Uplynulo devět let, kdy jsem byla bez manžela, a má prosba byla vyslyšena. Moji synové měli radost, že se vdávám. Bylo to 6. 10. 2001, můj muž přinesl do našeho domova pokoj a humor a taky sám sebe. Tak se stalo, že moji synové ve věku sedmnáct a dvacet tři let měli konečně zase mužský vzor a příklad milujícího manžela. Můj manžel byl mladý svým duchem. Rád zpíval a miloval Boží slovo. Naše společné štěstí trvalo však jen necelé tři měsíce. Zemřel po velmi krátké nemoci 24. 12. 2001.

Jedině Bůh dokáže dokonale léčit takovou ztrátu. Nyní už mohu vzpomínat na to dobré bez velké bolesti a slz. Manžel je v nebi, na této zemi nemohl poskakovat, tančit ani chodit. Byl statečný a o francouzských holích šel s humorem a s Bohem svým životem. V prvním manželství se 37 let staral o manželku trpící roztroušenou sklerózou. Sám chodil až do 57 let do práce. Nyní v nebi už poskakuje a raduje se. Na závěr chci napsat, jak takový krátký vztah obohatil můj život.

Manžel mě povzbuzoval a miloval takovou, jaká jsem. Vdávala jsem se s obavami, zda budu schopná být poddaná svému muži. Manžel se mnou nemohl chodit tak jako zdravý muž. Nemohl mnoho věcí. Bůh mu však dal inspiraci, a tak mi pomáhal: loupal brambory, cibuli i myl nádobí. To jsou práce, které my ženy děláme celý život - a tak bylo pro mne svátkem, že mi pomáhal.

Nyní jsem zase bez něj. Mohu však s radostí říct, že mne toto krátké manželství velmi obohatilo. Manželství je opravdu tajemství. Je tím nejlepším vynálezem našeho drahého Boha. Přála bych všem ženám i mužům, kteří prožili rozvod a jiné bolestné věci v manželství, aby všechno to bolavé dali Pánu. Bůh je věrný a pro Boha není nic nemožné. Můj manžel se modlil, aby mu Pán dal ženu. Byl tři roky křesťanem a Bůh mu ukázal mne. Nejkrásnější pro ženu je vydat se svému muži a těšit se nádhernému bezpečí a lásce.

Žehnám vám slovem: Důvěřuj Hospodinu celým srdcem a na rozumnost svou se nespoléhej. (Př 3,5)

Zuzana Adltová,

AC Valašské Meziříčí