct měsíců odnětí svobody. V té době moje maminka uvěřila v Pána Ježíše a začala navštěvovat sbor Apoštolské církve v Českém Těšíně.
Po návratu z vězení v roce 1996 jsem se opět vrátil k drogám. Tehdy začalo nejhorší období mé závislosti, hodně jsem pil alkohol, fetoval a hrál automaty.
Protože jsem neměl kam jít, bydlel jsem u maminky, která to vše se mnou snášela. Zničil jsem tím také vztahy se svým bratrem, sestrou a jejich rodinami.
Maminka však za mne vytrvale volala k Bohu, a to přineslo ovoce. Jednoho dne jsem byl doma sám, opíjel se levným vínem a přemýšlel, co se životem. Zabít se? Ale co ten jejich Bůh? A takto jsem uvažoval: „Půjdu do církve, najdu si ženu a budu žít řádný život." Ale Bůh měl jiný plán. Když se maminka vrátila od sestry, tak jí povídám, že jdu s ní v neděli na shromáždění. Mamka povídá: „Dobře Jiříčku, vyspi se z toho." Ráno mě vzbudila a šli jsme na shromáždění, a když dal pastor výzvu, kdo chce dát život Ježíši, šel jsem a dal Pánu svůj život. Prožíval jsem nádherné chvíle, nemusel jsem brát drogy. Po krátkém čase jsem úplně přestal pít a kouřit.
Do střediska TC se mi vůbec nechtělo, ale i zde byl Bůh jiného názoru a čtyři měsíce po mém odevzdání se Ježíši jsem nastoupil do programu ve Šluknově. Od začátku chození s Bohem mě provází verš: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (Jan 8,32) Jsem opravdu svobodný. Můžu se svobodně rozhodnout pro cokoli a rozhodl jsem se sloužit tomu, který mi dal nový život v Ježíši Kristu.
Dnes, jak už jsem psal, pracuji v TC a snažím se naplnit Boži vůli. Ušel jsem kus cesty, která není snadná, ale je tisíckrát lepší, než po které jsem chodil kdysi. Momentálně jsem závislý na BOHU, a to je krásná závislost. Už tři roky vychovávám svou dvanáctiletou dceru Ditu. Je to pro oba těžké, protože jsme v minulosti společně moc nepobývali, jak čas běží, tak se lepší taky náš vztah. Dita říká, že se to dá vydržet. Učíme se napravovat to, co minulá doba a mé chování zničily. Ostatní rodinné vztahy jsou dobré, se sourozenci jsem ve stálém kontaktu. Našemu Bohu jsem vděčný za jeho lásku, trpělivost, že se mně dal poznat, že přidal do mého života spoustu nových lidí. Těm všem, kdo mají podíl na tom, kde jsem a co jsem, chci poděkovat a požehnat vám Božím pokojem. Přeji vám aby vaši synové a dcery došly ke spasení. Taky vám ostatním, kdo se jakkoli angažovali - DÍKY.
