Třeba, když jsem se tam poprvé setkal s toaletou... Byl to pro mě neskutečný horor, byl jsem nešťastný, to bylo snad to nejhorší, co mě mohlo na NVT potkat. Na konci NVT nám děkovali (bylo nás asi 50 nebo 60), modlili jsme se, všechno bylo super, říkal jsem si: „To je fantastické.“ Ale najednou jsem myšlenkami zabrousil zase k těm záchodům a říkal jsem si: „Lituju toho, kdo to bude likvidovat, to bude šílené, hrozné." Všichni jsme se rozloučili a odcházeli z učebny. Jak tak procházím okolo bratra, který tam stál, oslovil mne:
„Bratře?“
„No?“
A on: „Mohl bys mi pomoct s těma záchodama?“

To byla katastrofa, likvidovat toalety ve stavu, v jakém byly. Už předtím jsem si myslel, že jsem připraven na cokoli, ale nebyl jsem. Proto to Pán Bůh takto zařídil. Potom už jsem si skutečně mohl říct: „Ano, jsem připraven na cokoli."

Pavel Vašát, AC Varnsdorf

Tento článek vyšel v časopise Život v Kristu, číslo leden 2014