Hlavní řečníci Dwight Jones a Jason Vana přinášeli různé pohledy a zkušenosti s probuzením. Největší myšlenky patřily probuzení našeho nitra a pochopení, že jsme závislí na Božím rozhodnutí sestoupit na zem. Dwight zažívá probuzení v jižní Missouri v USA posledních 20 let, kázal pro tisíce lidí a založil několik sborů. Jeho horlivý projev s výkřiky „fire“ (oheň, pozn. red.) mnohé zaskočil, jeho služba však byla mocná. Právě po jeho modlitbách více lidí prožilo uzdravení z nemocí. Při čtvrtečním kázání celý sál volal za naši zemi a mladí lidé přijímali břemena za životy svých rodin i měst. Tuto část zakončím citátem z kázání: „Kdyby Bůh vyslyšel všechny modlitby/prosby za minulý týden, byl by svět lepší? Nebo bych byl pouze já bohatší?“ Čeští řečníci Martin Moldan a Petr Tuček přinesli spíše praktické věci – probuzení je tvořeno množstvím každodenních rozhodnutí a je opřeno o to, jaký máme svůj vztah k církvi.

Chválící skupiny Donebevolající, BCC worship, Run away my son a Kalwich se postarali o velikou žánrovou hudební pestrost, a proto divoké chvíle střídaly silné momenty uctívání, ztišení a klečení před Bohem.

Druhým tématem bylo umění, a poprvé jsme zkusili vytvořit AoG festifal zvaný FineArt. Elizabeth Čepová motivovala mladé lidi, aby porozuměli svým rozličným darům, dokázali je použít k vyjádření svého života a především k šíření evangelia. Celý týden provázely workshopy na umělecká témata – divadlo, tanec, hudba, média, kresby. Když na závěr přijela skupina Donebevolající s divadlem Lusthaus, došlo k přehlídce všech výtvorů. FineArt festival byl poprvé, proto mladí často nervózně přešlapovali – „mám se zapojit, nemám“ – a až v průběhu týdne jsme zjišťovali, kolik šikovných lidí mezi sebou máme. Smyslem také bylo mluvit o napětí, které umění do křesťanství přináší. Misionář Aaron Davis žijící v Praze byl garantem a motivátorem, který nás nutil přemýšlet, zda a do jaké míry umění pro šíření evangelia používat.

A kolik nás letos bylo? 18 organizátorů, okolo 70 hostů (řečníků, především hudebníků pěti kapel) z různých koutů světa a hlavně 251 účastníků, což bylo o 10 % celotýdenních účastníků více než minulý rok. Na večerní programy navíc dojíždělo zhruba dalších dvacet lidí z okolí.

Vidím Boží vedení – v minulých letech nás Bůh chtěl více burcovat, abychom uvěřili, že naše země potřebuje velké změny, a já osobně vnímám, že mnozí přijali a pochopili, že s Ježíšem jsme skutečně schopni velké věci tvořit. Mnozí zažili povolání či dostali proroctví o budoucích Božích plánech.

Přichází však čas každodennosti, který má tendenci velké sny hasit, a tak prožíváme, že už v příštím roce se posuneme k otázce, jak tyto velké sny naplnit.

Rok 2014 bude větším příklonem k učednictví, uvidíme Ježíše, jenž vedl své věrné divoké lumpy během tří let k tomu, aby založili tu nejzvláštnější organizaci na světě – církev! Uvidíme učedníky, jejich růst, proměnu od rybářů (Jakub), politických rváčů (Šimon Zélota), romantiků (Jan) a jejich úletů (Ježíš zvolal: „Satane, odstup ode mne“) a dokonce veliké zrady (Petr) k založení církve, která změnila dějiny světa. Ach zase to zakončuji velkolepě… :)

Těšte se již dnes na rok 2014

Martin Penc, 2. pastor AC Varnsdorf

Převzato z časopisu Život v Kristu, říjen 2013