Jeden z mých bývalých zaměstnanců má čtyři děti. Tři starší jsou již obrácení křesťané a (jak znám Zdenka a jeho rodinu) to čtvrté, nejmladší je bude brzy následovat. Na shromáždění chválí Pána a jsou přítomni na kázání Božího Slova, protože je to zajímá a chtějí ho slyšet.

Hovořil jsem s ním několikrát právě na téma vedení dětí v křesťanské rodině a dostal jsem od něho vždy stejnou odpověď. On se i přes náročnou práci svým dětem doma věnuje a dává jim to nejdůležitější, to je svůj vlastní čas. Uvědomuje si, a podle toho se také chová, že děti, které má, jsou Božím darem a jeho povinností je vést je tak, aby rostly k Boží Slávě. Čte doma s dětmi pravidelně Boží Slovo, modlí se, žehná jim a místo televizních pořadů mají doma desítky videokazet s křesťanskou tematikou.

Jeho děti nechodí ven na sídliště mezi ostatní děti, ale kamarádí se buď s jinými dětmi z křesťanských rodin, nebo jsou s rodiči.

Jeho děti nemají vzory ve zpěvácích, umělcích nebo sportovcích, ale ve svých rodičích. S těmi jsou každý den, a jsou pro ně příkladem, který respektují. Vidí na nich, že to, co učí a říkají, také žijí. Nedělá jim pak žádný problém přijmout jejich životní styl, tj. následování Pána Ježíše. Tak, jak žijí jejich rodiče, chtějí žít i ony a žádný posměch nebo urážky ve škole je od tohoto rozhodnutí neoddělí.

Bratři a sestry, žádná nedělní škola nepřivede děti ke Kristu. Mohou to udělat pouze jejich rodiče tím, jak žijí, a jak své děti vedou v lásce a poslušnosti k Bohu a jeho Slovu.

Mnozí členové našich sborů věnují svůj volný čas službě a následování Pana Ježíše a to je dobré, ale to není všechno. Ano, žijeme v posledních dnech a nikdo z nás neví, co bude zítra. Pokud zítra přijde Pán Ježíš, víme, co bude s námi. Víme však, co bude s našimi dětmi? S dětmi, které mnohdy nejsou schopny poznat, co je dobré a co zlé? S dětmi, které znají naše životy a váhají, protože nemají důvod nás následovat?

Věnujme čas svým dětem, které nám Bůh svěřil. Ani ten nejdražší dárek nemůže nahradit čas, který s nimi strávíme. Kdo z nás může říci, že se pravidelně modlí se svým životním partnerem? Kdo z nás může říci, že v jeho rodině společně a pravidelně čte Boží Slovo? Kdo z nás může říci, že se s dětmi večer či ráno pravidelně modlí a žehná jim jejich životy?

Zastavme se a zamysleme se nad tímto slovem, které nás nemá urazit, ale probudit a povzbudit, a pokud se nás osobně dotýká, vezměme jej vážně. Proměňme svou rodinu tak, aby se naplnilo Boží Slovo, které říká, že Boží království je mezi námi, v našich rodinách.

Václav Myška, AC Prostějov, stanice Olomouc