Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. (Žd 5,13-6,1)
Možná se může někdo podivovat nad nadpisem mého článku, ale dovolte mi pár myšlenek na toto téma. Člověk se v životě dost často zabývá otázkou, jak si udržet fyzickou kondici, a potom se někteří více a jiní méně řídí doporučenými radami. Hlídáme si např. zdravou výživu, spánek, dostatečný pohyb a preventivní lékařské kontroly. V případě onemocnění si necháme s radostí poradit od lékaře, co dělat pro své uzdravení. V takovém případě jsme ochotni dělat i nepříjemné věci - držet diety, cvičit, dostávat injekce, nechat si vrtat zub atd. Velmi dbáme také o své duševní zdraví. Vyhledáváme společenství, kde je atmosféra přijetí a porozumění. Vyhýbáme se konfliktním situacím, odpouštíme druhým, nezávidíme, nežárlíme a přitom si hlídáme svou psychickou pohodu. Samozřejmě že se nám to někdy daří více a někdy zase méně. Jak je to však s naším duchovním stavem? Dbáme o něj? Daří se nám třeba udržovat srdce plné Boží lásky? Odpověď je docela důležitá. Pokud ano, tak v nás přebývá Bůh. 1J 4,16: Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.
Klademe si biblické otázky?
Jk 1,23-25: Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky. Proč se dívá člověk denně do zrcadla? No přece proto, aby našel odpověď na svou otázku: „Jak dnes vypadám?" Stejným způsobem bychom měli denně hledat odpověď na biblické otázky. Jak vypadám před Bohem? Líbí se Pánu můj život? Co si myslí o tom, jak trávím volný čas? Je moje služba opravdu službou Bohu, anebo jen křesťanský způsob seberealizace? Zájem o duchovní otázky vede k tomu, že je často sami sobě klademe. Zároveň se snažíme zjistit, jak se v této oblasti vede jiným křesťanům. Společná setkání křesťanů se potom vyznačují snahou předat si dobrou zkušenost, radu nebo biblickou moudrost, jak udržet vysoký standard duchovního života. Jednoduše řečeno, křesťané se sdílí o své víře a následování Ježíše. Činíme to opravdu všichni? Jonáš musel skončit v břiše ryby, aby pochopil, že jeho rozhodnutí se Pánu Bohu příliš nelíbí. Pokládejme si často otázky, které nám klade Bible. Např.: Jsme ochotni zapřít sami sebe? (Mt 16,24) Neseme svůj kříž? (Mk 8,34) Pokládáme svůj život na oltář Boží? (Ř 12,1)
Ochota následovat letité a zkušené křesťany
Žd 13,7: Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Dnešní společnost klade velký důraz na individualismus, a tak se příliš nenosí podřízenost, oddanost nebo ochota učit se od zkušených křesťanů. Je to škoda, neboť lidé okrádají sami sebe. O zkušenostech, které jiní během života získávali, mladší věkem nechtějí slyšet. Dnes je větší zájem o zábavu než o pravdu Písma. To způsobuje úpadek zájmu o Boží slovo a modlitbu. I křesťané se dnes chtějí bavit. Po bohoslužbě se nerozebírá kázání, ale často věci související se zábavou. Dříve si lidé přáli: „Bůh ti žehnej. Drž se Pána. Choď v Duchu." Dnes si přejí: „Tak si to užij." Jak jiné, a zároveň, jak smutné. Potřebujeme druhé křesťany, kteří mohou mluvit do našeho života. Král David také potřeboval druhé. Nátan pomohl králi Davidovi pochopit, že hřeší. Kdo jsme my, abychom si dnes vystačili sami? Pamatujme si, že Bůh neustále zkoumá naše srdce. 1Te 2,4: Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.
Přeji mnoho požehnání na cestě za Pánem Ježíšem Kristem.
Lumír Folvarčný,
pastor AC Karviná
