Bližší pohled na seznam všech nabízených možností odhalí docela dost. Odhalí věci nejen o Facebooku a vývoji současného pohledu na problematiku genderu, ale něco naznačí i o dnešní společnosti jako celku. Je důležité zdůraznit, že Facebook se vůbec neptá na vaši biologii – nezajímají ho dílčí detaily vaší anatomie, on se totiž ptá na to, čím se cítíte být (to se označuje pojmem genderová identita). Jakmile tímto způsobem Facebook vzdálí otázku pohlaví od sféry objektivně měřitelného, z nudného výběru ze dvou voleb se rázem stane vesmír neomezených možností. Při bližším pohledu na jednotlivé položky záhy pochopíme, že jsme se ani zdaleka nedostali k vyčerpávajícímu výčtu toho, jak o sobě lidé mohou smýšlet – máme totiž před sebou směsici slov, která bude v očích mnoha lidí zasluhovat rozšíření. Jakmile je zamítnuto jediné objektivní měřítko pro rozlišování mezi pohlavími (o kterém nás poučuje Bible i medicína), pak nezbývá, než se smířit s tím, že lidé budou přicházet s nejrozmanitějšími nápady, jak popsat, čím se cítí být. Jeden komentující si postěžoval, že si stále ani na Facebooku nemůže zvolit za svou genderovou identitu bytí velociraptorem. Někomu to může přijít jako hloupost, ale kdo jsme my, abychom tomu člověku diktovali, čím se může cítit být, že? Prozatím si asi takový člověk bude muset zaškrtnout možnost „jiné" a doufat, že dinosaury Facebook dodá hned při dalším rozšiřování seznamu nabízených genderových identit.
Následně je dobré si povšimnout, že v nabídce padesáti šesti popisů genderových identit před sebou máme padesát šest způsobů, jak popsat lidskou zmatenost. Mnoho nabízených pojmů se překrývá s jinými, mezi některými je těžko rozlišit jakýkoliv rozdíl, nabízejí se i možnosti jako „hledající" (questioning). A jelikož jde zvolit až deset možností současně, kvantita výsledné zmatenosti se za potlesku davů výrazně zvyšuje. Je možné uvést, že člověk má jedno, dvě nebo i tři pohlaví, může zdůraznit, že mezi nimi v různých situacích střídá. Může také zvolit, že nemá pohlaví žádné, případně, že podstoupil změnu pohlaví či je právě v jejím procesu.
Při sledování toho všeho se člověk musí ptát, co k tomuto obecnému zmatení nad lidskou identitou vede. Proč nám již nestačí rozlišení muž a žena, které je tu s námi již od počátku jako součást velmi dobrého Božího plánu pro lidstvo (viz Gn 1,27)? Vyčerpávající odpověď zde není možné podat, i kdybych ji znal, avšak snad je možné alespoň naznačit její část. Naším výchozím bodem je vědomí toho, že žijeme v padlém světě – ve světě, který je pouhým stínem toho všeho dobrého, co Bůh stvořil. Lidský pád zakoušíme každý den v mnohých podobách: v přírodních katastrofách, lidských tragédiích, bolesti, nemocech, v morálním zmatení, kdy dobro je považováno za zlé a zlo za dobré. V tomto stavu se nemůžeme divit, že Bohem dané hranice nejsou v životech lidí tak jasné, jak by měly být. Také se ale sami musíme ptát, jestli naše společnost tomuto zmatení v oblasti genderu nenapomohla tím, jakým způsobem vymezila, co znamená být mužem a co ženou. Nesnažila se náhodou v posledních desítkách let skrze reklamy a jiné prostředky masové komunikace formovat obraz toho, jak se chová správný chlap? Nevytvořila se tímto jistá výseč definující to nejautentičtější mužství, čímž vystrčila všechny, kdo neodpovídají předložené definici, ven na mráz, s pochybnostmi, kým vlastně jsou a kam patří? Jak jinak chápat lehký údiv v článku s titulkem „Studie: heterosexuální muži se objímají. A hodně." nad tím, že heterosexuální muži spolu mají nečekaně dost fyzického kontaktu. Jak moc se pak asi liší dobová představa o mužnosti s tím, jak ji definuje Bible?
Jaká lekce z toho pro nás křesťany plyne? Co nám to může říct o době a společnosti, která je naším současným domovem? Zmatení v oblasti genderové identity, které je úzce spojeno i s touhou po změně pohlaví, nám ukazuje zajímavé věci. Dnešní doba věří, že je snazší změnit vnější stránku člověka než jeho nitro – je snazší operativně změnit pohlaví jedince, protože žádný z lékařských skalpelů není dost citlivý na to, aby dokázal operovat lidskou mysl. Lidé se tak stávají otroky toho, co cítí, čemuž se musí následně přizpůsobit i sama realita, byť za cenu delší rekonvalescence. Jak důležitý je ale pak pro dnešní dobu a společnost Kristus, který dokáže proměnit lidské nitro takovým způsobem, jakým žádná lidská terapie ne. Pokud dnes lidé říkají: „Není v lidských silách změnit nitro člověka, jeho identitu" souhlasím s nimi. O to krásnější je ale Kristus, který to dokáže, protože On je tím Bohem, který na počátku stvořil muže a ženu a viděl to za dobré. Proto nezbývá, než si společně s Albertem Mohlerem položit otázku: „Je naše genderová identita něčím, co nám bylo s narozením dáno jako dar, nebo je to otázkou toho, co si sami vybereme?"
Martin Fridrich, AC Hustopeče
