Loading…
  • 0
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7

„Bratře, pomohl bys mi prosím...?“

 středa, 08. leden 2014 15.02

Mám více svědectví o tom, jak Royal Rangers ovlivnil můj život. Jedno ale patří k těm zcela zásadním.

Když se mi poprvé dostaly do rukou materiály Royal Rangers, otevřel jsem je ještě před NVT a přečetl jsem tam něco, co mě velmi oslovilo – motto Royal Rangers, a to být připraven na cokoli. A tak jsem vystartoval na NVT. Několikrát jsem to chtěl vzdát a jet domů, protože se mi tam některé věci tak „líbily", že jsem je chtěl opustit.

 

Třeba, když jsem se tam poprvé setkal s toaletou... Byl to pro mě neskutečný horor, byl jsem nešťastný, to bylo snad to nejhorší, co mě mohlo na NVT potkat. Na konci NVT nám děkovali (bylo nás asi 50 nebo 60), modlili jsme se, všechno bylo super, říkal jsem si: „To je fantastické.“ Ale najednou jsem myšlenkami zabrousil zase k těm záchodům a říkal jsem si: „Lituju toho, kdo to bude likvidovat, to bude šílené, hrozné." Všichni jsme se rozloučili a odcházeli z učebny. Jak tak procházím okolo bratra, který tam stál, oslovil mne:
„Bratře?“
„No?“
A on: „Mohl bys mi pomoct s těma záchodama?“

To byla katastrofa, likvidovat toalety ve stavu, v jakém byly. Už předtím jsem si myslel, že jsem připraven na cokoli, ale nebyl jsem. Proto to Pán Bůh takto zařídil. Potom už jsem si skutečně mohl říct: „Ano, jsem připraven na cokoli."

Pavel Vašát, AC Varnsdorf

 

Tento článek vyšel v časopise Život v Kristu, číslo leden 2014

Naposledy změněno pondělí, 10 březen 2014 21:20

Související položky (podle značky)

Používáním tohoto webu souhlasíte s používáním souborů cookie.